Ještě nedávno jsem slýchala, jak se mám, že žiju v Řecku, a k tomu na Krétě. Ještě nedávno, když se řeklo Řecko, každý si představil prosluněné pláže, památky, výborné víno, krásnou hudbu a vůbec život v pohodě. Dnes se všichni ptají, jestli je to v Řecku opravdu tak hrozné, jak se píše. Moje odpověď zní obvykle ne i ano, podle toho, z které strany se to vezme.
Možná si vzpomenete na předvolební spoty z roku 2004, kdy poprvé volilo i Česko&Slovensko do Evropského parlamentu, a které nás měly přesvědčit, že EU je vlastně ráj na zemi. Řecký usměvavý zemědělec stojící na stříbrném žebříků trhal nádherné ovoce v naleštěných holínkách a do kamery hrdě hlásal, jak mu EU umožňuje prodávat vlastní výpěstky na 300 milionovém trhu. Je tomu opravdu tak? Jak dnes vypadá EU? Jak se vede zemědelci z reklamy? Posuďte sami.
Když si otevřete jakýkoliv školní atlas, dozvíte se, že Řecko je zemědělskou zemí se zpracovatelským a textilním průmyslem, rybářstvím, loďařstvím a turistickým ruchem. Vezměme to popořadě. Opravdu ještě v 70. letech většina obyvatelstva, prakticky jeho 2/3 pracovala v zemědělství. Tehdy se začala projevovat jeho krize. Drobní zemědělci nebyli sto konkurovat organizované zemědělské velkovýrobě silných zemí. Jednou z hlavních proklamací politického boje po svržení generálské chunty v roce 1974 bylo volání po vstupu do tehdejšího EHS, které mělo údajně zajistit ohromný evropský trh, technologie a dotace. Zároveň se vstupem do EHS v roce 1981 se země zavázala, že sníží počet zemědělců a souhlasila s kvotacemi na tradiční řeckéh produkty. Tyto kvóty byly a jsou pro Řecko nevýhodné. Postupné změnšování kapacit v zemědělství doprovázely dotace na likvidování zemědělských produktů a pokuty za nadprodukci. Situace se vyhrotila k dnešnímu datu, kdy malý a střední zemědělec je schopen vyžít jen ve výjimečných případech. Většina zemědělců je zadlužená, nemá odbyt pro své produkty a je svázána velmi přísnými pravidly EU. Jediní, kteří ze zemědělství vydělávají jsou překupníci, kteří určují ceny a přivlastňují si veškerý mark-up.
Na přelomu ledna a února 2010 proběhly v Řecku ohromné demonstrace zemědělců, kteří těžkou technikou zablokovali hlavní dopravní tepny na více než měsíc.
Se zemědělstvím je logicky propojený zpracovatelský průmysl, který je také ve velmi zbídačeném stavu právě díky kvótám EU. Řecké ovoce a zelenina se převážně zpravovávají mimo Řecko a jsou v rukou převážně německého a amerického kapitálu.
Možná největší propad zažil textilní průmysl. Na začátku tisíciletí se drtivá většina podniků přestěhovala do Bulharska, kde řečtí podnikatelé skoupili bývalé továrny a platili bulharským dělnicím až desetkrát méně než řeckým. Připočteme-li k tomu, že dostali od řeckého státu dotace na investování v zahraničí, nikdo se nediví, že textilky zmizely z mapy Řecka jako mávnutím kouzelného proutku. Nezmizeli však tisícovky jejich bývalých zaměstnanců. Odchod řeckého textilního podnikání a zpracovatelského průmyslu zemědělských surovin zanechalo v některých okresech až 35% nezaměstnanost (např. Naousa).
Podobně jsou na tom odvětví spojená s mořem. Řečtí rybáři mají prakticky nulové kvóty, prodávají jenom v malém na domácím trhu. Jsou velmi drazí vzhledem k velkým vstupům, které má své podnikání a vzhledem k laciným rybám, které se dovážejí z Turecka a nebo zemí severní Afriky. Podobný problém mají také portugalští rybáři.
O loďařství ani nemluvě. Řecké doky dávno lodě nestaví, pouze opravují a to jen v omezené míře. Největší řecký přístav Pyreus byl prodán do soukromých rukou čínské firmě, která si každou chvíli stěžuje u řecké vlády, že zaměstnanci si nenechají kálet na hlavu a to že ve smlouvě nebylo. Některé lokality jako Saramangas, Drapetsona, Rafina, kde se kolem loďařských doků soustřeďovali jejich zaměstnanci a námořníci se proměnily ve čtvrtě chudiny.
Hlavním zdrojem příjmu od zaměstnanců přes soukromníky až po státní kasu je turistický ruch, který po 30 letech prosperity v tak nádherné zemi, jakou Řecko bez pochyb je, bojuje o holý život. Turisický ruch a vůbec pohyb turistů po zeměkouli je kontrolován několika společnostmi, které směřují své zákazníky tam, kde právě mají větší zisk, kde je v první řadě laciná pracovní síla. V Řecku ještě před pár lety byl turistický trh kontrolován menšími a malými firmami, které získaný kapitál opět investovaly v Řecku, zaměstnávaly místní. Drachma byla poměrně slabá a v dobách monetárních tlaků ještě devalvovala, a tak Řecko bylo pro turisty celkem levné do to doby, než zavedlo v roce 2001 euro. Do Řecka vstoupili turistické giga-operátoři typu Neckermann a TUI, zkoupili a postavili hotely, pár místních společností nakoupili a většina ostatních pod tlakem nerovné konkurence zkrachovala. Je jen málo malých a středních firem podnikajících v turismu, které se drží nad vodou. Většina bojuje o přežití tím, že investovala kapitál půjčený na lichvářský úrok z banky.
Když už jsme u bankovního sektoru dodejme, že zisky pěti největších řeckých bank se pohybují od 200 - 300% ročně. Zadluženost obyvatelstva dosahuje (bez státního dluhu) téměř 100 tisíce eur na hlavu.
Až do nedávna bylo Řecko zemí s největším procentem malých rodinných živností. Dnes jsou tyto ve stavu totálního rozkladu pod tíhou konkurence a ohromného daňového zatížení. V Řecku je daňový systém pro malé podnikání velmi neprůhledný a pravidla se stále mění, takže jakékoliv plánování je téměř nemožné. V Řecku se daní i směrem zpět roky, které již byly jednou i vícekrát zdaněny. Procentuální zatížení malých a středních firem je mnohem větší než daňové povinnosti velkých akciových společností, které mají i jiná privilegia, jako např. státní dotace na zaměstnance, jiné tabulky pro vypočítávání nákladů a zisku.
Na trhu vládnou ohromné nadnárodní hypermarketové řetězce s potravinami i spotřebním zbožím. Řecké kavárny a taverny přežívají už jen na venkově. Ve velkoměstech však narazíte ve své většině na nadnárodní řetězce stejně jako jinde na světě.

Dobrý den, petře na ČT aspoň ve zprávách povídali, že ti Řekové, kteří protestují na ulicích Atén (a asi v dalších městech) reprezentuje menší podíl národa ... no nevim ale nemají stejně na vybranou ...