Upozornění: Tento text není určen lidem, kteří již nyní dávají najevo výsměch mně nebo mým názorům. Ušetřete si prosím čas a nečtěte dále.

Čas od času se v diskuzi k mým příspěvkům objeví poznámky, které  nejsou myšlené zle a které vypovídají o tom, že autor pochybuje ve skrytu duše o mých metodách analýzy. Nemluvím nyní o zřídka se objevujících jedovatějších poznámkách, které mě dokáží více rozhodit. Co se tedy týče dobře míněných dotazů skrývajících pochybnosti, nezbývá mi nic jiného, než objasnit  mé základní filosofické premisy, na základě kterých přistupuji k analýze trhů. Pak možná odpadnou pochybnosti o tom, jestli si náhodou nemyslím, že jeden jediný můj nový indikátor dokáže předpovědět vývoj celého trhu (odpověď: Nedokáže).

Tak tedy začnu od počátku.

1. Moje životní historie, jak jsem se dostal k analýze trhů

Po skončení VŠ v roce 1987 jsem se věnoval naplno své zálibě – horolezectví. Jsem ze své podstaty vyznavač dobrodružství, adrenalinu, přitahuje mě volnost, svobodomyslné sporty. Mám rád všechny sporty slibující trochu strachu a adrenalinu a občas si sáhnutí na dno svých sil - i skákání na padáku  nebo triatlon (na který jsem jeden čas trénoval, ale než jsem ho stihl realizovat, zlomil jsem si páteř a pak už jsem se k tomu nedostal). Tyto záliby měly vliv na celý můj životní styl a díky tomu jsem se nikdy nezaměstnal a chtěl jsem si od počátku dokázat, že se dokážu uživit i bez toho, abych šel cestou kariérního postupu v nějaké firmě. V roce 1993 jsem začal  s vyhotovováním obchodních plánů nejprve jako příležitost pro známé (privatizační projekty), pak jako regulérní byznys. V roce 1995 jsem začal s malinkým kapitálem provádět různé investiční operace  díky kontaktům s lidmi, kteří měli různé investiční záměry, ale neměli peníze nebo se jim hodily některé mé vědomosti. Tato oblast se postupně rozrůstala a postupně přecházela do investic do pozemků, odkupu půjček, pohledávek od bank , zkrachovalých firem atd.. Občas jsem příležitostně investoval na kapitálových trzích přes různé partnery (společné investice s většími hráči do akvizic). V roce 2001 jsem dostal za vyučenou na pražské burze, kdy za jediný týden jsem po 11. září 2001 přišel o cca 750000 Kč pákovým obchodem s akciemi Komerční banky. Pak jsem měl několik let až do roku 2005 s podobnými obchody klid – protože jsem investoval do jednoho českého průmyslového podniku, a do kterého jsem musel nakonec pod vlivem tíživých okolností investovat téměř celý můj kapitál. Podnik jsem v roce 2005 prodal – již tehdy jsem sledoval kapitálové trhy a měl jsem cíl jednou se živit pouze investováním na burze. Již tehdy jsem četl o budoucích možných problémech amerického bankovnictví a hypotečního sektoru a tušil jsem, že krize bude velká a dorazí i k nám. Dnes si gratuluji, že jsem svůj podíl v průmyslovém podniku prodal (sklářské odvětví). 

Po roce 2005 jsem se s malým týmem partnerů pustil znovu do investic do pozemků, protože tato oblast mi je dobře známá z mé minulosti a v pozemcích vidím ochranu kapitálu před těmi nejhoršími událostmi, které by mohly v budoucnu nastat. V roce 2007 jsem se dopustil jedné chyby – namísto abych si nechal pozemky nebo je prodával, začal jsem stavět rodinné domy. Dnes v této investici mám naprostou většinu svého kapitálu a z tohoto hlediska budu rád, až tato investice skončí.

Tento stav mi také momentálně brání jakkoliv odvážněji se realizovat na kapitálových trzích, protože nemám na to žádné volné zdroje, které bych mohl postrádat pro trading (s akceptací rizika). Z hlediska dlouhodobých investic  na kapitálových trzích – dobu nepokládám příliš za vhodnou. V roce 2008 jsem začal publikovat svoje názory na internetu – byla to nejspíše reakce na strašná názorová „zvěrstva“, která jsem četl v českých novinách a na internetu a která se týkala stavu a budoucího vývoje kapitálových trhů.

V roce 2009 jsem se pustil do budování nového internetového portálu a tato věc mi nyní bere můj volný čas i peníze – doufám, že mě jednoho dne tato činnost bude živit.

Co se týče mé úspěšnosti – nejsem sice žádný velký boháč, ale zároveň žádný chudák. Vydělal jsem investováním na svůj účet peníze, za které jsem dokázal zajistit rodinu a postavit pěkný dům ( byl párkrát v různých stavebních časopisech při komerčních prezentacích stavebních technologií). Moje krédo  v investování je dělat méně chybných a více dobrých rozhodnutí tak, aby zisky byly větší, než ztráty. To je ke mně vše.

Moje investiční a obchodní filosofie – akcie

Můj přístup k veřejným trhů formovaly moje investiční zkušenosti a poznatky nabyté před rokem 2004 a po roce 2004 nově nabyté poznatky, které jsem čerpal z internetu a různých knih o investování, které jsem si pořídil. Nejvíce z technické analýzy jsem se učil sledováním veřejných grafů na serveru www.stockcharts.com. Zejména měl na mě vliv Robert New, dnes spolumajitel poradenské firmy www.theinformedtrader.com. Jeho analýzy patří již minimálně 7 let ke špičce na stockcharts.com. První kniha, kterou jsem si koupil, byla Technical Analysis Of The Financial Markets  od Johna Murphyho – dodnes mám tohoto autora rád, jeho názory jsem sledoval i na stockcharts.com. 

Od roku 2004 jsem sledoval nejrůznější newslettery a informační servery včetně www.briefing.com. Postupně jsem se utvrzoval v tom, co na trzích nefunguje – například jsem dospěl k názoru, že sledovat nové zprávy z oblasti makroekonomiky nemá cenu a je to ztráta času, která pouze „ucpává“ mozek, ve kterém pak nezbývá místo na podstatné věci. Vše podstatné insideři a velké firmy, které přímo řídí svoje lidi v centrálních bankách dávno ví (např. Goldman Sachs)  a proto podle nich obchodují ještě před tím, než jsou příslušné zprávy vypuštěny mezi plebejský lid.

Postupně jsem stále více docházel k závěru, že rozhodující je sentiment lidí. Největší vliv na mě mělo čtení knih od autora novodobé Elliotovy teorie Roberta Prechtera. Elliotovu teorii považuji přes různé jiné výhrady, které mám k práci  těchto analytiků, za nejlepší vysvětlení chování trhů a přečíst si cokoliv nového od Roberta Prechtera považuji za inspirativní a přínosné – i když se někdy jeho názory zcela nepotvrdí. Z jeho knih vyzdvihnu především The Elliot Wave Principle a Prechters Perspective. Z dalších knih vysvětlujících chování trhů bych doporučil Irrational Exuberance od Roberta Shillera. Tento profesor z university Yale dokazuje, že všichni akademici nejsou zcela „mimo mísu“ propagováním myšlenek efektivního trhu – těch autorů je bohužel většina. Dále bych doporučil knihu Davida Dremana Contrarian Investment Strategies a knihu o investiční filosofii Johna Templetona The Templeton Way. Všechny tyto knihy výrazně přispěly k formování mé filosofie.

Co se týče fundamentální analýzy:

Fundamentální analýza firem má smysl v BULL trhu. Investovat na základě fundamentální analýzy ve stylu BUY and HOLD podle Warrena Buffeta dnes v době možného obnovení dlouhodobých poklesů nevidím jako rozumnou myšlenku. Warren Buffet byl jedním z velmi schopných lidí, který měl avšak zároveň velké štěstí, že investoval v době růstového trhu 1974-2000. Dnes již je sám o sobě činitel hýbající s trhy, má týmy lidí a řídí kolosální podnik. Snažit se jej napodobit nemá valný smysl. Více má smysl vzít si poučení z metod Johna Templetona, který dokázal správně investovat po celém světě po téměř 50 let a to i na trzích, které byly v dlouhodobém poklesu. Templeton například investoval do US akcií až koncem 70. let, kdy byly trhy nachystány na velký růst a kdy časopisy psaly o konci akciových trhů. Byl velmi úspěšným kontrariánským investorem, dělal přesně opak toho, co dělala většina. Templeton dokonce úspěšně spekuloval na pokles technologických akcií v roce 2000. 

Mám nachystaný článek, který jsem chtěl zveřejnit až na novém webu, týkající se srovnání výkonnosti fundamentálně slabých a silných akcií během BULL a BEAR trhů. Vyplývá z něj skutečnost, že během velkých poklesů nemá žádná fundamentální analýza vůbec smysl – poklesne cena více jak 90% všech akcií (rok 2008). Během BULL trhů avšak je situace jiná – zde má smysl fundament zkoumat.  Dobrou knihou o vlivu různých fundamentálních parametrů na vývoj ceny  akcie je What Works On Wall Street od Jamese O´Shaugnessyho.

Vliv úrokových sazeb na vývoj trhů – neexistuje jednoznačná závislost – jiná závislost platila ve stagflačních 70. letech, jiná v disinflačních 80-90. letech a jiná platí od roku 2000. Trhy rostou nejen během poklesů sazeb (1995-1998), ale i během růstu sazeb (2004-2007) a naopak. Jistá závislost se týká měn.

Vliv inverze výnosové křivky- inverze je výrazem sentimentu investorů – je výrazem pesimismu a většinou následuje pokles trhů.

 Vliv růstu GDP – není prokazatelný. V různých knihách Roberta Prechtera a v prezentacích firmy Elliot Wave  lze nalézt příklady období, kdy GDP rostl a trhy výrazně klesaly (některá období v 70. letech) a naopak (po roce 2000)

 Vliv růstu průměrné hodinové mzdy pracovníků- zde jsem našel poměrně zřejmou závislost – čím vyšší mzda, tím větší růst trhů. Bohužel americké úřady opět manipulují s daty – přestaly před cca rokem zveřejňovat „nonadjusted“ neupravená data, dnes zveřejňují jen „adjusted“ , tedy zmanipulovaná.  Zpětně se dějí i výrazné korekce hodnot.

 Vliv operací US centrální banky na volném trhu – do roku 2008 byly zveřejňovány přehledné údaje o operacích  (POMO a TOMO) z TOMO (temporary) operací bylo možné vysledovat určité závislosti, podobně určité věci lze vyčíst z údajů o security lending . Bohužel od r. 2009 se opět změnil formát dat a mám z toho pocit, že to je záměr, aby se tato data nedala dlouhodobě vyhodnocovat.

Existuje spousta dalších údajů o makrodatech. Kdyby jeden investor měl všechna data vyhodnotit, nic jiného nebude dělat a potřeboval by počítač od NASA i s jejich speciálními výpočtovými  programy – a stejně by asi nebyl úspěšný. O tom, že nadměrné množství informací nevede k lepším výsledkům  vypovídá kniha od Davida Dremana (již uvedená) a koneckonců i názory analytiků nejrůznějších institucí před poklesy trhů v roce 2008.

Jinými slovy sleduji takříkajíc jedním uchem všechny podstatné makro informace, ale nenechávám se jimi výrazně ovlivnit (snažím se o to i když jakýsi podvědomý vliv to samozřejmě má). Neexistují žádné 100% korelační závislosti. Vývoj na trzích je funkcí sentimentu a likvidity.

Co se týče technické analýzy:

Pomocí metod technické analýzy lze zkoumat i sentiemnt sentiment účastníků. V minulosti jsem  již ve dvou článcích popsal vztah mezi sentimentem a různými market breadth indikátory. 

Indikátory samy o sobě nemají valnou hodnotu, zejména indikátory jako MACD nebo Stochastic. Vždy je třeba posuzovat vlastní cenu a k tomu další kritéria.

Jaké jsou z hlediska analýz moje priority (podle pořadí důležitosti):

            1. Trendové linie, podpory, rezistence – zde je princip chování trhů. Ceny se vyvíjejí většinou v cenových kanálech cik-cak nahoru, do boku nebo dolů. Jde tedy většinou o to určit buď dlouhodobý směr trhu (u dlouhodobého investora) a nebo místo, kde je největší pravděpodobnost  obratu cenového vývoje. K obratům dochází většinou tam, kde se potkává více linií rezistencí nebo podpor.

Všechny ostatní metody jako jsou indikátory (jejich slabost nebo síla, směr vývoje klouzavých průměrů atd) slouží k odhalení míst, kde je největší pravděpodobnost obratu vývoje a ukončení růstové nebo poklesové vlny, ať již  je krátkodobá nebo dlouhodobá.  

Jde tedy o to určit, která ze zóny rezistencí nebo podpor  je tou zónou s největší pravděpodobností znamenající obrat.

Všechny možné moje indikátory jsou podřízeny tomuto účelu. Když tedy se cena nachází na dně cenového kanálu (na trendové linii) a zároveň na určité podpoře, snažím se odhadnout, zda mi různé další indikátory vypovídají o tom, že tato podpora je to pravou a že pod ni již cena neklesne.  K tomu mi tedy především různé indikátory slouží.

Co se týče využití různých vln- jako optimální pro obchodní využití vidím vlny patrné na denních  a hodinových cenových grafech- zde vidím vývoj jako nejlépe odhadnutelný. Myslím si, že nákup má tedy smysl činit v místech, u kterých je největší pravděpodobnost, že dojde k obratu trendu. Prodej je na tom podobně. Trend u některého akciového indexu nebo akcie může vlivem euforie investorů pokračovat i dlouhou dobu potom, co trhy prokáží slabost – to je ostatně důvod, proč je pro mě prvotní analýza cenových kanálů. Trhy mohou stále růst i když indikátory již vypovídají o něčem jiném. Nejmenším rizikem je proto prodávat na rezistencích, u kterých může dojít podle nejrůznějších příznaků k obratu trendu. Pokud cena nadále roste přes rezistenci a různé indikátory zůstávají slabé, je pravděpodobnost úspěchu již snížená a pochybuji, že to má smysl. Vyjímku činí velmi silný trend, jehož určení je ovšem problematické. Indikátory jako je ADX to nedokáží.

Proč používám a vymýšlím nové metody a přístupy

Za poslední rok jsem vymyslel poměrně dost nových věcí. Přišel jsem na MSI indikátor (zkoumá slabost jednotlivých indexů, pokud je při cenovém růstu slabý jeden, je to první varování, když čtyři, je to velmi negativní), vymyslel jsem některé nové indikátory pro posouzení sentimentu jednotlivých skupin účastníků ( Smart-Dumb Money), našel jsem kvalitní metodu pro mechanické obchodování ( ZZ strategii - zatím nepřevedenou do praxe). Naposledy jsem vymyslel nový indikátor a na něj napojený market breadth indikátor ACD.

Měl bych toho již nechat a o nic se již nového nesnažit? Je to již pravděpodobné, že to tak nyní dopadne, protože si myslím, že svých nástrojů mám momentálně hodně. Ale metody se budou vyvíjet stále a stále je třeba se vzdělávat. Velké investiční firmy neustále hledají nové metody a přístupy a snaží se najít co nejlepší metody pro rozhodovací proces – o tom jsem přesvědčen. Jinak by nemohly ani vzniknout úspěšné poradenské firmy jako je Ned Davis Research.

Co se týče mých indikátorů, motorem ke hledání nových nástrojů pro analýzu trhů byl  poznatek z mého rozsáhlého testování nejrůznějších metod , indikátorů a strategií v letech 2005-2006.  Zjistil jsem, že klasické indikátory prostě v dlouhodobém horizontu nefungují nebo fungují minimálně velmi mizerně. Když jsem otestoval svoje tehdejší indikátory (dnes jsem podstatně dál), tak ty dopadly výrazně lépe , než používaná klasika.

Terstoval jsem různé strategie , které jsem našel v různých knihách (doporučené použití určitých indikátorů) a spolu s nimi jsem testoval moje vlastní strategie pomocí stejných dat a metod. Testy jsem prováděl na vzorku cca 100 akcií v letech 1975-2007. Při použití stejné metodiky testů jsem úplně vyloučil spoustu indikátorů, protože výsledky metod s jejich využitím byly tak špatné, že nemělo vůbec smysl je nadále  testovat. To se týkalo například objemových indikátorů OBV, AD, CMF. Z 29-ti testovaných strategií skončil z klasických indikátorů nejlépe Ultimate oscilátor (9.), RSI (10.), a dále sedmnácté a hůře se umístily klouzavé průměry, MACD, ADX, ROC  a Slow  Stochastic (nejpoužívanější metoda křížení skončila poslední). Nedávno jsem si přečetl knihu autorů Katz , Mc Cormick – The Encyklopedia Of Trading Strategies. Tam jsem zjistil , že autoři se na cca 230 stránkách knihy zabývali testováním těchto tradičních metod na futures kontraktech, aby na závěr napsali, že tyto strategie a metody prostě nefungují. Jediné, co jim fungovalo, byly metody s využitím neurálních sítí a genetických algoritmů. Tyto skutečnosti mi potvrdily moje vlastní výsledky testů a také to, že pro eventuelní provádění analýz nelze s plnou důvěrou tyto metody a indikátory používat.  Proto si všechny svoje věci testuji, abych věděl, že mohou fungovat jako potenciální mechanické počítačem řízené strategie.

Proč se snažím zkoumat sentiment jednotlivých účastníků? Abych dokázal odhadnout, jak se chová ta nejchytřejší skupina obchodníků a naopak jak se chová ta skupina, která historicky zcela pravidelně stála na nesprávné straně trhu. Cílem je chovat se stejně, jako ti chytří. K tomu mi slouží nejen COT reports, ale nově i smart-dumb money indikátory.

Proč tedy strategie a indikátory testuji?

Protože chci znát výsledky, které mohu od svých metod očekávat – mám na mysli údaje zjištěné statistickým zpracováním výsledků obchodů, ze kterých je nakonec odvozen očekávaný zisk a riziko.

Jestliže mi někdo namítne, jak se stalo v jednom příspěvku do diskuze, že udávám obě alternativní možnosti vývoje, tedy nahoru i dolů a že takový údaj je tedy bezcenný, mám tuto odpověď: I ty nejlepší a nejrespektovanější firmy v oboru to dělají podobně, mnoho z nich dokonce žádné prognózy podobného typu do grafů nekreslí. Mám takovou zkušenost například  ze stránek Roberta Newa (www.theinformedtrader) . Ačkoliv New je špičkový analytik a komentátor, prakticky se nepouští do kategorických soudů typu že trhy s jistotou porostou nebo budou klesat. Pokud má analytik vydržet delší dobu, není možné to po něm ani chtít, všechny takové předpovědi nemohou uspět. Od kategorických jednoznačných informací jsou tady mechanické obchodní strategie -  například mohu prohlásit, že určitá mechanicky řízená strategie, jejíž úspěšnost byla v minulosti taková a maková, je na BUY signálu.

Nejvíce kategorických názorů na vývoj jsem vysledoval na stránkách www.elliotwave.com. Tyto stránky jsem si předplácel v době, kdy jsem prahnul po maximu informací o těchto metodách od těch nejlepších analytiků v této oblasti na trhu. Kategorické a dost často jednoznačné a sebevědomé názory mě bavily jen do té doby, dokud jsem nezjistil, jak strašně vysoká je neúspěšnost těchto odhadů – a to u firmy, která se honosí tím, že má údajně nejvíce předplatitelů ze všech poradenských firem. Namátkou si pamatuji na „minelu“ s vývojem ceny zlata a stříbra na podzim roku 2008 (stříbro mělo jít stále dolů, ve skutečnosti šlo nahoru), názor na vývoj ceny bavlny v roce 2009 (měla jít dolů, šla nahoru), SHORT signál pro SPX již v půli roku 2009, ten nikdy nebyl odvolán. Tyto názory prezentovali různí analytici firmy. Problém u Elliot Wave je v tom, že analytici žijí v zajetí svých představ o vlnách, tyto představy se snaží napasovat na skutečný vývoj. Stejně tak Robert Prechter má nyní dogma, že deflační vývoj vše převálcuje. Avšak deflace se může projevit v kapitálových trzích i za delší dobu nebo se také může stát, že Bernanke a spol. raději vymění deflaci za hyperinflaci (formou odkupu dostupných státních dluhopisů a vůbec výměnou všech dluhopisů na trhu za peníze – tedy nejen těch státních). Nicméně pokládám stále za pravděpodobné, že jednoho dne bude mít Robert Prechter pravdu a trhy klesnou po vzoru Japonska.

Co se tedy týče mých vyjádření, vždy zde bude určitá rezerva, ale je rozdíl, když řeknu, že situace je velmi nejistá (50:50) nebo když řeknu, že trhy s největší pravděpodobností pod určitou úroveň neklesnou. Pokud se moje analýzy opírají o metody, které historicky prokázaly vysokou úspěšnost, pak je pravděpodobné, že by mohla tato předpověď úspěšná také. Důležité je avšak konzistentně používat stále stejné metody a vyhodnocení signálů - pak by výsledky mohly být podobné, jako při použití mechanických obchodních strategií. Z dlouhodobého hlediska mi stačí jen malá výhoda daná kvalitním rozhodovacím procesem a musím na trhu uspět, protože pravděpodobnost úspěchu hraje dlouhodobě v můj prospěch. Doporučuji si přečíst jakoukoliv knihu o pravděpodobnostech úspěchu při obchodování  a o metodách řízení rizik – nejlépe od Ralpha Vince. Některé věci jsou i v knize Perryho Kaufmanna The New Trading Systems and Methods.  

To je zhruba k mým přístupům k trhu vše.  Kdo se s mým přístupem je schopen ztotožnit, může  mé rozbory využít. Kdo ne, tak tomu doporučuji tyto rozbory nadále nečíst. Nečiní mi žádné potešení psát článek pro někoho, kdo je čte s despektem. Brzy tomu zabráním jednoduchým způsobem – přístup na nové stránky bude z velké části placený (vyjma volné části dat).

 Ještě jsem zapomněl na dvě zásady:

1. Nevěřit velkým poradenským firmám a brokerům napojeným na velké instituce a nevěřit ani investičním bankám. Všechny tyto firmy sledují vlastní zájmy a jejich cílem je vydělat peníze pro své majitele a akcionáře na úkor ostatních účastníků trhu. Důkazem jsou katastrofální doporučení k nákupu akcií prezentovaná u každé akcie například na serveru finance.yahoo.com. Maximum nákupních doporučení se objevuje docela pravidelně na cenových vrcholech.

2. Jedna z nejdůležitějších zásad vůbec: Investovat podle toho, jak se chová celý trh (v souladu s trhem , ne proti němu). Nekupovat LONG pozice na vrcholu růstových vln u indexů. I akcie se skvělými cenovými formacemi a parametry mohou při poklesech indexů z vrcholů prudce vyprodat. Důležitost rozboru indexu ve srovnání s rozborem jednotlivé akcie vidím tak cca 90% ku 10%. 

Petr Fiala