Proč nyní  dlouhodobě neinvestuji na kapitálových trzích.

Rozhodl jsem se objasnit svůj postoj k tomu, proč nyní neinvestuji svoje peníze určené pro dlouhodobé investování (ne krátkodobou spekulaci) na kapitálových trzích. Byl jsem již několikrát vystaven snaze  zesměšnit mě jako teoretika investování. Nestranní pozorovatelé mohou možná mým kritikům dát za pravdu, když nebudou znát moje důvody. Myslím si, že lidé, kteří se snaží mě takto očernit, tím sledují své vlastní zájmy, když prezentují dnes trhy jako výbornou dlouhodobou investiční příležitost. Jedním z těchto lidí je  investiční poradce Jan Hýsek. Až si lidé přečtou moje argumenty, možná budou více zvažovat jeho argumenty o správné chvíli pro investování.

Uplynulo 6 měsíců od té doby, co jsem začal psát svůj blog a prezentovat tak svoje názory související s investováním. Troufám si říci, že za tu dobu se můj blog stal  docela sledovaným zdrojem informací pro mnohé investory. Snažil jsem se psát i články takříkajíc vzdělávacího charakteru, jejíchž smyslem bylo otevřít lidem oči. To, co se každodenně dovídají v různých českých periodikách, nemůže stačit k tomu, aby si člověk mohl vybudovat nějaký názor na investování. Novináři většinou oslovují  ekonomy, jejichž specializací bývá makroekonomika a ne vývoj na kapitálových trzích nebo různé lidi z bankovní, poradenské nebo brokerské branže. Nechtěl bych házet všechny tyto lidi do jednoho pytle, avšak mám pocit, že většina zpráv, analýz a vyjádření je lehce tendeční se snahou trošku věci namalovat na růžovo. Zkrátka trhy nyní klesají a předtím řadu let rostly – v budoucnu zase porostou, současný pokles je veliká příležitost, kterou je třeba využít. Lidé z investičních branží jsou závislí svými výdělky na tom, kolik seženou investorů ochotných svěřit jim své peníze. Vládní ekonomové věci mohou přikrášlovat z jiných důvodů – jde o voliče, politické preference a o to, jak dlouho se udrží na svých postech. Když dojde k výměně politické garnitury, možná budou odejiti. To je celý problém. Informace nebo rada od těchto lidí nemusí být zcela úpřimně míněná. Moje žena byla uplynulých několik let zaměstnaná u jedné finanční poradenské firmy, takže vím dobře, s jakými marketingovými triky  byla vybavená. Nešlo vůbec o to, jakou mají trhy perspektivu vývoje, šlo o to pouze získat klienta a jeho peníze. Mimochodem je to firma, která o sobě tvrdí, že je největší a nejlepší na trhu. 

Hned první článek, který jsem napsal (z 11.10.2008), zvedl ze židle řadu lidí, kteří mají pocit, že  jediným, kdo se může k současné perspektivě vyjadřovat, jsou  zřejmě ekonomové z nějakých vysokých škol. Článek se týkal   toho, co nejhoršího ve světě by se mohlo stát díky tomu, že světoví  politici a centrální bankéři svou neustálou snahou vyhnout se několik desetiletí jakékoliv vážnější recesi  (pumpováním nových peněz do ekonomik). Jmenoval jsem možnost kolapsu finančních systémů jednotlivých států v čele s USA, možnost opakování Velké Deprese z třicátých let minulého století, krach trhu s toxickými deriváty CDS, možnost devalvace měn, které nejsou kryty zlatem, hyperinflaci, krach cen amerických dluhopisů, kolaps automobilového průmyslu.

Byl jsem obviněn řadou lidí z šíření poplašné zprávy. Spatřuji v tom značnou dávku netolerance k vyjádřenému cizímu názoru, protože podobné názory, jaké jsou ty moje, se objevují na americkém serveru www.financialsense.com zcela pravidelně a nikoho to nepohoršuje. Inu v Česku jsme byli 40 let zvyklí držet jazyk za zuby a v mnoha lidech tato disciplína zřejmě přetrvává. Naposledy tuto kartu poplašné zprávy na mně vytáhl  MUDr. Hýsek, člověk živící se poradenstvím a správou portfolií , který vůči mně spustil přímo nenávistnou informační kampaň, ale k němu se ještě dostanu. 

O doby zveřejnění tohoto článku se řada věcí z něj potvrdila. Velmi rychle  se například projevily problémy automobilového průmyslu v České republice, který jsem v článku zmínil jako potenciální problém. Uvedl jsem také, že české stavebnictví musí mít strach z poklesu cen nových bytů – opět se to potvrdilo. V pondělí 6.4. jsem se v HN dočetl, že zkrachovala firma AQ okna z impéria firem Jeana Otta – kam patří i ORCO, developerská společnost. Akcie této firmy (ORCO) od doby vyjití článku spadly o cca 60% dolů. Co se týče možného krachu jednotlivých států – problémy má Maďarsko, Ukrajina , Srbsko, pobaltské země. Všechny tyto země mají obrovské dluhy, které podle  banky Morgan Stanley jsou ve výši cca 1.6 bilionu USD a na straně věřitelů jsou většinou západoevropské banky. Tento stav ohrožuje celý evropský hospodářský prostor, Evropa by dle některých analytiků mohla mít nakonec větší problémy, než samotné Spojené Státy.  Zmiňuji to z toho důvodu, že se prokazuje, že o žádné poplašné zprávy nešlo, moje předpovědi se zčásti stávají realitou.

V britských listech jsem narazil na článek Jima Rogerse, bývalého společníka George Sorose, který v březnu 2009 přesně vyjádřil část toho, co jsem prezentoval ve svých článcích od října 2008 (http://blisty.cz/2009/3/4/art45667.html ) .  Tento článek by si měl přečíst každý člověk včetně těch, kteří mě za mé názory napadali.

Rogers  v souhrnu říká:

            1. Dochází k hluboké systémové změně nesrovnatelné s čímkoliv co svět zažil od roku 1929, celá budoucnost leží v Asii, západní finanční centra jako je Londýnská City skončí a z finančníků se stanou taxikáři ( Co je to jiného, než mnou popisovaný  krach finančního systému) .

            2. Británie a USA jsou nejvíce zadlužené státy světa. Nikdy v historii se žádná země z podobných dluhů nedokázala vyhrabat. Žádná řešení neexistují, ta co provádějí dnes politici nebudou fungovat.

            3. Argument západních politiků, že je možné krizi vyřešit tím, že si lidé budou více půjčovat, je nepravdivý. Je to naprosto šílená myšlenka. Snaha zachránit ty lidi a firmy, které zkrachovaly vlivem své nadměrné spotřeby a půjčování a chybných investic nefungovala v minulosti  (Japonsko 90. let, USA třicátých let)  a nebude fungovat znovu. Jedinou cestou je nechat zkrachovat ty, kteří de facto zkracovalí jsou a nezachraňovat je. Začít šetřit, přijmout na několik let bolest a překonat ji. Touto cestou šlo v minulosti například Rusko, nebo Mexiko a dostaly se z toho. .

             4. Británie nemá nic, co by dnes mohla světu nabídnout. Jako finanční velmoc končí. Britská Libra také končí. V blízké budoucnosti nikdo nepůjčí ani Velké Británii , ani USA a dalším zadluženým zemím.

             5. Tištění peněz nikdy nemůže dlouhodobě fungovat. Jediným důvodem, proč mohou USA stále více propadat do dluhů, je fakt, že USD je stále světovou rezervní měnou. Začíná však již docházet k odklonu od USD, lidé jej nechtějí používat, podobně jako britskou Libru v padesátých letech.

            6. Hospodářský kolaps zemí ovlivní politiku  a sociální stabilitu – podívejte se na Island, Lotyšsko a Řecko – už začínají sociální nepokoje.  Konec myšlenek z uvedeného článku.

V článku, který vyšel u agentury Reuters 11.12.2008 Rogers označil většinu  amerických bank za zkrachovalou.

Je toto budoucnost, ve které by měly akciové trhy perspektivu dlouhodobých růstů k novým šťastným zítřkům? Lidé, kteří toto tvrdí svým klientům, jsou nezodpovědní. To je mírné vyjádření toho, co si skutečně myslím.

Velmi chmurnou vizi pro českou ekonomiku nastínil autor Vít Klíma ve svém článku zveřejněném také v Britských listech ( http://blisty.cz/200/3/4/art45656.html . Cituje George Sorose z článku ve Financial Times. Podle Sorose již Česká republika není pro investory přitažlivá, není pro zahraniční investory bezpečným přístavem. Jakmile stáhnou z ČR své investice, česká Koruna zkolabuje a s ní i dluhopisy. Po zahraničních firmách zbudou pouze „rezavé pásy nevyužívaných montovacích hal“.  Je pan Klíma nebo Geroge Soros šiřitelem poplašné zprávy?

Myslím si, že většina populace bývalého vyspělého západního světa (USA a spol ) nepochopila, co se vlastně děje a nepochopili to ani politici. Všichni si myslí, že se podaří zase oživit ekonomiky západního světa postavené na dluhu opět pomocí dluhu. Lidé neroozumí tomu, co jim chtělí říci lidé, jako je Jim Rogers (nebo nechtějí rozumět, že hody skončily a nastává realita).

Současný růst trhů posledních týdnů je zčásti živen nadějí, že nové recepty politiků zafungují. Až lidé pochopí  svůj omyl, zamíří kapitálové trhy znovu dolů a možná to bude pěkně krvavá lázeň (nebude to ale asi v příštích měsících).

Ve svých analýzách  pravidelně vyjadřuji názor, že kapitálové trhy na konci tohoto poklesu budou ještě níže, než jsou dnes. Dospěl jsem k tomu studiem cenových grafů během minulých period dlohodobých poklesů aktiv, které následovaly po vzniku nějaké cenové bubliny (1929-1942, 1966-1982, Japonsko 1989-2009).

Když srovnáme předchozí poklesové trhy s tím současným zjistíme, že nic podobného  s tak velkou magnitudou poklesu se v poválečném období neodehrálo, včetně poklesového trhu v Japonsku od roku 1990 nebo poklesu v roce 2000. Jediný srovnatelný je vývoj v letech 1929-1932.

Zakreslil jsem do grafů vrcholy trhů tak, aby spolu korespondovaly. Můžeme díky tomu srovnat jednotlivé vývojové fáze trhů a vidíme, že historie se téměř stále opakuje. Stále říkám, že ačkoliv ekonomika  se neustále vyvíjí, přinášela různá období válek, inflace, deflace, růstu ekonomik, poklesů, politického napětí a uvonění, cenové grafy zůstávají stále stejné.

Z prvního obrázku vidíme, že současný pokles (červeně, zakreskleno od 29.10.2004) je ještě prudší, než byl při splasknutí internetové bubliny v roce 2000. Než trh v říjnu 2002 dosáhl dna, vyskytly se dvě korekce směrem vzhůru.  Zatím to vypadá, že růst od 21.11.2008 by odpovídal růstu od dubna do května roku 2001 a současná růstová vlna by odpovídala růstu v období 9-12 2001. Po skončení této vlny koncem prosince 2001 následovalo  dalších deset měsíců do dna trhu.

Obrázek: Srovnání cenového vrcholu Nasdaq 100  březnu 2000 a vrcholu v říjnu 2007

Avšak situace by se mohla vyvinout i daleko hůře – vzhledem k problémům, kterým současná světová ekonomika musí čelit  a s přihlédnutím k tomu, že akcie stále z historického hlediska nejsou levné (srovnáním P/B Ratia nebo dividendového poměru (dividenda/cena akcie).

Další obrázek zobrazuje průmět současného cenového vývoje do vývoje indexu Nikkei 225 od jeho vrcholu v roce 1990. Japonsko v té době trpělo podobnými neduhy, jakými trpí dnešní americké banky. Vlivem poklesu cen nemovitostí utrpěl velmi bankovní sektor a japonská vláda namísto toho, aby problémové firmy nechala zkrachovat, tak je zachraňovala. Důsledky vidíme – deflační období trvá v podstatě dvacet let.

Ze srovnání vyplývá, že dnešní pokles je daleko prudší . Index Nikkei při své cestě na dnešní dno (prozatímní) vytvořil mnoho růstových korekčních protivln, každá z nich nakonec stejně skončila níže, než vlna předchozí. Také při dnešních poklesech se domnívám, že bude třeba ještě mnoho času a několik korekčních vln, které změní současnou pro investory absolutně odrazující cenovou poklesovou formaci v něco, co bude připomínat skutečné dno trhu.

Obrázek. Srovnání vývoje indexu Nikkei s indexem DJIA

Poslední obrázek ukazuje srovnání vývoje DJIA v roce 1929 a dále se současným vývojem. Současný vývoj byl v absolutních hodnotách rychlejší, ne však procentuálně. Avšak myslím, že bychom se klidně také mohli dočkat i poklesů odpovídajících procentuelnímu poklesu v letech 1929-1932 (-89%).

Obrázek: Srovnání vývoje v roce 1929 s dnešním vývojem (Index DJIA)

Následující obrázek uvádí Robert Prechter při vysvětlení, proč dlouhodobý BEAR market začal již v roce 1999 a ne až v roce 2007. Pokud bychom totiž měřili výkonnost akciových indexů prostřednictvím reálných peněz, což je zlato, pak vrchol DJIA nastal již v srpnu 1999. Trhy vlivem silné inflace rostly v letech 2003-2007, ale nerostly v poměru k ceně zlata. Index DJIA při tomto způsobu měření přišel od srpna 1999 o 79% své hodnoty. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se tento stav měl v dohledné době změnit. Prechter předpokládá, že DJIA takto vyjádřená v reálných penězích by mohla poklesnout až na hodnoty z roku 1974 (předchozí dno vlny nižšího řádu současné korekce – 4. vlny supercyklu 1966-1982). Přestože tedy akciové trhy v letech 2003-2007 rostly ve vyjádření prostřednictvím papírových peněz (USD), inflace snížila množství zlata, které by bylo možno vyměnit za jednu jednotku indexu DJIA. 

Obrázek. Hodnota DJIA vyjádřená prostřednictvím ceny zlata

Poslední silný argument týkající se toho, že akcie jsou stále předražené, si vypůjčím od Roberta Prechtera. Prechter uvádí, že pro index S&P 500 od roku 1929 byla hodnota poměru Price/Book během většiny let v rozmezí  1-2 (Cena maximálně dvakrát převyšovala čistou hodnotu nezadluženého majetku firmy připadající na jednu akcii, tedy  majetek mínus dluhy). V devadesátých letech došlo k tomu, že průměr P/B začal prudce narůstat. V roce 1993 byl roven hodnotě 4, v roce 2003 hodnotě 7 a v březnu 2000 hodnotě 10. Dnes je zhruba na hodnotě 3.8 (údaj z ledna 2009), stále je to však velmi vysoko. Je to výše, než byla hodnota při vrcholu trhu v roce 1929 předtím, než trhy spadly o 89% dolů. Musíme však srovnávat srovnatelné a jediné možné srovnání je možné učinit s cenovým dnem v ropce 1932. To bylo dno vlny Supercyklu (stejně jako dnes). V roce 1932 byla hodnota P/B Ratio na úrovni cca 0.5. Všechny údaje jsem si vypůjčil ze stránek www.elliotwave.com.  Nechci působit jako laciný propagátor, avšak tyto stránky skutečně obsahují řadu hodnotných informací pro každého investora.

Další málo slyšený argument  Roberta Prechtera je ten, že dividendy jsou v současné době velmi nízké, což vůbec neodpovídá předchozím dnům trhů. Během silných poklesů cen akcií jsou totiž investoři investovat jedině v okamžiku, kdy dividendový výnos vzhledem k ceně akcií je natolik přitažlivý, aby stál za riziko, že investor prodělá na zakoupení akcií běhempoklesu. Historicky byla tato úroveň okolo 7-8% pro index DJIA, avšak během dna supercyklu v roce 1932 to bylo 17%. Během vrcholu trhu v roce 2000 byla tato hodnota v oblasti lehce nad 1%. TO vyjadřuje stupeň bezbřehého optimismu, kterému investoři v té době podlehli. Investoři vůbec nekalkulovali s dividendovým výnosem, protože si zkrátk amysleli, že daleko více vydělají na růstu cen akcií. V dnešní době je tento výnos zhruba na úrovni 3.8% (údaj za leden 2009). Ceny akcií by tedy musely klesnout ještě o 50% dolů, aby se dividendoý výnos přiblížil hodnotám na předchozích dnech trhů. Samozřejmě se může stát, že vzrostou vlastní dividendy, avšak v současné situaci o tom snad ani nelze uvažovat.

Zde je obrázek ze stránek www.elliotwave.com, který ukazuje, v jaké fázi se nyní trh nachází podle analytiků této firmy (největší investiční poradenská společnost na světě, 120000 klientů). OProti označení na obrázku se nyní nacházíme něco málo za číslicí 1 .

Nyní uvedu i jeden fundamentální argument svědčící pro další poklesy trhů v budoucnu - tím je  nevyřešené zadlužení vyspělých zemí. Největší světoví dlužníci se nestanou prosperujícími zeměmi jen proto, že si to politická elita bude přát. Musí se změnit chování lidí a to je běh na velmi dlouhou trať. Někdo dluhy musí zaplatit. Uvedu jen některé údaje k výši dluhů v americkém finančním systému.

1. Existují obrovské objemy úvěrových derivátů vázaných na dluhy amerických společností, které musí být splaceny v případě, že tyto společnosti zkrachují. Podle Roba Kirbyho (článek ze 4.6. 2009 zveřejněný na financialsense.com)

1. Jen v účetních knihách největší světové pojišťovny zůstávají vydané pojistky proti nesplácení dluhů ve výši 1.6 bilionu USD, dosavadní náklady US státu na záchranu této pojišťovny přitom byly pouhých cca 170 mld. USD. AIG s dalšími šesti největšími finančními světovými vydavateli derivátů CDS vydaly dohromady cca 18.5 bilionu USD a celkem ve světě bylo vydáno cca za 55 bilionů USD derivátů CDS.  Protistranami, které si pojištění nakupovaly, jsou velké americké finanční instituce, jako je JPM, BankOf America nebo Goldman Sachs. Když zkrachují dlužníci, budou muset tyto velké pojišťovny zaplatit tyto gigantické sumy – a to při nejlepší vůli nedokážou. Sumy mnohonásobně převyšují tržní hodnotu těchto firem.

2. Hodnota závazků z úvěrových derivátů, které musí být splaceny v případě krachu 25 nejvíce zadlužených amerických společností je 1.165 bilionu USD. Je to 22 krát více, než je tržní hodnota těchto společností. Například deriváty vázané na dluhy Bank Of America Corp. jsou vyšší, než deriváty vázané na dluh Brazílie nebo Mexika. 

3. Goldmann Sachs vydal minulý pátek zprávu, že v budoucnu zřejmě banky nebudou uchráněny dalším poklesům cen akcií, protože nárůst  ztrát ze špatných úvěrů roste rychleji, než nárůst zisků  z ostatních činností bank (minus 3.1% vs. +2.5% meziročně.

Tabulka: Objem derivátů vázaných na dluhy různých společností

Názory jiných analytiků a poradenských firem na to, zda jsme z hlediska kapitálových trhů  u cenového dna:

1. Názor Stephena Tetreaulta z 6.4.2009 na financialsense.com). Autor článku dále považuje současný růst trhů za pouhou přechodnou fázi, (BEAR market RALLY, po které přijdou další poklesy. Dále předpokládá nárůst nezaměstnanosti v roce 2010 až 13-14% (dne 8.5%). To nejsou podmínky, za kterých by trhy mohly růst.

2. Nadeem Walayat z poradenského serveru TheMarketOracle.co.uk to vyjádřil  takto: Lidé by měli obchodovat pouze primární vlny ve směru převažujícího trendu (impulsní vlny) a ne korektivní vlny proti primárnímu trendu. To by znamenalo raději vůbec neobchodovat současný růst, ale čekat na další SHORT příležitost, která přijde na konci současného růstu za několik měsíců. Dále píše, aby lidé zapomněli na fundamentální parametry, protože ty přestávají být v obdobích, jako je to dnešní, důležité. N. Walayat má dlouholetou zkušenost z finančních trhů a dokázal například profitovat na krachu trhů v říjnu 1987.

3. Analytici z Treasurechests.info předpokládají, že současný růst trhů není nic jiného, než korekční pohyb, který bude trvat přibližně 5 měsíců, po které přijde pokles trhů, který bude znamenat pro celý svět další Velkou Depresi podobnou té v třicátých letech.  Jedním z důvodů, který uvádějí, bude další ztráta kupní síly Američanů poté, co přestane USD definitivně být rezervní světovou měnou jako reakce na počínající hyperinflaci.Současnou růstovou periodu přirovnávají k období růstu trhů po prvním velkém burzovním poklesu v dubnu 1930, po kterém teprve následoval ten největší pokles. Také si všímají velké podobnosti s RALLY v roce 1938, kterou jsem popsal ve svém předchozím příspěvku a po které následoval další tříletý pokles.  Další z důvodů, proč zřejmě přijdou ještě daleko silnější poklesy je fakt, že i fundamentální analytici ve svých modelech vypočítávajících vnitřní hodnotu akcií zjistí, že akcie se vzhledem ke stále se zhoršujícím ziskům na akcii (earnings per share) a snižujícím se výnosům dluhopisů  se stávají stále více extrémně předraženými. To donutí investiční fondy a společnosti používající tyto modely (např. model Graham- Dodd) vyprodat znovu akcie.Posledním hřebíkem do rakve by mohl být fakt, Geitnerův plán na záchranu ekonomiky nebude fungovat a americký finanční systém definitivně zkolabuje , což způsobí způsobí ekonomickou kontrakci , která vejde do historie jako největší DEPRESE  v historii vůbec (volná citace). Myslím si to stejné. Nelze restartovat ekonomiku pomocí plánu ještě více zadlužit všechny její články –  zkoušet sjednat nápravu tím, co současný stav způsobilo. V horším případě autoři připomínají podobnost dnešního vývoje s vývojem indexu Nikkei 225, který je v poklesu trvajícím již 19 let.

4. Paul Nolte, Commodity Financial Advisor ve svém článku ze dne 6.4.2009 míní, že zřejmě nejsme u dna. Všímá si toho, že v minulosti první výrazné dno nebylo nikdy tím pravým. Jako příklad uvádí dno v červenci 2002, po kterém následovaly další poklesy.  

5. Analytik Chris Puplava napsal 15.10.2008 zajímavý článek, ve kterém mimo jiné uvádí citace jiných autorů: Andy Lees z banky UBS  předpokládá, že současný pokles měřený indexem S&P 500 by se mohl dostat až na trendovou linii, jejíž vznik se datuje až do sedmdesátých let – tedy hodnotu cca 510-520 ( k 6.4.2009 je hodnota 835, tedy dalších mínus 38%).

Obrázek. Kam až by mohl klesnout index S&P 500, článek Chrise Puplavy

V článku Chrise Puplavy jsou také uvedeny citace portfolio manažerky Danielle Park, které potvrzují to, co si myslím já. Citát: „ Jsme Jsme ve zcela fundamentálně odlišné situaci, než jsme byli v letech 1982-1999 (dlouhodobý BULL trh). A to znamená, že nelze používat stejné strategie, které nejlépe fungovaly právě v těchto letech. Nemůžete kdykoliv nakoupit a nemůžete kdykoliv držet. Musíte mít strategii, která uchrání váš kapitál, jakmile se trh obrátí dolů“. Přesně to vystuihuje můj postoj k Warrenu Buffetovi a jeho filosofii BUY&HOLD. Ačkoliv tato strategie skvěle fungovala během silně rostoucího trhu, nemůže být úspěšná během dlouhodobého poklesového trhu.  

Chris Puplava nakonec v článku po  analýze mnoha ukazatelů dochází k závěru, že budeme zřejmě svědky dlouhodobého poklesového trhu, který by svou délkou mohl dosáhnout až do let 2014-2015.

6. Jeden z nejslavnějších investorů všech dob George Soros napsal v roce 2008 knihu „The New Paradigm For Financial Markets“, ve které rozebírá příčiny současné krize. Jedním z jeho základních úvah je to, že současný finanční systém musí být nahrazen nějakým jiným lepším systémem. Tento  požadavek na nový systém je však zcela v rozporu s tím, co politici dnes dělají. Ve skutečnosti se snaží ožigit starý systém stejnými metodami – přiléváním stále více peněz do systému.  Soros dále předpokládá, že současná nemovitostní krize bude postupem času ještě daleko horší. V článku ve Financial Times z 23.1.2008 uvádí, že současná krize je kulminací „super boomu“ trvajícího 60 let a proto také bude horší, než jakákoliv krize po 2. světové válce. 

7. Poslední názor: Legendární  editor tzv. Dow Theory Letters Richard Russel ,který komentuje dění na trzích již 50 let a má tedy s BEAR trhy řadu zkušeností, 8.4.2009 prohlásil, že cituji:“ Tento sestupný trh bude delší a hlubší,než si většina lidí myslí. Lidé se stali optimisty příliš rychle díky současné RALLY, která je stejně odsouzena k tomu, aby selhala. Žádné z charakteristik cenového dna nejsou splněny, zejména  velmi nízké ceny akcií“. Jeho doporučení zní: Zůstaňte na stranách trhu, buď s hotovostí nebo se zlatem.

Tento článek je zčásti mou obranou proti různým nařčením o tom, že odrazuji investory od racionálního investování. Každý si sám musí zvážit rizika. Žijeme v relativně svobodném světě, každý se může rozhodnot sám. Musí však k tomu mít všechny dostupné argumenty a informace a ne jednostranné podání faktů tak, jak je prezentuje zmíněný pan Hýsek a některé další firmy závislé na tom, kolik peněz vytáhnou z investorů.  

Uvedl jsem všechny argumenty, proč si myslím, že dlouhodobý investor má zkrátka dost času. To jsem ostatně uvedl ve svém článku ze dne 7.10.2008  (http://bullbear.mujblog.centrum.cz/clanky/Kapitalove-trhy-nebezpeci-pro-investory-33926.aspx ).Já jsem dlouhodobý investor, v minulosti mé investice trvaly vždy několik let. Nemám potřebu vystavovat se riziku  finančních ztrát, když  s velkou pravděpodobností nejsme  zdaleka u dna trhů. Nemám to ani zapotřebí, nejsem na příjmu z kapitálových trhů závislý. Proto nemusím nikoho přesvědčovat o tom, jak je to výhodné. Jediný způsob investování pro dlouhodobého investora, který dnes považuji za rozumný, je pravidelné investování částek, které bude investor moci investovat ve stejné výši několik příštích let.  

V některém příštím článku uvedu svoje názory na investování a zejména to, proč momentálně nepovažuji  pro sebe za vhodné metody Warrena Buffeta (a eventuelně kdy zase budu).

Petr Fiala