Návrh investiční strategie vhodné pro běžného investora

Včera jsem zveřejnil vyhodnocení mých tipů na zajímavé akcie, které jsem publikoval v období února 2009 až listopadu 2010 na stránkách www.akcie.de (resp. na blogu idnes.cz - první tip). Chtěl bych se nyní pokusit nastínit obchodní  strategii, kterou by mohl běžný investor neprofesionál  používat s využitím  mých tipů nebo k obchodování svých vlastních kandidátů, pokud se ztotožní s mými metodami a bude podle nich postupovat. Nechci tím však říci, že je to jediný možný postup, těch je samozřejmě celá řada, zde jsou ale výsledky právě pro tuto moji metodiku.

 

Kdybych tedy shrnul svoji metodu:

     1. Identifikace BULL marketu - toto je základní předpoklad. Mám na mysli především cyklický růstový trh trvající řádově několik let. Obchodovat z LONG strany během cyklických poklesů nepokládám za rozumné. Již jsem publikoval několik článků s  výsledky testů ukazujících, že během poklesových období je šance na úspěch velmi nízká. Je to klíčová věc. Jakmile trhy začnou vypadat dlouhodobě vrcholově, je třeba to prostě akceptovat a začít činit opatření proti ztrátám. Možná je to zbytečné zdůrazňovat, protože rok 2008 je zatím dostatečně uložen v paměti každého z nás.

Tabulka: Výkonnost akcií během BEAR trhu od května 2008 do března 2009 - zeleně jsou znázorněny výsledky pro ty akcie, které během růstového trhu lze považovat za fundamentálně atraktivní (PE<15, PEG<1, podhodnocené minimálně o 30%), oranžově pak akcie fundamentálně nezajímavé (PE >20, PEG>1, nadhodnocené minimálně o 70%). K zjištění podhodnocenosti nebo nadhodnocenosti jsem použil výpočtový BCD model serveru www.valuengine.com. Z výsledků je vidět, že pouhých 5.5% ze všech sledovaných podhodnocených akcií skončilo za uvedené období v zisku, u nadhodnocených byl výsledek dokonce lepší. Přitom podhodnocené akcie během BULL trhů výrazně ty nadhodnocené překonávají - toto jsem si také ověřil řadou testů prováděných od roku 2005.

 

    2. Pokud tedy lze předpokládat, že se trhy nacházejí v růstové cyklické vlně, pak  je třeba snažit se identifikovat období, kdy jsou trhy přeprodané. K tomu existuje mnoho metod - stačí použít jednoduché indikátory jako je MACD, klouzavé průměry nebo Bollingerova pásma. Já mám však vlastní metody a indikátory (ale v zásadě nejsou nutné, každý může vystačit s těmi vlastními). V mém arzenálu je však pár indikátorů, bez kterých bych se nechtěl obejít - zejména MSI a rozdílový smart-dumb money indikátor. Ideální by bylo identifikovat cenové dno, alespoň přibližně - s využitím trendových indikátorů, ne oscilátorů (například můj WM indikátor nebo MACD s dlouhou výpočtovou periodou, případně týdenní ceny).

 

   3. Pokud jsou akciové indexy delší dobu přeprodané (ale ne v dlouhodobém down-trendu), pak je třeba již s předstihem hledat kandidáty na nákup.

 

   4. Hledání kandidátů na nákup: Moje kritéria již většina čtenářů také zná. Snažím se najít akcie v dlouhodobém nebo střednědobém uptrendu, které si prošly korekcí a nacházejí se u svých silných podpor. Mám rád akcie korigující v jasných cenových formacích - např. WEDGE, TRIANGLE, FLAG. U těchto akcií lze definovat riziko - eventuelní stoplossy nastavovat  pár procent pod linie vymezující formace. Avšak ze včera publikovaných výsledků mých tipů je vidět, že během BULL trhu stoplossy jsou možná diskutabilní prostředek- přes vše, co se o nich pozitivního píše. Brokerům nelze moc věřit. Oni používají blízko nastavené stoplossy k tomu, aby připravili tradery o peníze. Během BULL trhu většinou cena akcie, pokud není úplně špatně vybraná, nakonec stejně poroste. Pokud bych se tedy rozhodoval uplatnit stoploss, snažil bych se pouze vyměnit jednu akcii za druhou - za nějakou, u které existuje větší růstový potenciál. Při vytipovávání kandidátů se vyhýbám akciím, které stále jen rostou. U těchto akcií nelze odhadnout, akm až při korekci spadnou.

 

To je prakticky vše. Zní to jednoduše, všichni víme, že je to ve skutečnosti obtížné.

Pokusil jsem se nasimulovat, jak by bylo možné obchodovat podle mých včera publikovaných tipů.

Nejprve  ukáži souhrnné výsledky - tabulku ze včerejšího článku.

Tabulka: Výsledky mých obchodních tipů

 

K simulaci obchodování jsem zvolil variantu držení akcie 2 měsíce resp. 4 měsíce. Každý investor (trader) by musel vyřešit tyto otázky:

1. Je lepší nakupovat ETF certifikáty nebo jednotlivé akcie?

2. Kolik akcií nakoupit při každém vyhodnocení, že je ta správná doba na nákup ( např. každé mé zveřejnění tipů)

3. Jakou částku dát do každého obchodu

4. Mám navyšovat postupně investici, jaká je optimální frakce portofila, kterou bych měl zvolit pro investování?

5. Jak se chránit proti možným kurzovým ztrátám

6. Jakého brokera zvolit (výše poplatků je důležitá)

 

Ad 1) Včera zveřejněný text jasně dokázal, že je možné překonávat konzistentně trh. Pokud tomu tak je, pak nemá smysl nakupovat ETF certifikáty, protože v tom případě nakupuji s dobrými akciemi i ty potenciálně špatné. Při dobrém výběru akcií se mohu vyhnout i ztrátám v případě, že nakoupím ve špatnou dobu - například když indexy začnou klesat. U mých tipů se to projevilo hned ve dvou obdobích - v únoru 2009 a v dubnu 2010. V těchtoobdobích byly indexy ve větším nebo menším mínusu, moje tipy byly na tom o dost lépe. Je však třeba dobře diverzifikovat - nakoupit jednu nebo dvě akcie je málo. Během nepříznivých období může většina akcií z výběru být v mínusu a situaci  mohou zachraňovat jedna nebo dvě akcie - silně nadprůměrnými výsledky. To se u mých tipů v některých případech také ukázalo (například 30.9.2009 po dvou měsících).

Ad 2) Bod 2 je spojen s bodem 1. Zvolil bych jako minimální počet osm akcií. Myslím, že tento počet umožňuje dostatečnou diverzifikaci. Úplným minimem by bylo šest akcií.

Ad 3) - Kolik dát do každého obchodu závisí na celkové částce, kterou máme k investování a na očekávané délce obchodu. Spodní limit je vymezen velikostí brokerských poplatků. Ani u nízkonákladového brokera nemá smysl uvažovat o investiční částce do jedné akcie nižší, jak 1000 USD, tedy pro 8 akcií nakoupených naráz 8000 USD. Spíše bych ale viděl jako minimum částku ještě vyšší, asi 2000 USD. Nejlevnější broker jsou Interactive Brokers s poplatkem 1 USD za 100 akcií - když vezmu v úvahu tzv. slippage, pak cena nákupu by neměla překročit 3 USD. Každý obchod by tedy znamenal investovat 16000 USD s nákladem cca 24 USD.

Pokud mám naráz nakoupit 8 akcií a počítám s tím, že je budu držet 2-4 měsíce, pak se mi může lehce stát, že další nákupní signál přijde ve chvíli, kdy tyto akcie ještě nebudu mít vyprodané a nebudu mít na další nákup peníze. Co se týče mých tipů, tak hned několikrát došlo k tomu, že byly zveřejněny s periodou kratší, jak dva měsíce. Předpokládal bych, že mít na účtě 24 000 USD by mělo stačit při investici 2000 USD do každé akcie a 12000 USD při investici 1000 USD. Pokud dojde k překryvu období, mám několik možností : 1. Nakoupit menší množství akcií (namísto 2000 investuji 1000 USD)

                                                  2. Nakoupit méně různých akcií

                                                  3. Prodat  ze starých akcií ty nejvíce náchylné k poklesu

                                                   4. Půjčit si peníze od brokera (margin)

 

Ad 4) Z předchozích bodů vyplývá, že já jsem zvolil možnost investovat do všech akcií stále stejnou částku - alespoň po nějaký čas. Pokud budu úspěšný, mohu pak fixní částku navýšit a obchodovat znovu fixní navýšenou částku. 

Existují strategie, které využívají stanovení optimální investiční frakce v závislosti na vývoji hodnoty celého portfolia jako je KELLYHO vzorec (výpočet vychází z pravděpodobnosti úspěchu -bere údaj z předchozích obchodů a podíl průměrného ziskového obchodu k průměrnému ztrátovému obchodu) nebo Leverage Space Trading Model Ralpha Vince. Oba tyto modely  se snaží matematicky určit, jak  maximalizovat geometrický  průměrný dosažený zisk z obchodů. Použití těchto metod pro drobného investora se mi jeví  možná jako zbytečně složité. V každém případě však je třeba vzít si určitá poučení z těchto metod a minimálně je možné si cvičně vypočítat, jaká je optimální frakce portfolia pro investování. Tuto částku bychom neměli překročit, protože jinak příliš riskujeme a v dlouhodobém horizontu jsme odsouzení  k tomu, že přijdeme o všechno.

Vypočetl jsem podle Kellyho vzorce a dále podle předchozích výsledků mých tipů optimální frakci portfolia, která by mohla být investována v jeden den  (do uvedených osmi akcií). Vyšla mi hodnota 75%, tedy při celkové hodnotě portfolia 24000 USD je to cca 18000 USD. V simulaci jsem tedy použil nižší částku - 16000 USD do osmi akcií naráz. Možná by se dala částka ještě snížit - záleží na schopnosti každého investora akceptovat riziko.

 

Ad 5) Jak se chránit proti kurzovým ztrátám - zde bych použil jednoduchý přístup. Protože pro obchodování na US burze potřebuji US Dolary, musel bych se zajistit proti možnému posilování CZK proti USD a to prodejem nakrátko páru USDCZK.

Pokud by CZK proti USD posilovala, což je velmi pravděpobné, pokud se burzám daří, pak zajišťovací obchod by mi eliminoval ztráty z nákupu USD. Pokud by USD posiloval proti CZK, pak bych sice prodělal na zajištění, ale vynahradil bym i to zisk z posílení nakoupených US Dolarů. K zajištění bych využil jen zlomek částky u nějakého dobrého měnového brokera , o jednom vím. Pro zajištění 24000 USD by mělo stačit 4000 USD s využitím páky.

 

Ad 6) Jakého brokera zvolit - volil bych rozhodně nízkonákladového brokera. Nevidím žádný smysl platit vysoké poplatky.

 

Takže teorii jsem popsal, nyní ukáži výsledky simulace. Provedl jsem celkem tři simulace:

1. Investice do každého obchodu 1000 USD, délka obchodu 2 měsíce (po dvou měsících vyprodávám), nakupuji 8 akcií naráz

2. To samé jako u předchozího, pouze investice do každé akcie je 2000 USD

3. Investice do každé akcie 2000 USD, délka obchodu 4 měsíce

 

Tabulka : Použil jsem výsledky svých tipů zveřejněné v předchozím článku.  Tam, kde se v průběhu dvou měsíců vyskytlo více tipů, jsem snížil investovanou částku na 4000 USD. Uvažoval jsem poplatky 6 USD na nákup i prodej dohromady.

 

Obrázek: Výpočet výsledků - vypočet l jsem základní statistiky používané pro vyhodnocení úspěšnosti nějaké strategie. Pro výpočet hodnot CAR jsem použil postup zveřejněný na serveru Wikipedie. CAR je v podstatě geometrický průměr a používá se k výpočtu průměrného ročního zisku, pokud dochází k postupnému reinvestování  dílčích zisků. Risk adjusted return je zisk, u kterého je zohledněn faktor doby, po kterou jsou investované peníze vystaveny tržnímu riziku. Pro investora je nejlepší, pokud jsou peníze investovány co nejkratší dobu s co nejlepším výsledkem. Proto pokud by zisk byl zhruba stejný u varianty s investováním na 2 měsíce jako u varianty čtyřměsíční, pak by rozumný investor použil dvouměsíční variantu. Údaj expectancy udává, že pokud by se mi nadále dařilo v mých tipech tak, jako předchozí dva roky, pak bych u každého jednotlivého obchodu mohl kalkulovat s cca sedmi procenty zisku. Hodnota počáteční investice je navýšená o 2000 USD potřebných k zajištění kurzového rizika - proto s ním nadále nepočítám. Výsledky dosaženého zisku jsou myslím velmi solidní. 

 

 

Tabulka: Obdoba první tabulky - pouze jsem počítal s investicí 2000 USD do každé akcie

 

 

Tabulka: Výpočet parametrů zisku a rizika  k předchozí tabulce. Do počáteční investice je zahrnuta i částka 4000 USD na zajištění kurzových rizik. Parametry zisku jsou o něco lepší, než u předchozí varianty, protože poplatky za obchody jsou rozpuštěny ve vyšších ziscích.

 

 

Důležité je srovnání s variantou čtyřměsíční - kdybych každou akcií držel dvojnásobek doby. Zde jsem musel počítat s niží částkou investovanou do každé akcie , jinak by nebylo možné to zvládnout s 24 000 USD počáteční sumy. Počítal jsem tedy s 12000 USD investice vždy do osmi akcií (každá 1500 USD).

Tabulka: Výsledky při délce obchodu 4 měsíce

 

Tabulka: Výsledky varianty při investování vždy 12000 USD do osmi akcií na 4 měsíce - parametry zisku i expectancy (očekávání) vycházejí lépe, jak u varianty s investováním na dva měsíce. Parametr RAR je však nižší - tato varianta je výhodnější, pokud investor akceptuje vyšší riziko dané delší dobou, po kterou peníze "pracují".

 

 

Závěr: Všechny tři varianty ukázaly velmi dobré výsledky. Tyto výsledky jsou zajisté ovlivněny probíhajícím silným BULL trhem, avšak na druhé straně až se začne definitivně projevovat možný nástup BEAR periody, snad to včas zjistíme.

Petr.

 

 

 

 

 

 

Vyhodnocení mých tipů od února 2009

Rozhodl jsem se vyhodnotit svoje tipy, které jsem poskytoval za poslední téměř dva roky. Nevede mě k tomu potřeba  prezentovat, jak jsem úžasný ve svých analýzách, spíše mě samotného zajímalo, jak jsem na tom a chtěl bych tímto také přispět do diskuze o tom, zda-li je možné překonávat konzistentně akciové indexy.

Včera se v diskuzi vyskytl názor, který s oblibou  vytahují zejména fundamentalisté, že trhy podléhají v podstatě náhodnému vývoji a že veškeré analýzy jsou sice chvályhodné, ale v důsledku k ničemu. Pokud by tomu tak bylo, neměl bych ve svých tipech být schopný překonat výrazněji indexy.

Prohledal jsem všechny články, kde jsem uváděl nějaké graficky zpracované tipy, začal jsem únorem 2009 (jediné období bez grafů). Uváděné tipy neznamenají automaticky nejlepší nákup, protože v mých tipech nikdy nešlo o přesné načasování, to jsem nechával  eventuelně na čtenářích. Z tohoto hlediska pokud bych přesto svými tipy překonal indexy, bylo by to o to cennější.

Nyní uvedu tabulky jednotlivých tipů a nakonec souhrnnou tabulku s výsledky. Každý si může vyhledat příslušné články a ověřit si výsledky sám.

První tři sloupce v každé tabulce obsahují vyhodnocení od data zveřejnění tipů v článku po dnešek, další tři  sloupce simulují situaci, kdy k prodeji by došlo 2 měsíce po nákupu, poslední tři sloupce pak ukazují obdobu, ale s prodejem po čtyřech měsících.  Mezi tipy byla totiž spousta krátkodobějších tipů. Většinu tipů jsem dělal s hlavním důrazem na denní ceny, někdy i hodinové. Pokud by však měl člověk provádět dlouhodobé tipy, pak hlavní důraz by měl být na týdenních a měsíčních cenách.  Z toho důvodu jsem předpokládal, že zřejmě nejlepší výsledky by se měly projevit někde v období mezi dvěma až čtyřmi měsíci. Převládající dominantní cyklus cenového vývoje má cca 80 dní, tedy 4 kalendářní měsíce. Polovina cyklu (růstová část) měří tedy 2 měsíce. Proto jsem zvolil 2 měsíce jako nejkratší možnou dobu pro porovnání. V dolní části grafu jsou uvedeny ceny tří nejvýznamnějších akciových indexů, ty jsem zprůměroval, stejně jako ceny akcií. Oba průměry za jednotlivá období jsem pak porovnával.

 

Tabulka: Nákup dne 9.2.2009 - v ten okamžik do dna BEAR marketu zbýval jeden měsíc. Indexy tedy skončily ztrátou.  Moje tipy byly však již po dvou měsících v zisku. Po čtyřech měsících bych dosáhl v průměru téměř čtyřnásobného zisku ve srovnání s průměrem indexů.

 

 

Tabulka: Nákup 26.6.- Po prvních dvou měsících moje akcie překonávaly indexy zhruba dvakrát. Pak se situace vyrovnala a po roce a půl jsou indexy lepší. Ukazuje to na skutečnost, že krátkodobější načasování je možné. Akcie v dlouhodobém průměru nebyly až tak dobré, ale přesto pár měsíců překonávaly trh - díky zajímavým cenovým formacím, podle kterých většinou akcie vybírám.

 

 

Tabulka: Tipy  s nákupem k 11.9.2009

 

 

Tabulka: Nákup k 30.9.2009  - moje tipy po čtyřech měsících trojnásobně překonávaly indexy.

 

 

 

Tabulka:  Toto je jedno z období, kdy jsem trh nepřekonal

 

 

Tabulka: Tipy z 8.1.2010

 

 

 

Tabulka: Překonat indexy se dařilo pouze 2 měsíce - krátkodobé investice. Nicméně vymlouvat se na to nechci, spíše bych řekl, že výběr akcií nebyl optimální. Vždy se snažím přihlížet i k dlouhodobějším cenám. Poučení je tedy takové, že investor by měl věnovat více pozornosti i tomu, zda-li má akcie silnou institucionální podporu (zda-li je oblíbená u fondů) a eventuelně i fundamentálním parametrům.

 

 

Tabulka: Tyto moje tipy přišly ve špatný okamžik - v době , kdy trhy vrcholily. Nic nepomohlo, že cenové formace byly pozitivní - v průměru akcie skončily i po čtyřech měsících ve ztrátě. Nicméně ztráta byla velmi nízká v porovnání s indexy. Kvalitní formace se projevily později, kdy dnes  tyto tipy překonávají indexy pětkrát (pokud by k nákupu došlo 28.4.2010).

 

 

Tabulka: Tipy z 5.8.2010

 

 

Tabulka: Dva tipy z 17.8.2010

 

 

Tabulka:  Tipy z 28.8.2010

 

 

Tabulka: Tipy z 12.10.2010

 

Tabulka:  Tipy z 19.11.2010 - poslední krátkodobé tipy výrazně překonávají indexy.

 

 

Souhrnná tabulka:  Úspěšnost mých tipů byla 78.71%, pokud by investor nakoupil v daný den publikace článku za cenu CLOSE a držel akcie až dodnes. V tomto případě moje tipy překonaly indexy 1.47 krát  a osmkrát  z dvanácti období moje tipy překonaly indexy. Po dvou měsících byla úspěšnost 70.5%, , moje tipy překonaly indexy 1.52 krát a to osmkrát  z deseti měřených období (80%). Po čtyřech měsících byla úspěšnowst obchodů v průměru 67.32%, moje tipy překonaly indexy 2.31 krát a to pětkrát ze sedmi období.

 

Závěr: Trh je možné překonávat. Když vezmu v úvahu, že to dělám amatérsky po práci, tak s trochou většího úsilí bych zřejmě mohl dokázat dále eliminovat potenciální propadáky - dalším zkoumáním akcií z různých úhlů pohledu.  Velmi důležité pro správné tipy je načasování z hlediska vývoje celého trhu - nenakupovat v obdobích, kdy jsou trhy překoupené a market breadth indikátory spíše vrcholí. Trpělivost je velmi důležitá a ani já jsem se někdy neubránil nevhodným tipům (např. 28.4.2010).

Další rezervy jsou v načasování - úplně ideální by bylo brát v úvahu vývoj intradenních cen.  Závěr je tedy takový, že kdyby čtenář nakupoval všechny moje vytipované akcie v den zveřejnění, měl by je držet minimálně dva měsíce a pak prodat v rozmezí dalších dvou měsíců - s přihlédnutím k vývoji trhu jako celku. Pokud trhy vrcholí, akcie by bylo třeba vyprodat. Tímto způsobem je možné překonávat trh. Každý čtenář si může podobnou metodikou, jakou používám já, vytipovávat svoje vlastní akcie.

To je nyní všechno. Ještě někdy v budoucnu  nachystám nějaký text , který by se  týkal možné strategie vhodné pro běžného investora využívající uvedených poznatků (je třeba zamyslet se nad poplatky, zajištěním kurzových rizik atd).

Petr.

 

Text týkající se mého přístupu k investování a analýzy kapitálových trhů

Upozornění: Tento text není určen lidem, kteří již nyní dávají najevo výsměch mně nebo mým názorům. Ušetřete si prosím čas a nečtěte dále.

 

Čas od času se v diskuzi k mým příspěvkům objeví poznámky, které  nejsou myšlené zle a které vypovídají o tom, že autor pochybuje ve skrytu duše o mých metodách analýzy. Nemluvím nyní o zřídka se objevujících jedovatějších poznámkách, které mě dokáží více rozhodit. Co se tedy týče dobře míněných dotazů skrývajících pochybnosti, nezbývá mi nic jiného, než objasnit  mé základní filosofické premisy, na základě kterých přistupuji k analýze trhů. Pak možná odpadnou pochybnosti o tom, jestli si náhodou nemyslím, že jeden jediný můj nový indikátor dokáže předpovědět vývoj celého trhu (odpověď: Nedokáže).

 

 

Tak tedy začnu od počátku.

 

1. Moje životní historie, jak jsem se dostal k analýze trhů

Po skončení VŠ v roce 1987 jsem se věnoval naplno své zálibě – horolezectví. Jsem ze své podstaty vyznavač dobrodružství, adrenalinu, přitahuje mě volnost, svobodomyslné sporty. Mám rád všechny sporty slibující trochu strachu a adrenalinu a občas si sáhnutí na dno svých sil - i skákání na padáku  nebo triatlon (na který jsem jeden čas trénoval, ale než jsem ho stihl realizovat, zlomil jsem si páteř a pak už jsem se k tomu nedostal). Tyto záliby měly vliv na celý můj životní styl a díky tomu jsem se nikdy nezaměstnal a chtěl jsem si od počátku dokázat, že se dokážu uživit i bez toho, abych šel cestou kariérního postupu v nějaké firmě. V roce 1993 jsem začal  s vyhotovováním obchodních plánů nejprve jako příležitost pro známé (privatizační projekty), pak jako regulérní byznys. V roce 1995 jsem začal s malinkým kapitálem provádět různé investiční operace  díky kontaktům s lidmi, kteří měli různé investiční záměry, ale neměli peníze nebo se jim hodily některé mé vědomosti. Tato oblast se postupně rozrůstala a postupně přecházela do investic do pozemků, odkupu půjček, pohledávek od bank , zkrachovalých firem atd.. Občas jsem příležitostně investoval na kapitálových trzích přes různé partnery (společné investice s většími hráči do akvizic). V roce 2001 jsem dostal za vyučenou na pražské burze, kdy za jediný týden jsem po 11. září 2001 přišel o cca 750000 Kč pákovým obchodem s akciemi Komerční banky. Pak jsem měl několik let až do roku 2005 s podobnými obchody klid – protože jsem investoval do jednoho českého průmyslového podniku, a do kterého jsem musel nakonec pod vlivem tíživých okolností investovat téměř celý můj kapitál. Podnik jsem v roce 2005 prodal – již tehdy jsem sledoval kapitálové trhy a měl jsem cíl jednou se živit pouze investováním na burze. Již tehdy jsem četl o budoucích možných problémech amerického bankovnictví a hypotečního sektoru a tušil jsem, že krize bude velká a dorazí i k nám. Dnes si gratuluji, že jsem svůj podíl v průmyslovém podniku prodal (sklářské odvětví). 

Po roce 2005 jsem se s malým týmem partnerů pustil znovu do investic do pozemků, protože tato oblast mi je dobře známá z mé minulosti a v pozemcích vidím ochranu kapitálu před těmi nejhoršími událostmi, které by mohly v budoucnu nastat. V roce 2007 jsem se dopustil jedné chyby – namísto abych si nechal pozemky nebo je prodával, začal jsem stavět rodinné domy. Dnes v této investici mám naprostou většinu svého kapitálu a z tohoto hlediska budu rád, až tato investice skončí.

Tento stav mi také momentálně brání jakkoliv odvážněji se realizovat na kapitálových trzích, protože nemám na to žádné volné zdroje, které bych mohl postrádat pro trading (s akceptací rizika). Z hlediska dlouhodobých investic  na kapitálových trzích – dobu nepokládám příliš za vhodnou. V roce 2008 jsem začal publikovat svoje názory na internetu – byla to nejspíše reakce na strašná názorová „zvěrstva“, která jsem četl v českých novinách a na internetu a která se týkala stavu a budoucího vývoje kapitálových trhů.

V roce 2009 jsem se pustil do budování nového internetového portálu a tato věc mi nyní bere můj volný čas i peníze – doufám, že mě jednoho dne tato činnost bude živit.

Co se týče mé úspěšnosti – nejsem sice žádný velký boháč, ale zároveň žádný chudák. Vydělal jsem investováním na svůj účet peníze, za které jsem dokázal zajistit rodinu a postavit pěkný dům ( byl párkrát v různých stavebních časopisech při komerčních prezentacích stavebních technologií). Moje krédo  v investování je dělat méně chybných a více dobrých rozhodnutí tak, aby zisky byly větší, než ztráty. To je ke mně vše.

 

Moje investiční a obchodní filosofie – akcie

Můj přístup k veřejným trhů formovaly moje investiční zkušenosti a poznatky nabyté před rokem 2004 a po roce 2004 nově nabyté poznatky, které jsem čerpal z internetu a různých knih o investování, které jsem si pořídil. Nejvíce z technické analýzy jsem se učil sledováním veřejných grafů na serveru www.stockcharts.com. Zejména měl na mě vliv Robert New, dnes spolumajitel poradenské firmy www.theinformedtrader.com. Jeho analýzy patří již minimálně 7 let ke špičce na stockcharts.com. První kniha, kterou jsem si koupil, byla Technical Analysis Of The Financial Markets  od Johna Murphyho – dodnes mám tohoto autora rád, jeho názory jsem sledoval i na stockcharts.com. 

Od roku 2004 jsem sledoval nejrůznější newslettery a informační servery včetně www.briefing.com. Postupně jsem se utvrzoval v tom, co na trzích nefunguje – například jsem dospěl k názoru, že sledovat nové zprávy z oblasti makroekonomiky nemá cenu a je to ztráta času, která pouze „ucpává“ mozek, ve kterém pak nezbývá místo na podstatné věci. Vše podstatné insideři a velké firmy, které přímo řídí svoje lidi v centrálních bankách dávno ví (např. Goldman Sachs)  a proto podle nich obchodují ještě před tím, než jsou příslušné zprávy vypuštěny mezi plebejský lid.

Postupně jsem stále více docházel k závěru, že rozhodující je sentiment lidí. Největší vliv na mě mělo čtení knih od autora novodobé Elliotovy teorie Roberta Prechtera. Elliotovu teorii považuji přes různé jiné výhrady, které mám k práci  těchto analytiků, za nejlepší vysvětlení chování trhů a přečíst si cokoliv nového od Roberta Prechtera považuji za inspirativní a přínosné – i když se někdy jeho názory zcela nepotvrdí. Z jeho knih vyzdvihnu především The Elliot Wave Principle a Prechters Perspective. Z dalších knih vysvětlujících chování trhů bych doporučil Irrational Exuberance od Roberta Shillera. Tento profesor z university Yale dokazuje, že všichni akademici nejsou zcela „mimo mísu“ propagováním myšlenek efektivního trhu – těch autorů je bohužel většina. Dále bych doporučil knihu Davida Dremana Contrarian Investment Strategies a knihu o investiční filosofii Johna Templetona The Templeton Way. Všechny tyto knihy výrazně přispěly k formování mé filosofie.

 

Co se týče fundamentální analýzy:

Fundamentální analýza firem má smysl v BULL trhu. Investovat na základě fundamentální analýzy ve stylu BUY and HOLD podle Warrena Buffeta dnes v době možného obnovení dlouhodobých poklesů nevidím jako rozumnou myšlenku. Warren Buffet byl jedním z velmi schopných lidí, který měl avšak zároveň velké štěstí, že investoval v době růstového trhu 1974-2000. Dnes již je sám o sobě činitel hýbající s trhy, má týmy lidí a řídí kolosální podnik. Snažit se jej napodobit nemá valný smysl. Více má smysl vzít si poučení z metod Johna Templetona, který dokázal správně investovat po celém světě po téměř 50 let a to i na trzích, které byly v dlouhodobém poklesu. Templeton například investoval do US akcií až koncem 70. let, kdy byly trhy nachystány na velký růst a kdy časopisy psaly o konci akciových trhů. Byl velmi úspěšným kontrariánským investorem, dělal přesně opak toho, co dělala většina. Templeton dokonce úspěšně spekuloval na pokles technologických akcií v roce 2000. 

Mám nachystaný článek, který jsem chtěl zveřejnit až na novém webu, týkající se srovnání výkonnosti fundamentálně slabých a silných akcií během BULL a BEAR trhů. Vyplývá z něj skutečnost, že během velkých poklesů nemá žádná fundamentální analýza vůbec smysl – poklesne cena více jak 90% všech akcií (rok 2008). Během BULL trhů avšak je situace jiná – zde má smysl fundament zkoumat.  Dobrou knihou o vlivu různých fundamentálních parametrů na vývoj ceny  akcie je What Works On Wall Street od Jamese O´Shaugnessyho.

 

Vliv úrokových sazeb na vývoj trhů – neexistuje jednoznačná závislost – jiná závislost platila ve stagflačních 70. letech, jiná v disinflačních 80-90. letech a jiná platí od roku 2000. Trhy rostou nejen během poklesů sazeb (1995-1998), ale i během růstu sazeb (2004-2007) a naopak. Jistá závislost se týká měn.

Vliv inverze výnosové křivky- inverze je výrazem sentimentu investorů – je výrazem pesimismu a většinou následuje pokles trhů.

 Vliv růstu GDP – není prokazatelný. V různých knihách Roberta Prechtera a v prezentacích firmy Elliot Wave  lze nalézt příklady období, kdy GDP rostl a trhy výrazně klesaly (některá období v 70. letech) a naopak (po roce 2000)

 Vliv růstu průměrné hodinové mzdy pracovníků- zde jsem našel poměrně zřejmou závislost – čím vyšší mzda, tím větší růst trhů. Bohužel americké úřady opět manipulují s daty – přestaly před cca rokem zveřejňovat „nonadjusted“ neupravená data, dnes zveřejňují jen „adjusted“ , tedy zmanipulovaná.  Zpětně se dějí i výrazné korekce hodnot.

 Vliv operací US centrální banky na volném trhu – do roku 2008 byly zveřejňovány přehledné údaje o operacích  (POMO a TOMO) z TOMO (temporary) operací bylo možné vysledovat určité závislosti, podobně určité věci lze vyčíst z údajů o security lending . Bohužel od r. 2009 se opět změnil formát dat a mám z toho pocit, že to je záměr, aby se tato data nedala dlouhodobě vyhodnocovat.

Existuje spousta dalších údajů o makrodatech. Kdyby jeden investor měl všechna data vyhodnotit, nic jiného nebude dělat a potřeboval by počítač od NASA i s jejich speciálními výpočtovými  programy – a stejně by asi nebyl úspěšný. O tom, že nadměrné množství informací nevede k lepším výsledkům  vypovídá kniha od Davida Dremana (již uvedená) a koneckonců i názory analytiků nejrůznějších institucí před poklesy trhů v roce 2008.

Jinými slovy sleduji takříkajíc jedním uchem všechny podstatné makro informace, ale nenechávám se jimi výrazně ovlivnit (snažím se o to i když jakýsi podvědomý vliv to samozřejmě má). Neexistují žádné 100% korelační závislosti. Vývoj na trzích je funkcí sentimentu a likvidity.

 

 

Co se týče technické analýzy:

Pomocí metod technické analýzy lze zkoumat i sentiemnt sentiment účastníků. V minulosti jsem  již ve dvou článcích popsal vztah mezi sentimentem a různými market breadth indikátory. 

Indikátory samy o sobě nemají valnou hodnotu, zejména indikátory jako MACD nebo Stochastic. Vždy je třeba posuzovat vlastní cenu a k tomu další kritéria.

Jaké jsou z hlediska analýz moje priority (podle pořadí důležitosti):

            1. Trendové linie, podpory, rezistence – zde je princip chování trhů. Ceny se vyvíjejí většinou v cenových kanálech cik-cak nahoru, do boku nebo dolů. Jde tedy většinou o to určit buď dlouhodobý směr trhu (u dlouhodobého investora) a nebo místo, kde je největší pravděpodobnost  obratu cenového vývoje. K obratům dochází většinou tam, kde se potkává více linií rezistencí nebo podpor.

Všechny ostatní metody jako jsou indikátory (jejich slabost nebo síla, směr vývoje klouzavých průměrů atd) slouží k odhalení míst, kde je největší pravděpodobnost obratu vývoje a ukončení růstové nebo poklesové vlny, ať již  je krátkodobá nebo dlouhodobá.  

Jde tedy o to určit, která ze zóny rezistencí nebo podpor  je tou zónou s největší pravděpodobností znamenající obrat.

Všechny možné moje indikátory jsou podřízeny tomuto účelu. Když tedy se cena nachází na dně cenového kanálu (na trendové linii) a zároveň na určité podpoře, snažím se odhadnout, zda mi různé další indikátory vypovídají o tom, že tato podpora je to pravou a že pod ni již cena neklesne.  K tomu mi tedy především různé indikátory slouží.

Co se týče využití různých vln- jako optimální pro obchodní využití vidím vlny patrné na denních  a hodinových cenových grafech- zde vidím vývoj jako nejlépe odhadnutelný. Myslím si, že nákup má tedy smysl činit v místech, u kterých je největší pravděpodobnost, že dojde k obratu trendu. Prodej je na tom podobně. Trend u některého akciového indexu nebo akcie může vlivem euforie investorů pokračovat i dlouhou dobu potom, co trhy prokáží slabost – to je ostatně důvod, proč je pro mě prvotní analýza cenových kanálů. Trhy mohou stále růst i když indikátory již vypovídají o něčem jiném. Nejmenším rizikem je proto prodávat na rezistencích, u kterých může dojít podle nejrůznějších příznaků k obratu trendu. Pokud cena nadále roste přes rezistenci a různé indikátory zůstávají slabé, je pravděpodobnost úspěchu již snížená a pochybuji, že to má smysl. Vyjímku činí velmi silný trend, jehož určení je ovšem problematické. Indikátory jako je ADX to nedokáží.

  

Proč používám a vymýšlím nové metody a přístupy

Za poslední rok jsem vymyslel poměrně dost nových věcí. Přišel jsem na MSI indikátor (zkoumá slabost jednotlivých indexů, pokud je při cenovém růstu slabý jeden, je to první varování, když čtyři, je to velmi negativní), vymyslel jsem některé nové indikátory pro posouzení sentimentu jednotlivých skupin účastníků ( Smart-Dumb Money), našel jsem kvalitní metodu pro mechanické obchodování ( ZZ strategii - zatím nepřevedenou do praxe). Naposledy jsem vymyslel nový indikátor a na něj napojený market breadth indikátor ACD.

 

Měl bych toho již nechat a o nic se již nového nesnažit? Je to již pravděpodobné, že to tak nyní dopadne, protože si myslím, že svých nástrojů mám momentálně hodně. Ale metody se budou vyvíjet stále a stále je třeba se vzdělávat. Velké investiční firmy neustále hledají nové metody a přístupy a snaží se najít co nejlepší metody pro rozhodovací proces – o tom jsem přesvědčen. Jinak by nemohly ani vzniknout úspěšné poradenské firmy jako je Ned Davis Research.

Co se týče mých indikátorů, motorem ke hledání nových nástrojů pro analýzu trhů byl  poznatek z mého rozsáhlého testování nejrůznějších metod , indikátorů a strategií v letech 2005-2006.  Zjistil jsem, že klasické indikátory prostě v dlouhodobém horizontu nefungují nebo fungují minimálně velmi mizerně. Když jsem otestoval svoje tehdejší indikátory (dnes jsem podstatně dál), tak ty dopadly výrazně lépe , než používaná klasika.

 

Terstoval jsem různé strategie , které jsem našel v různých knihách (doporučené použití určitých indikátorů) a spolu s nimi jsem testoval moje vlastní strategie pomocí stejných dat a metod. Testy jsem prováděl na vzorku cca 100 akcií v letech 1975-2007. Při použití stejné metodiky testů jsem úplně vyloučil spoustu indikátorů, protože výsledky metod s jejich využitím byly tak špatné, že nemělo vůbec smysl je nadále  testovat. To se týkalo například objemových indikátorů OBV, AD, CMF. Z 29-ti testovaných strategií skončil z klasických indikátorů nejlépe Ultimate oscilátor (9.), RSI (10.), a dále sedmnácté a hůře se umístily klouzavé průměry, MACD, ADX, ROC  a Slow  Stochastic (nejpoužívanější metoda křížení skončila poslední). Nedávno jsem si přečetl knihu autorů Katz , Mc Cormick – The Encyklopedia Of Trading Strategies. Tam jsem zjistil , že autoři se na cca 230 stránkách knihy zabývali testováním těchto tradičních metod na futures kontraktech, aby na závěr napsali, že tyto strategie a metody prostě nefungují. Jediné, co jim fungovalo, byly metody s využitím neurálních sítí a genetických algoritmů. Tyto skutečnosti mi potvrdily moje vlastní výsledky testů a také to, že pro eventuelní provádění analýz nelze s plnou důvěrou tyto metody a indikátory používat.  Proto si všechny svoje věci testuji, abych věděl, že mohou fungovat jako potenciální mechanické počítačem řízené strategie.

Proč se snažím zkoumat sentiment jednotlivých účastníků? Abych dokázal odhadnout, jak se chová ta nejchytřejší skupina obchodníků a naopak jak se chová ta skupina, která historicky zcela pravidelně stála na nesprávné straně trhu. Cílem je chovat se stejně, jako ti chytří. K tomu mi slouží nejen COT reports, ale nově i smart-dumb money indikátory.

 

Proč tedy strategie a indikátory testuji?

Protože chci znát výsledky, které mohu od svých metod očekávat – mám na mysli údaje zjištěné statistickým zpracováním výsledků obchodů, ze kterých je nakonec odvozen očekávaný zisk a riziko.

Jestliže mi někdo namítne, jak se stalo v jednom příspěvku do diskuze, že udávám obě alternativní možnosti vývoje, tedy nahoru i dolů a že takový údaj je tedy bezcenný, mám tuto odpověď: I ty nejlepší a nejrespektovanější firmy v oboru to dělají podobně, mnoho z nich dokonce žádné prognózy podobného typu do grafů nekreslí. Mám takovou zkušenost například  ze stránek Roberta Newa (www.theinformedtrader) . Ačkoliv New je špičkový analytik a komentátor, prakticky se nepouští do kategorických soudů typu že trhy s jistotou porostou nebo budou klesat. Pokud má analytik vydržet delší dobu, není možné to po něm ani chtít, všechny takové předpovědi nemohou uspět. Od kategorických jednoznačných informací jsou tady mechanické obchodní strategie -  například mohu prohlásit, že určitá mechanicky řízená strategie, jejíž úspěšnost byla v minulosti taková a maková, je na BUY signálu.

Nejvíce kategorických názorů na vývoj jsem vysledoval na stránkách www.elliotwave.com. Tyto stránky jsem si předplácel v době, kdy jsem prahnul po maximu informací o těchto metodách od těch nejlepších analytiků v této oblasti na trhu. Kategorické a dost často jednoznačné a sebevědomé názory mě bavily jen do té doby, dokud jsem nezjistil, jak strašně vysoká je neúspěšnost těchto odhadů – a to u firmy, která se honosí tím, že má údajně nejvíce předplatitelů ze všech poradenských firem. Namátkou si pamatuji na „minelu“ s vývojem ceny zlata a stříbra na podzim roku 2008 (stříbro mělo jít stále dolů, ve skutečnosti šlo nahoru), názor na vývoj ceny bavlny v roce 2009 (měla jít dolů, šla nahoru), SHORT signál pro SPX již v půli roku 2009, ten nikdy nebyl odvolán. Tyto názory prezentovali různí analytici firmy. Problém u Elliot Wave je v tom, že analytici žijí v zajetí svých představ o vlnách, tyto představy se snaží napasovat na skutečný vývoj. Stejně tak Robert Prechter má nyní dogma, že deflační vývoj vše převálcuje. Avšak deflace se může projevit v kapitálových trzích i za delší dobu nebo se také může stát, že Bernanke a spol. raději vymění deflaci za hyperinflaci (formou odkupu dostupných státních dluhopisů a vůbec výměnou všech dluhopisů na trhu za peníze – tedy nejen těch státních). Nicméně pokládám stále za pravděpodobné, že jednoho dne bude mít Robert Prechter pravdu a trhy klesnou po vzoru Japonska.

 

Co se tedy týče mých vyjádření, vždy zde bude určitá rezerva, ale je rozdíl, když řeknu, že situace je velmi nejistá (50:50) nebo když řeknu, že trhy s největší pravděpodobností pod určitou úroveň neklesnou. Pokud se moje analýzy opírají o metody, které historicky prokázaly vysokou úspěšnost, pak je pravděpodobné, že by mohla tato předpověď úspěšná také. Důležité je avšak konzistentně používat stále stejné metody a vyhodnocení signálů - pak by výsledky mohly být podobné, jako při použití mechanických obchodních strategií. Z dlouhodobého hlediska mi stačí jen malá výhoda daná kvalitním rozhodovacím procesem a musím na trhu uspět, protože pravděpodobnost úspěchu hraje dlouhodobě v můj prospěch. Doporučuji si přečíst jakoukoliv knihu o pravděpodobnostech úspěchu při obchodování  a o metodách řízení rizik – nejlépe od Ralpha Vince. Některé věci jsou i v knize Perryho Kaufmanna The New Trading Systems and Methods.  

To je zhruba k mým přístupům k trhu vše.  Kdo se s mým přístupem je schopen ztotožnit, může  mé rozbory využít. Kdo ne, tak tomu doporučuji tyto rozbory nadále nečíst. Nečiní mi žádné potešení psát článek pro někoho, kdo je čte s despektem. Brzy tomu zabráním jednoduchým způsobem – přístup na nové stránky bude z velké části placený (vyjma volné části dat).

 Ještě jsem zapomněl na dvě zásady:

1. Nevěřit velkým poradenským firmám a brokerům napojeným na velké instituce a nevěřit ani investičním bankám. Všechny tyto firmy sledují vlastní zájmy a jejich cílem je vydělat peníze pro své majitele a akcionáře na úkor ostatních účastníků trhu. Důkazem jsou katastrofální doporučení k nákupu akcií prezentovaná u každé akcie například na serveru finance.yahoo.com. Maximum nákupních doporučení se objevuje docela pravidelně na cenových vrcholech.

2. Jedna z nejdůležitějších zásad vůbec: Investovat podle toho, jak se chová celý trh (v souladu s trhem , ne proti němu). Nekupovat LONG pozice na vrcholu růstových vln u indexů. I akcie se skvělými cenovými formacemi a parametry mohou při poklesech indexů z vrcholů prudce vyprodat. Důležitost rozboru indexu ve srovnání s rozborem jednotlivé akcie vidím tak cca 90% ku 10%. 

 

 

Petr Fiala

 

 

Proč zatím dlouhodobě neinvestuji do akcií (9.4.2009)

Proč nyní  dlouhodobě neinvestuji na kapitálových trzích.

Rozhodl jsem se objasnit svůj postoj k tomu, proč nyní neinvestuji svoje peníze určené pro dlouhodobé investování (ne krátkodobou spekulaci) na kapitálových trzích. Byl jsem již několikrát vystaven snaze  zesměšnit mě jako teoretika investování. Nestranní pozorovatelé mohou možná mým kritikům dát za pravdu, když nebudou znát moje důvody. Myslím si, že lidé, kteří se snaží mě takto očernit, tím sledují své vlastní zájmy, když prezentují dnes trhy jako výbornou dlouhodobou investiční příležitost. Jedním z těchto lidí je  investiční poradce Jan Hýsek. Až si lidé přečtou moje argumenty, možná budou více zvažovat jeho argumenty o správné chvíli pro investování.

Uplynulo 6 měsíců od té doby, co jsem začal psát svůj blog a prezentovat tak svoje názory související s investováním. Troufám si říci, že za tu dobu se můj blog stal  docela sledovaným zdrojem informací pro mnohé investory. Snažil jsem se psát i články takříkajíc vzdělávacího charakteru, jejíchž smyslem bylo otevřít lidem oči. To, co se každodenně dovídají v různých českých periodikách, nemůže stačit k tomu, aby si člověk mohl vybudovat nějaký názor na investování. Novináři většinou oslovují  ekonomy, jejichž specializací bývá makroekonomika a ne vývoj na kapitálových trzích nebo různé lidi z bankovní, poradenské nebo brokerské branže. Nechtěl bych házet všechny tyto lidi do jednoho pytle, avšak mám pocit, že většina zpráv, analýz a vyjádření je lehce tendeční se snahou trošku věci namalovat na růžovo. Zkrátka trhy nyní klesají a předtím řadu let rostly – v budoucnu zase porostou, současný pokles je veliká příležitost, kterou je třeba využít. Lidé z investičních branží jsou závislí svými výdělky na tom, kolik seženou investorů ochotných svěřit jim své peníze. Vládní ekonomové věci mohou přikrášlovat z jiných důvodů – jde o voliče, politické preference a o to, jak dlouho se udrží na svých postech. Když dojde k výměně politické garnitury, možná budou odejiti. To je celý problém. Informace nebo rada od těchto lidí nemusí být zcela úpřimně míněná. Moje žena byla uplynulých několik let zaměstnaná u jedné finanční poradenské firmy, takže vím dobře, s jakými marketingovými triky  byla vybavená. Nešlo vůbec o to, jakou mají trhy perspektivu vývoje, šlo o to pouze získat klienta a jeho peníze. Mimochodem je to firma, která o sobě tvrdí, že je největší a nejlepší na trhu. 

Hned první článek, který jsem napsal (z 11.10.2008), zvedl ze židle řadu lidí, kteří mají pocit, že  jediným, kdo se může k současné perspektivě vyjadřovat, jsou  zřejmě ekonomové z nějakých vysokých škol. Článek se týkal   toho, co nejhoršího ve světě by se mohlo stát díky tomu, že světoví  politici a centrální bankéři svou neustálou snahou vyhnout se několik desetiletí jakékoliv vážnější recesi  (pumpováním nových peněz do ekonomik). Jmenoval jsem možnost kolapsu finančních systémů jednotlivých států v čele s USA, možnost opakování Velké Deprese z třicátých let minulého století, krach trhu s toxickými deriváty CDS, možnost devalvace měn, které nejsou kryty zlatem, hyperinflaci, krach cen amerických dluhopisů, kolaps automobilového průmyslu.

Byl jsem obviněn řadou lidí z šíření poplašné zprávy. Spatřuji v tom značnou dávku netolerance k vyjádřenému cizímu názoru, protože podobné názory, jaké jsou ty moje, se objevují na americkém serveru www.financialsense.com zcela pravidelně a nikoho to nepohoršuje. Inu v Česku jsme byli 40 let zvyklí držet jazyk za zuby a v mnoha lidech tato disciplína zřejmě přetrvává. Naposledy tuto kartu poplašné zprávy na mně vytáhl  MUDr. Hýsek, člověk živící se poradenstvím a správou portfolií , který vůči mně spustil přímo nenávistnou informační kampaň, ale k němu se ještě dostanu. 

O doby zveřejnění tohoto článku se řada věcí z něj potvrdila. Velmi rychle  se například projevily problémy automobilového průmyslu v České republice, který jsem v článku zmínil jako potenciální problém. Uvedl jsem také, že české stavebnictví musí mít strach z poklesu cen nových bytů – opět se to potvrdilo. V pondělí 6.4. jsem se v HN dočetl, že zkrachovala firma AQ okna z impéria firem Jeana Otta – kam patří i ORCO, developerská společnost. Akcie této firmy (ORCO) od doby vyjití článku spadly o cca 60% dolů. Co se týče možného krachu jednotlivých států – problémy má Maďarsko, Ukrajina , Srbsko, pobaltské země. Všechny tyto země mají obrovské dluhy, které podle  banky Morgan Stanley jsou ve výši cca 1.6 bilionu USD a na straně věřitelů jsou většinou západoevropské banky. Tento stav ohrožuje celý evropský hospodářský prostor, Evropa by dle některých analytiků mohla mít nakonec větší problémy, než samotné Spojené Státy.  Zmiňuji to z toho důvodu, že se prokazuje, že o žádné poplašné zprávy nešlo, moje předpovědi se zčásti stávají realitou.

V britských listech jsem narazil na článek Jima Rogerse, bývalého společníka George Sorose, který v březnu 2009 přesně vyjádřil část toho, co jsem prezentoval ve svých článcích od října 2008 (http://blisty.cz/2009/3/4/art45667.html ) .  Tento článek by si měl přečíst každý člověk včetně těch, kteří mě za mé názory napadali.

Rogers  v souhrnu říká:

            1. Dochází k hluboké systémové změně nesrovnatelné s čímkoliv co svět zažil od roku 1929, celá budoucnost leží v Asii, západní finanční centra jako je Londýnská City skončí a z finančníků se stanou taxikáři ( Co je to jiného, než mnou popisovaný  krach finančního systému) .

            2. Británie a USA jsou nejvíce zadlužené státy světa. Nikdy v historii se žádná země z podobných dluhů nedokázala vyhrabat. Žádná řešení neexistují, ta co provádějí dnes politici nebudou fungovat.

            3. Argument západních politiků, že je možné krizi vyřešit tím, že si lidé budou více půjčovat, je nepravdivý. Je to naprosto šílená myšlenka. Snaha zachránit ty lidi a firmy, které zkrachovaly vlivem své nadměrné spotřeby a půjčování a chybných investic nefungovala v minulosti  (Japonsko 90. let, USA třicátých let)  a nebude fungovat znovu. Jedinou cestou je nechat zkrachovat ty, kteří de facto zkracovalí jsou a nezachraňovat je. Začít šetřit, přijmout na několik let bolest a překonat ji. Touto cestou šlo v minulosti například Rusko, nebo Mexiko a dostaly se z toho. .

             4. Británie nemá nic, co by dnes mohla světu nabídnout. Jako finanční velmoc končí. Britská Libra také končí. V blízké budoucnosti nikdo nepůjčí ani Velké Británii , ani USA a dalším zadluženým zemím.

             5. Tištění peněz nikdy nemůže dlouhodobě fungovat. Jediným důvodem, proč mohou USA stále více propadat do dluhů, je fakt, že USD je stále světovou rezervní měnou. Začíná však již docházet k odklonu od USD, lidé jej nechtějí používat, podobně jako britskou Libru v padesátých letech.

            6. Hospodářský kolaps zemí ovlivní politiku  a sociální stabilitu – podívejte se na Island, Lotyšsko a Řecko – už začínají sociální nepokoje.  Konec myšlenek z uvedeného článku.

V článku, který vyšel u agentury Reuters 11.12.2008 Rogers označil většinu  amerických bank za zkrachovalou.

Je toto budoucnost, ve které by měly akciové trhy perspektivu dlouhodobých růstů k novým šťastným zítřkům? Lidé, kteří toto tvrdí svým klientům, jsou nezodpovědní. To je mírné vyjádření toho, co si skutečně myslím.

Velmi chmurnou vizi pro českou ekonomiku nastínil autor Vít Klíma ve svém článku zveřejněném také v Britských listech ( http://blisty.cz/200/3/4/art45656.html . Cituje George Sorose z článku ve Financial Times. Podle Sorose již Česká republika není pro investory přitažlivá, není pro zahraniční investory bezpečným přístavem. Jakmile stáhnou z ČR své investice, česká Koruna zkolabuje a s ní i dluhopisy. Po zahraničních firmách zbudou pouze „rezavé pásy nevyužívaných montovacích hal“.  Je pan Klíma nebo Geroge Soros šiřitelem poplašné zprávy?

Myslím si, že většina populace bývalého vyspělého západního světa (USA a spol ) nepochopila, co se vlastně děje a nepochopili to ani politici. Všichni si myslí, že se podaří zase oživit ekonomiky západního světa postavené na dluhu opět pomocí dluhu. Lidé neroozumí tomu, co jim chtělí říci lidé, jako je Jim Rogers (nebo nechtějí rozumět, že hody skončily a nastává realita).

Současný růst trhů posledních týdnů je zčásti živen nadějí, že nové recepty politiků zafungují. Až lidé pochopí  svůj omyl, zamíří kapitálové trhy znovu dolů a možná to bude pěkně krvavá lázeň (nebude to ale asi v příštích měsících).

Ve svých analýzách  pravidelně vyjadřuji názor, že kapitálové trhy na konci tohoto poklesu budou ještě níže, než jsou dnes. Dospěl jsem k tomu studiem cenových grafů během minulých period dlohodobých poklesů aktiv, které následovaly po vzniku nějaké cenové bubliny (1929-1942, 1966-1982, Japonsko 1989-2009).

Když srovnáme předchozí poklesové trhy s tím současným zjistíme, že nic podobného  s tak velkou magnitudou poklesu se v poválečném období neodehrálo, včetně poklesového trhu v Japonsku od roku 1990 nebo poklesu v roce 2000. Jediný srovnatelný je vývoj v letech 1929-1932.

Zakreslil jsem do grafů vrcholy trhů tak, aby spolu korespondovaly. Můžeme díky tomu srovnat jednotlivé vývojové fáze trhů a vidíme, že historie se téměř stále opakuje. Stále říkám, že ačkoliv ekonomika  se neustále vyvíjí, přinášela různá období válek, inflace, deflace, růstu ekonomik, poklesů, politického napětí a uvonění, cenové grafy zůstávají stále stejné.

Z prvního obrázku vidíme, že současný pokles (červeně, zakreskleno od 29.10.2004) je ještě prudší, než byl při splasknutí internetové bubliny v roce 2000. Než trh v říjnu 2002 dosáhl dna, vyskytly se dvě korekce směrem vzhůru.  Zatím to vypadá, že růst od 21.11.2008 by odpovídal růstu od dubna do května roku 2001 a současná růstová vlna by odpovídala růstu v období 9-12 2001. Po skončení této vlny koncem prosince 2001 následovalo  dalších deset měsíců do dna trhu.

Obrázek: Srovnání cenového vrcholu Nasdaq 100  březnu 2000 a vrcholu v říjnu 2007

Avšak situace by se mohla vyvinout i daleko hůře – vzhledem k problémům, kterým současná světová ekonomika musí čelit  a s přihlédnutím k tomu, že akcie stále z historického hlediska nejsou levné (srovnáním P/B Ratia nebo dividendového poměru (dividenda/cena akcie).

Další obrázek zobrazuje průmět současného cenového vývoje do vývoje indexu Nikkei 225 od jeho vrcholu v roce 1990. Japonsko v té době trpělo podobnými neduhy, jakými trpí dnešní americké banky. Vlivem poklesu cen nemovitostí utrpěl velmi bankovní sektor a japonská vláda namísto toho, aby problémové firmy nechala zkrachovat, tak je zachraňovala. Důsledky vidíme – deflační období trvá v podstatě dvacet let.

Ze srovnání vyplývá, že dnešní pokles je daleko prudší . Index Nikkei při své cestě na dnešní dno (prozatímní) vytvořil mnoho růstových korekčních protivln, každá z nich nakonec stejně skončila níže, než vlna předchozí. Také při dnešních poklesech se domnívám, že bude třeba ještě mnoho času a několik korekčních vln, které změní současnou pro investory absolutně odrazující cenovou poklesovou formaci v něco, co bude připomínat skutečné dno trhu.

Obrázek. Srovnání vývoje indexu Nikkei s indexem DJIA

 

Poslední obrázek ukazuje srovnání vývoje DJIA v roce 1929 a dále se současným vývojem. Současný vývoj byl v absolutních hodnotách rychlejší, ne však procentuálně. Avšak myslím, že bychom se klidně také mohli dočkat i poklesů odpovídajících procentuelnímu poklesu v letech 1929-1932 (-89%).

Obrázek: Srovnání vývoje v roce 1929 s dnešním vývojem (Index DJIA)

Následující obrázek uvádí Robert Prechter při vysvětlení, proč dlouhodobý BEAR market začal již v roce 1999 a ne až v roce 2007. Pokud bychom totiž měřili výkonnost akciových indexů prostřednictvím reálných peněz, což je zlato, pak vrchol DJIA nastal již v srpnu 1999. Trhy vlivem silné inflace rostly v letech 2003-2007, ale nerostly v poměru k ceně zlata. Index DJIA při tomto způsobu měření přišel od srpna 1999 o 79% své hodnoty. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se tento stav měl v dohledné době změnit. Prechter předpokládá, že DJIA takto vyjádřená v reálných penězích by mohla poklesnout až na hodnoty z roku 1974 (předchozí dno vlny nižšího řádu současné korekce – 4. vlny supercyklu 1966-1982). Přestože tedy akciové trhy v letech 2003-2007 rostly ve vyjádření prostřednictvím papírových peněz (USD), inflace snížila množství zlata, které by bylo možno vyměnit za jednu jednotku indexu DJIA. 

Obrázek. Hodnota DJIA vyjádřená prostřednictvím ceny zlata

Poslední silný argument týkající se toho, že akcie jsou stále předražené, si vypůjčím od Roberta Prechtera. Prechter uvádí, že pro index S&P 500 od roku 1929 byla hodnota poměru Price/Book během většiny let v rozmezí  1-2 (Cena maximálně dvakrát převyšovala čistou hodnotu nezadluženého majetku firmy připadající na jednu akcii, tedy  majetek mínus dluhy). V devadesátých letech došlo k tomu, že průměr P/B začal prudce narůstat. V roce 1993 byl roven hodnotě 4, v roce 2003 hodnotě 7 a v březnu 2000 hodnotě 10. Dnes je zhruba na hodnotě 3.8 (údaj z ledna 2009), stále je to však velmi vysoko. Je to výše, než byla hodnota při vrcholu trhu v roce 1929 předtím, než trhy spadly o 89% dolů. Musíme však srovnávat srovnatelné a jediné možné srovnání je možné učinit s cenovým dnem v ropce 1932. To bylo dno vlny Supercyklu (stejně jako dnes). V roce 1932 byla hodnota P/B Ratio na úrovni cca 0.5. Všechny údaje jsem si vypůjčil ze stránek www.elliotwave.com.  Nechci působit jako laciný propagátor, avšak tyto stránky skutečně obsahují řadu hodnotných informací pro každého investora.

Další málo slyšený argument  Roberta Prechtera je ten, že dividendy jsou v současné době velmi nízké, což vůbec neodpovídá předchozím dnům trhů. Během silných poklesů cen akcií jsou totiž investoři investovat jedině v okamžiku, kdy dividendový výnos vzhledem k ceně akcií je natolik přitažlivý, aby stál za riziko, že investor prodělá na zakoupení akcií běhempoklesu. Historicky byla tato úroveň okolo 7-8% pro index DJIA, avšak během dna supercyklu v roce 1932 to bylo 17%. Během vrcholu trhu v roce 2000 byla tato hodnota v oblasti lehce nad 1%. TO vyjadřuje stupeň bezbřehého optimismu, kterému investoři v té době podlehli. Investoři vůbec nekalkulovali s dividendovým výnosem, protože si zkrátk amysleli, že daleko více vydělají na růstu cen akcií. V dnešní době je tento výnos zhruba na úrovni 3.8% (údaj za leden 2009). Ceny akcií by tedy musely klesnout ještě o 50% dolů, aby se dividendoý výnos přiblížil hodnotám na předchozích dnech trhů. Samozřejmě se může stát, že vzrostou vlastní dividendy, avšak v současné situaci o tom snad ani nelze uvažovat.

Zde je obrázek ze stránek www.elliotwave.com, který ukazuje, v jaké fázi se nyní trh nachází podle analytiků této firmy (největší investiční poradenská společnost na světě, 120000 klientů). OProti označení na obrázku se nyní nacházíme něco málo za číslicí 1 .

Nyní uvedu i jeden fundamentální argument svědčící pro další poklesy trhů v budoucnu - tím je  nevyřešené zadlužení vyspělých zemí. Největší světoví dlužníci se nestanou prosperujícími zeměmi jen proto, že si to politická elita bude přát. Musí se změnit chování lidí a to je běh na velmi dlouhou trať. Někdo dluhy musí zaplatit. Uvedu jen některé údaje k výši dluhů v americkém finančním systému.

1. Existují obrovské objemy úvěrových derivátů vázaných na dluhy amerických společností, které musí být splaceny v případě, že tyto společnosti zkrachují. Podle Roba Kirbyho (článek ze 4.6. 2009 zveřejněný na financialsense.com)

1. Jen v účetních knihách největší světové pojišťovny zůstávají vydané pojistky proti nesplácení dluhů ve výši 1.6 bilionu USD, dosavadní náklady US státu na záchranu této pojišťovny přitom byly pouhých cca 170 mld. USD. AIG s dalšími šesti největšími finančními světovými vydavateli derivátů CDS vydaly dohromady cca 18.5 bilionu USD a celkem ve světě bylo vydáno cca za 55 bilionů USD derivátů CDS.  Protistranami, které si pojištění nakupovaly, jsou velké americké finanční instituce, jako je JPM, BankOf America nebo Goldman Sachs. Když zkrachují dlužníci, budou muset tyto velké pojišťovny zaplatit tyto gigantické sumy – a to při nejlepší vůli nedokážou. Sumy mnohonásobně převyšují tržní hodnotu těchto firem.

2. Hodnota závazků z úvěrových derivátů, které musí být splaceny v případě krachu 25 nejvíce zadlužených amerických společností je 1.165 bilionu USD. Je to 22 krát více, než je tržní hodnota těchto společností. Například deriváty vázané na dluhy Bank Of America Corp. jsou vyšší, než deriváty vázané na dluh Brazílie nebo Mexika. 

3. Goldmann Sachs vydal minulý pátek zprávu, že v budoucnu zřejmě banky nebudou uchráněny dalším poklesům cen akcií, protože nárůst  ztrát ze špatných úvěrů roste rychleji, než nárůst zisků  z ostatních činností bank (minus 3.1% vs. +2.5% meziročně.

Tabulka: Objem derivátů vázaných na dluhy různých společností

 

Názory jiných analytiků a poradenských firem na to, zda jsme z hlediska kapitálových trhů  u cenového dna:

1. Názor Stephena Tetreaulta z 6.4.2009 na financialsense.com). Autor článku dále považuje současný růst trhů za pouhou přechodnou fázi, (BEAR market RALLY, po které přijdou další poklesy. Dále předpokládá nárůst nezaměstnanosti v roce 2010 až 13-14% (dne 8.5%). To nejsou podmínky, za kterých by trhy mohly růst.

2. Nadeem Walayat z poradenského serveru TheMarketOracle.co.uk to vyjádřil  takto: Lidé by měli obchodovat pouze primární vlny ve směru převažujícího trendu (impulsní vlny) a ne korektivní vlny proti primárnímu trendu. To by znamenalo raději vůbec neobchodovat současný růst, ale čekat na další SHORT příležitost, která přijde na konci současného růstu za několik měsíců. Dále píše, aby lidé zapomněli na fundamentální parametry, protože ty přestávají být v obdobích, jako je to dnešní, důležité. N. Walayat má dlouholetou zkušenost z finančních trhů a dokázal například profitovat na krachu trhů v říjnu 1987.

3. Analytici z Treasurechests.info předpokládají, že současný růst trhů není nic jiného, než korekční pohyb, který bude trvat přibližně 5 měsíců, po které přijde pokles trhů, který bude znamenat pro celý svět další Velkou Depresi podobnou té v třicátých letech.  Jedním z důvodů, který uvádějí, bude další ztráta kupní síly Američanů poté, co přestane USD definitivně být rezervní světovou měnou jako reakce na počínající hyperinflaci.Současnou růstovou periodu přirovnávají k období růstu trhů po prvním velkém burzovním poklesu v dubnu 1930, po kterém teprve následoval ten největší pokles. Také si všímají velké podobnosti s RALLY v roce 1938, kterou jsem popsal ve svém předchozím příspěvku a po které následoval další tříletý pokles.  Další z důvodů, proč zřejmě přijdou ještě daleko silnější poklesy je fakt, že i fundamentální analytici ve svých modelech vypočítávajících vnitřní hodnotu akcií zjistí, že akcie se vzhledem ke stále se zhoršujícím ziskům na akcii (earnings per share) a snižujícím se výnosům dluhopisů  se stávají stále více extrémně předraženými. To donutí investiční fondy a společnosti používající tyto modely (např. model Graham- Dodd) vyprodat znovu akcie.Posledním hřebíkem do rakve by mohl být fakt, Geitnerův plán na záchranu ekonomiky nebude fungovat a americký finanční systém definitivně zkolabuje , což způsobí způsobí ekonomickou kontrakci , která vejde do historie jako největší DEPRESE  v historii vůbec (volná citace). Myslím si to stejné. Nelze restartovat ekonomiku pomocí plánu ještě více zadlužit všechny její články –  zkoušet sjednat nápravu tím, co současný stav způsobilo. V horším případě autoři připomínají podobnost dnešního vývoje s vývojem indexu Nikkei 225, který je v poklesu trvajícím již 19 let.

4. Paul Nolte, Commodity Financial Advisor ve svém článku ze dne 6.4.2009 míní, že zřejmě nejsme u dna. Všímá si toho, že v minulosti první výrazné dno nebylo nikdy tím pravým. Jako příklad uvádí dno v červenci 2002, po kterém následovaly další poklesy.  

5. Analytik Chris Puplava napsal 15.10.2008 zajímavý článek, ve kterém mimo jiné uvádí citace jiných autorů: Andy Lees z banky UBS  předpokládá, že současný pokles měřený indexem S&P 500 by se mohl dostat až na trendovou linii, jejíž vznik se datuje až do sedmdesátých let – tedy hodnotu cca 510-520 ( k 6.4.2009 je hodnota 835, tedy dalších mínus 38%).

Obrázek. Kam až by mohl klesnout index S&P 500, článek Chrise Puplavy

V článku Chrise Puplavy jsou také uvedeny citace portfolio manažerky Danielle Park, které potvrzují to, co si myslím já. Citát: „ Jsme Jsme ve zcela fundamentálně odlišné situaci, než jsme byli v letech 1982-1999 (dlouhodobý BULL trh). A to znamená, že nelze používat stejné strategie, které nejlépe fungovaly právě v těchto letech. Nemůžete kdykoliv nakoupit a nemůžete kdykoliv držet. Musíte mít strategii, která uchrání váš kapitál, jakmile se trh obrátí dolů“. Přesně to vystuihuje můj postoj k Warrenu Buffetovi a jeho filosofii BUY&HOLD. Ačkoliv tato strategie skvěle fungovala během silně rostoucího trhu, nemůže být úspěšná během dlouhodobého poklesového trhu.  

Chris Puplava nakonec v článku po  analýze mnoha ukazatelů dochází k závěru, že budeme zřejmě svědky dlouhodobého poklesového trhu, který by svou délkou mohl dosáhnout až do let 2014-2015.

6. Jeden z nejslavnějších investorů všech dob George Soros napsal v roce 2008 knihu „The New Paradigm For Financial Markets“, ve které rozebírá příčiny současné krize. Jedním z jeho základních úvah je to, že současný finanční systém musí být nahrazen nějakým jiným lepším systémem. Tento  požadavek na nový systém je však zcela v rozporu s tím, co politici dnes dělají. Ve skutečnosti se snaží ožigit starý systém stejnými metodami – přiléváním stále více peněz do systému.  Soros dále předpokládá, že současná nemovitostní krize bude postupem času ještě daleko horší. V článku ve Financial Times z 23.1.2008 uvádí, že současná krize je kulminací „super boomu“ trvajícího 60 let a proto také bude horší, než jakákoliv krize po 2. světové válce. 

7. Poslední názor: Legendární  editor tzv. Dow Theory Letters Richard Russel ,který komentuje dění na trzích již 50 let a má tedy s BEAR trhy řadu zkušeností, 8.4.2009 prohlásil, že cituji:“ Tento sestupný trh bude delší a hlubší,než si většina lidí myslí. Lidé se stali optimisty příliš rychle díky současné RALLY, která je stejně odsouzena k tomu, aby selhala. Žádné z charakteristik cenového dna nejsou splněny, zejména  velmi nízké ceny akcií“. Jeho doporučení zní: Zůstaňte na stranách trhu, buď s hotovostí nebo se zlatem.

Tento článek je zčásti mou obranou proti různým nařčením o tom, že odrazuji investory od racionálního investování. Každý si sám musí zvážit rizika. Žijeme v relativně svobodném světě, každý se může rozhodnot sám. Musí však k tomu mít všechny dostupné argumenty a informace a ne jednostranné podání faktů tak, jak je prezentuje zmíněný pan Hýsek a některé další firmy závislé na tom, kolik peněz vytáhnou z investorů.  

Uvedl jsem všechny argumenty, proč si myslím, že dlouhodobý investor má zkrátka dost času. To jsem ostatně uvedl ve svém článku ze dne 7.10.2008  (http://bullbear.mujblog.centrum.cz/clanky/Kapitalove-trhy-nebezpeci-pro-investory-33926.aspx ).Já jsem dlouhodobý investor, v minulosti mé investice trvaly vždy několik let. Nemám potřebu vystavovat se riziku  finančních ztrát, když  s velkou pravděpodobností nejsme  zdaleka u dna trhů. Nemám to ani zapotřebí, nejsem na příjmu z kapitálových trhů závislý. Proto nemusím nikoho přesvědčovat o tom, jak je to výhodné. Jediný způsob investování pro dlouhodobého investora, který dnes považuji za rozumný, je pravidelné investování částek, které bude investor moci investovat ve stejné výši několik příštích let.  

V některém příštím článku uvedu svoje názory na investování a zejména to, proč momentálně nepovažuji  pro sebe za vhodné metody Warrena Buffeta (a eventuelně kdy zase budu).

 

Petr Fiala

 

 

 

 

 

 

 

Měl by se investor spoléhat na fundamentální analytiky?

Poznámka na úvod: Toto není článek jakkoliv hodnotící současný cenový vývoj. Článek se zabývá problémy spojenými s používáním doporučení  vydávaných fundamentálními analytiky k vlastnímu investování.

Tento článek vyšel v březnu 2009 na serveru www.patria.cz

 

V diskuzích ke svým příspěvkům zveřejněným na různých internetových stránkách jsem občas napadán, že  nepoužívám fundamentální analýzu.  Samozřejmě že sleduji a články různých autorů o makroekonomických tématech, ale snažím se je vnímat přes filtr sentimentu investorů. Chtěl bych nyní ukázat konkrétní příklad toho, v čem může být přílišné  zaměření na fundamentální faktory pro investora nebezpečné, a sice na příkladu cenového vrcholu ropy v červenci minulého roku. Připomenu náladu investorů během jara minulého roku: Všichni si mysleli, že US Dolar rychle zkolabuje a že ceny všech komodit půjdou do nebes. Tato psychóza byla neustále přiživována novými články fundamentálních analytiků s většinou naprosto věrohodnými vysvětleními, proč by takový vývoj měl nastat. Bylo určitě lehké tomu podlehnout.

Uvedu nyní několik článků analytiků, které přesně tuto náladu v investorech vzbuzovaly. Všechny příklady jsou ze serveru www.financialsense.com.

1. Ty Andros ve svém článku z 16.5.2008 nazvaném „Myth of Lower Oil Prices“ uvedl mimo jiné toto:

            1.  Rozvojové země jsou nyní tahounem spotřeby ropy, poptávka v těchto zemích roste tempem 8% ročně, celosvětově pak 1.75% ročně. Kapacity na zvýšení těžby jsou maximálně  ve výši 2.3% denní poptávky. Vývozci ropy jako je Mexiko, Venezuela, Rusko nebo Nigérie nejsou schopni navýšit těžbu, spíše budou vývoz snižovat. Navýšit nabídku vůči vzrůstající poptávce bude trvat minimálně 2-7 let.

Závěr Ty Androse? Cena ropy může dosáhnout až 300 USD.

 

2. David Vaughn uvádí nebo cituje ve svém článku „The Oil Price ze dne 29.5.2008:

            1. „Jestliže si myslíte, že 100 USD za barel je drahá cena, co byste říkali ceně 180 USD. Toto nás může čekat v blízké budoucnosti (citát ropného analytika ze serverz petroleumnews.com)

            2. Nabídka ropy ze strany producentů neodpovídá poptávce, zásoby ropy zase snižují (citát Juliana Phillipse)

            3.  Vaughn uvádí citát z todaysfinancialnews.com: Cena zlata a ropy půjde mnohem výše. Kam až?  Zlato snad 8500 USD a ropa 400 USD

Závěr D. Vaughna? Žijeme ve světě levných komodit.

 

3. Julian Phillips uvádí ve svém článku „What The Oil Price is Telling Us“ z 23.5.2008:

            1. Producenti ropy mimo OPEC nejsou schopni dále navyšovat těžbu. Vyčerpaná ložiska ropy nejsou nahrazována novými, zásoby ropy jsou téměř vyčerpány.

Závěr Juliana Phillipse: Ceny 200 USD / barel ropy jsou reálné.

            2. Rostoucí poptávka z Číny a dalších rozvojových zemí pohltí veškeré ropné přebytky v příštích několika letech. Mnozí říkají, že cena 138 USD/barel je bublina, ale není to trochu nerealistický předpoklad s ohledem na fundamentální stránku? (Z jeho článku ze dne 13.6.2008).

4. Hugh Ebbutt napsal 25.4.2008 zprávu „The Oil Crunch Ahead“ (na finacialsense zveřejněno pod hlavičkou „World Energy“)  - podrobný fundamentální rozbor týkající se ropy a zásob fosilních paliv. Dochází k velmi depresivnímu závěru, že v roce 2016 by mohlo světu scházet 16% denní spotřeby ropy a jedinou šancí je podstatné zvýšení cen ropy. Nové energetické zdroje nebudou připraveny před rokem 2020. Cena 200 USD / barel není nerealistická.

Pokud by si člověk  všechny tyto zprávy přečetl, zřejmě by utíkal k nejbližšímu brokerovi, založil si investiční účet a investoval veškeré své peníze do ropy. Mnoho lidí to také zajisté udělalo. Fundamentální zprávy byly tak jednoznačné, až se blížily propagandě. V reálném čase nebylo lehké podlehnout tomuto informačnímu tlaku a nenakupovat ropu a neprodávat US Dolar.  Takový postup znamenal skutečně jít názorově proti celému světu.  Ti, kdo tlaku podlehli, dnes mohou počítat své finanční ztráty.

Nyní se podívejme, co však říká International Energy Agency 16. ledna  2009 (Reuters) „Světová poptávka po ropě se v roce 2009 ostře sníží díky zpomalení světové ekonomiky – oproti předchozímu odhadu o 940 000 barelů denně ( o 1.1%).

Vyplývá mi z toho jediná věc: Fundamentální analytici vytvářejí své předpovědi teprve v reakci na skutečný vývoj a jejich hlavním nástrojem je metoda extrapolace současného tempa vývoje do budoucnosti. Z toho pramení také hlavní problémy fundamentálních analytiků:

            1. Jak zjistit všechny faktory ovlivňující cenu aktiva

2. Jakou váhu přiřadit jednotlivým faktorům ovlivňujícím cenu (faktorům, které známe)

Než se vystavovat velké nejistotě spojené s fundamentální analýzou a predikcí známých a neznámých faktorů ovlivňujících cenu, nebylo by jednodušší zaměřit se na zkoumání sentimentu investorů do ropy projevujícím se v cenových grafech ve formě růstových a poklesových vln? Zde je důvod, proč mám rád technickou analýzu a proč si myslím že rozhodující je optimismus nebo pesimismus účastníků trhu (jak investoři vnímají současnou cenu a co očekávají od vývoje). Poradenské firmy využívající technickou analýzu neudělaly tak fatální chyby ve svých předpovědích. Již v říjnu 2007 vydal poradenský server elliotwave.com (založený na analýze sentimentu trhu s využitím tzv. Elliotových vln a dalších technik vycházejících z technické analýzy) zprávu o tom, že cena ropy se nachází v poslední  fázi růstového vývoje – tedy páté růstové primární vlně. V červnu 2008 v další zprávě analytici tohoto serveru napsali, že vrchol ropy je blízko kdekoliv v oblasti 160 USD/barel a doporučili zaujmout SHORT pozice.  Jaký rozdíl oproti fundamentálním předpovědím.  Zakladatel serveru elliotwave.com Robert Prechter prokázal podobnou úspěšnost svých analýz a předpovědí již v minulosti  a je to jeden z důvodů, proč věřím raději Elliotově teorii a technické analýze jako takové, a ne fundamentální analýze.

Podívejme se, co mohl napovědět o vývoji ceny ropy v roce 2008 jeden můj indikátor

Obrázek : Vývoj ceny ropy, měsíční ceny

Cena ropy vytvořila své dno v roce 1998. Po prudkém desetiletém růstu, jehož poslední zrychlující se fáze nese znaky cenové bubliny, následoval od července 2008 ještě prudší pokles. Rozhodně to nevypadá na to, že by cena mohla nyní vyrůst k novým maximům. Domnívám se, že pokles by mohl mít nyní jednu růstovou fázi, po které bude následovat další pokles. Dne 22.1.2009 vydala společnost elliotwave.com zprávu, podle které by cena ropy nakonec mohla skončit někde na úrovni okolo 10 USD/barel (úroveň roku 1998). Musím říci, že výše uvedený graf by takové předpovědi docela odpovídal. Pokud by však světová ekonomika byla silná a akciové trhy rostly, nelze předpokládat, že cena ropy by šla opačným směrem dolů. Z toho bych usoudil na další pokles i u akciových trhů.   

 

Obrázek: Týdenní ceny ropy

Obrázek týdenních cen ropy ukazuje, proč bylo skutečně možné předvídat cenový vrchol. Moje oscilátory ukazovaly slabost ropy již dávno předem.

 

Další příklad : Vývoj kurzu US Dolaru.

Celé uplynulých několik let se ze strany fundamentálních analytiků objevovaly katastrofické scénáře týkající se americké měny. Hlavním zdůvodněním, pro by měl USD zcela zkolabovat, byla dle analytiků expanzívní měnová politika ze strany USA a narůstající vnitřní ekonomické problémy této země, zejména rekordní deficity. Katastrofické scénáře dávající do souvislosti rekordní deficity s budoucím kolapsem USD se objevovaly i v těch nejprestižnějších médiích jako je agentura Bloomberg nebo AP (zdroj je www.elliotwave z 2.5.2008, článek Nico Isaaca). I v dnešní době reaguje USD na negativní zprávy o nárůstech deficitu, věc má ale jeden podstatný háček – žádná závislost mezi výší deficitu a vývojem kurzu USD neexistuje. Věc dokládá následující obrázek (zdroj www.elliotwave.com) .

 Do poloviny července 2008 kurz USD skutečně  klesal vzhledem k ostatním světovým měnám, pak se situace obrátila. Většina fundamentalistů takový obrat vůbec nečekala, nebyl k němu podle nich totiž důvod. Od té doby kurz USD zpevnil o cca 16% ( k 1.4.2009 měřeno jako ETF UUP), přitom za uplynulých devět  měsíců jsme viděli masívní záchranné akce americké vlády znamenající nalévání obrovského množství nových US Dolarů do ekonomiky – záchrana Fanne Mae, Freddie Mac, Morgan Stanley, Citigroup, a různé další podpůrné programy. Všechny tyto akce znamenaly od poloviny roku 2007 nalití nových 12.8 bilionu USD do US ekonomiky (údaj z www.elliotwave.com), což povede k dalšímu obrovskému nárůstu rozpočtového deficitu. Z toho je vidět, jak obtížné je usuzovat na jakýkoliv vývoj  z makroekonomického vývoje.

Našli bychom mezi zprávami fundamentálních analytiků z první poloviny roku 2007 mnoho dalších příkladů toho, jak fatálně se tito lidé spletli ve svých analýzách, například u ceny stříbra (vyskytovaly se odhady, že cena stříbra by brzo mohla dosáhnout 30 až 100 USD). Rád si přečtu články Jima Willieho  a jemu podobných analytiků prezentujících svoje práce na serveru www.financialsense.com , beru je však pouze jako informační doplněk. 

Již v některých předchozích příspěvcích jsem uvedl knihu Davida Dremana  „Contrarian Investment Strategies“ jako výborný zdroj informací pro ty, kteří chtějí ztratit iluze o schopnosti lidí cokoliv  předpovědět na základě fundamentální analýzy. Musím se opakovat. Na zhruba šedesáti stránkách knihy Dreman uvádí řadu statistik a popisuje řadu příkladů toho, jak se i ti nejrespektovanější analytici a firmy konzistentně dopouštěli v minulosti závažných chybných předpovědí.. V druhém oddíle knihy nazvaném příznačně „The Expert Way To Lose Your Savings“ Dreman uvádí, že chyby expertů v určitých oborech jako je psychologie nebo publikační činnost  oblasti se v historii stále opakují a to způsobem, který je predikovatelný.  Přičítá to způsobu, jak nedokonale lidská mysl pracuje s informacemi, jak je chybně vyhodnocuje, jak moc se zapojují emoce do hodnocení faktů a jak velký vliv na hodnocení určitých faktorů má osobnost toho, kdo faktory hodnotí.  V kapitole nazvané „Security Analysis – Mission Impossible“ dochází k závěru, že fundamentálních faktorů ovlivňujících výkonnost nějaké společnosti  je takové množství a tyto faktory procházejí tak rychlými dynamickými změnami, že je velmi obtížné pro analytika tyto informace správně vyhodnotit, dokonce i kdyby měl k dispozici nejvýkonější superpočítač.  Celá tato část knihy nakonec vyznívá v tom smyslu, že fundamentální analytici  se konzistenně mýlí a naslouchat jejich radám je cesta k problémům. Většina fundamentálních analytiků používá ve své práci jednoduchou metodu – extrapolaci současného trendu vývoje (vývoj nárůstů zisku společnosti, růstu ekonomiky atd). Tyto faktory však nerostou donekonečna, stejně jako ceny akcií. Proto se také analytici většinou mýlí  na konci trendů.

Ceny akcií mají silnou tendenci „přestřelovat v obou směrech – tedy stávat se přemrštěnými u cenových vrcholů a zcela podhodnocenými u cenových den.  Jako metodu pro stanovení relativní pohodnocenosti (nadhodnocenosti)  akcie používá Dreman klasické ukazatele jako je P/E, P/B, P/S Ratio.

David Dreman navrhuje účinnou investiční „kontrariánskou“ strategii týkající se jednotlivých akcií –  nakupovat ty akcie, které jsou mezi investory již určitý čas nejvíce neoblíbené, protože tyto akcie nakonec překonají ty akcie, které jsou „experty“ nejvíce doporučované. Dreman k tomuto doporučení ve své knize uvádí celou řadu statistických měření dokládající smysluplnost této zásady.  Myslím, že podobnou úvahu je možné učinit o trhu jako celku – nakupovat v době, kdy trhy jako celek jsou nejvíce zatracované lidmi, panuje nejvyšší stupeň pesimismu, protože v tu chvíli jsou trhy u dna.                

K měření stupně optimismu na trhu jako celku lze použít nejrůznější indikátory používané v technické analýze (sentiment, market breadth, atd). K podobnému účelu však mohou sloužit i některé oscilátory, příkladem může být mnou používaný oscilátor ADEMA (druhý graf, týdenní ceny ropy). Na stránkách www.akcie.de uvádím i srovnání tohoto oscilátoru s jedním klasickým sentiment indikátorem MBH Comodity index.    

Obrázek. Chybná doporučení analytiků

 

Závěr tohoto textu?

Lidé by při investování neměli spoléhat na rady fundamentálních analytiků, protože různými výzkumy bylo prokázáno, že tito lidé se ve svých předpovědích konzistentně mýlí. Jedním z důvodů, proč je jejich úspěšnost tak nízká, je sama podstata fundamentální analýzy – definovat všechny faktory ovlivňující cenový vývoj  a přiřadit jim správnou váhu je prakticky nemožný úkol, navíc když tyto faktory se rychle dynamicky mění v čase.  Fundamentální analýza může být cenná pro odhad vzájemného vztahu určitých aktiv  (vzájemné chování měn, cen zlata a dalších komodit, atd.). Měla by však být používána s opatrností pro jakékoliv cenové predikce.

Vlastní cenový vývoj nějakého aktiva již zahrnuje a odráží všechny známé informace o tomto aktivu. Všechny známé fundamentální informace se promítají do ceny prostřednictvím chování investorů, to se odráží v nabídce a poptávce po daném aktivu (CP), tedy i  nákupech a prodejích. Rozhodující je přitom to, jak lidé nahlížejí na budoucí vývoj, zda-li jsou v danou chvíli optimisté nebo pesimisté –jinak řečeno co očekávají od vývoje. Vhodná metoda analýzy dlouhodobého cenového vývoje nějakého aktiva dokáže zobrazit v průběhu let se měnící nálady investorů a jejich sentiment. To se může stát dobrým základem pro odhad budoucího cenového vývoje (společně s dalšími použitými metodami analýzy, jako je například analýza ve smyslu Elliotovy teorie). Na stránkách www.akcie.de v sekci vzdělávání je uvedena řada příkladů dlouhodobého cenového vývoje nejrůznějších aktiv (akciových indexů, komodit, měn, dluhopisů) . Zájemce zde může sám vidět, jak některé vhodné indikátory dokázaly předem upozornit na měnící se sentiment trhu ještě předtím, než došlo ke změně dlouhodobého cenového vývoje.  

 

 

Petr Fiala

 

 

 

 

Symetrie v cenovém vývoji akcií a jak ji dnes využít

V tomto článku se budu zabývat  tím, zda-li existuje symetrie v cenovém vývoji na kapitálových trzích a pokud ano, tak jak jí využít ku svému prospěchu. Pro mnoho zkušených a sečtělých investorů to asi nebude nic nového, ale článek je určen i těm lidem, kteří se s kapitálovými trhy setkávají poprvé.

Existuje jedna teorie nazvaná Random Walk Theory (teorie náhodné procházky), která předpokládá, že veškerý vývoj na kapitálových trzích je náhodný a že tudíž není možné předvídat budoucí cenový vývoj a díky tomu z předpovědí nějak profitovat. Zastánci této teorie tudíž zavrhují veškeré metody technické analýzy (TA), protože veškeré matematicko –statistické indikátory používané v TA jsou k ničemu, pokud odráží minulý vývoj náhodného jevu. Stejně tak tito lidé tvrdí, že obchodování na základě rozpoznávání cenových formací je blbost, protože ještě nikdo nedokázal matematicky dokázat existenci těchto formací. Já si myslím, že to, že neexistuje matematický důkaz, neznamená, že cenové  formace neexistují a nelze je využít. Hlavní odpor vůči všemu spojenému s technickou analýzou vychází z řad akademických ekonomů, kteří se zřejmě vždy cítili jako jediní povolaní vysvětlovat vývoj na kapitálových trzích. Jejich teorie, jako je již uvedená  RWT nebo druhá taková EMH (Efficient Market Hypothesis) byly bohužel vymyšleny v prostředí vysokých škol, zcela odtrženy od reality.   To se ukázalo ve chvíli, když dva významní američtí akademici, ekonomové a držitelé Nobelovy ceny Myron Scholes a Robert C. Merton, vytvořili na základě svých teorií obchodní arbitrážní model pro hedge fond LTCM. Podle svých teorií  autoři předpokládali minimální riziko  spojené s používáním modelu v praxi. Tento předpoklad se v roce 1998 ukázal jako chybný a fond LTCM  zbankrotoval. Tato událost zahýbala  v roce 1998 podstatným způsobem s celým kapitálovým trhem. Problém s ekonomickými teoriemi je ten, že v praxi to vypadá , že se trhy ekonomickými teoriemi vůbec neřídí, proto žádné takové teorie nelze aplikovat. Nelze vymyslet teorii a pak se ji snažit napasovat na kapitálový trh.

Dnes se naopak ukazuje , že vývoj  trhů je psychologický fenomén. Na trhu se potkávají miliony investorů a spekulantů a hlavní hybnou silou je jejich vzájemná interakce zapříčiněná jakousi agregátní psychologií trhu. Když převažuje optimismus mezi účastníky trhu, ceny rostou, když pesimismus, trhy klesají.     

Doporučil bych těmto nevěřícím, aby si přečetli životní příběh tradera Dana Zangera (určitě k mání na internetu), který dokázal na základě rozpoznávání korekčních cenových  formací zhodnotit během dvou let svoje portfolio z počátečních 10775 USD na 42 000 000 USD (v letech 1998-2000). 

Pokud tedy cenový vývoj není náhodný (o čemž jsem přesvědčen), pak existují cenové formace a pak také existují možná vztahy mezi jednotlivými vývojovými fázemi  cen.

Cenová symetrie, tedy téma dnešního mého článku, souvisí poměrně významně s cenovými formacemi patrnými v grafech.

Abych se mohl vůbec dostat k tématu, musím na to jít trochu zeširoka, protože musím říci, o co své předpoklady a závěry opírám.  Tak tedy budu vycházet ze dvou teorií, které pokládám za nejvýznamější  filosofickou základnu pro využití metod technické analýzy – Dowovu teorii a Elliotovu teorii.  Charles Dow , podle něhož je dnes nazván akciový index Dow Jones, již před sty lety předpokládal, že cenový vývoj neprobíhá náhodně, ale že v cenách lze odhalit jakýsi vývoj převážně jedním směrem – trend. Určil tři druhy trendu, z nichž ten nejdelší označil jako primární trend, který může trvat několik let. Vedle primárního trendu dle Dowa existují  další trendy nižšího řádu, které jsou kratší a které představují korekční fáze hlavního trendu.  Ralph N. Elliot ve třicátých letech minulého století navázal na Dowovu teorii  a podrobným studiem cenového vývoje přišel s teorií, že cenový vývoj se odehrává ve specifických cenových formacích odrážejících interakci lidí v prostředí trhu, jejich psychické stavy a jejich rozhodnutí. Vývoj kolektivní lidské psychiky probíhá od absolutního pesimismu po absolutní euforii v určitém rytmu. Tento rytmus způsobuje vývoj cenových vln a formací.  Formace vln se vyvíjí ve stále stejných opakujících se sériích pěti vln růstových a tří vln korekčních. Vztah pěti ku třem zajišťuje neustálou progresi. Elliot na rozdíl od Dowa definoval daleko více velikostí jednotlivých vln, přičemž kratší vlny jsou součástí vln vyššího řádu. Vlny nejvyššího řádu ještě rozpoznatelné na současných cenových grafech jsou řádu  Supercycle, ten poslední začal v roce 1932 a skončil pravděpodobně v roce 2000. Vlny nejnižších řádů můžeme vidět na minutových cenových grafech. Podstatnou skutečností je fakt, že cenový vývoj má fraktální charakter a proto malé vlny  svou strukturou jsou nerozeznatelné od větších vln a skládají tyto větší vlny.

 

Scéma cenového vývoje podle Elliotových vln

 

Elliotovu teorii rozvinul v sedmdesátých letech minulého století Robert Prechter,  který je dnes majitelem jedné z nejvýznamějších firem zabývajících se analýzou trhů a předpověďmi vývoje.

Zastánci Efficient Market Hypothesis (EMH) pokládají Elliotovu teorii za pavědu. Nechci tyto lidi přesvědčovat. Kapitálové trhy jsou nejlepším soudcem efektivity různých přístupů k investování a říkám si, že je velké štěstí, že stále bude existovat dost naivních lidí, kteří budou věřit v efektivitu trhů tak, jak je prezentuje EMH – tedy že trhy okamžitě zohledňují každou dostupnou informaci, že jsou absolutně racionální, že nelze získat v totálně konkurenčním prostředí žádnou výhodu, protože trh neustále v každý okamžik správným způsobem oceňuje všechna aktiva. Dokud budou existovat investoři naslouchající radám zastánců EMH, bude neustále na trzích existovat dostatek příležitostí, jak na chybách těchto bláznů vydělat peníze.

 

Trhy skutečně zohledňují každou dostupnou informaci , avšak bohužel naprosto neracionálně. Většina lidí k tomu, aby jednala na trzích zcela racionálně, nemá příslušné vzdělání, ale zejména  i vzdělaní lidé, kteří činí svá rozhodnutí pod neustálou hrozbou prodělku na straně jedné a vidinou zisku na straně druhé, ve svých investičních rozhodnutích nejsou vůbec racionální .  Velká spousta investorů  nerada přejímá odpovědnost za svoje vlastní jednání, lidé raději naslouchají radám druhých, aby nemuseli sami činit významná rozhodnutí. Jinými slovy lidé se schovají do davu a dělají to, co dělá většina – když většina nakupuje, nakupují také a při prodeji stejně tak. Výsledkem je typické stádovité chování většiny  mající za následek iracionální cenové excesy při vývoji trhů – na jedné straně cena aktiv někdy roste do úplně nesmyslných výšin (viz například v létě 2008 cena ropy na 150 USD, jindy zcela nesmyslně klesá (viz dnes cena ropy okolo 44 USD). Toto chování davu se projevuje vývojem cenových vln ve vlnách, které popsal Ralph Nelson Elliot a následně rozvinul  v komplexní teorii Robert Prechter. 

Teorie se může jevit jako pseudovědecká, avšak podívejmě se na praktické výsledky. Robert Prechter se v roce 1984 zúčastnil mistrovství USA v tradingu a po čtyřech měsících vyhrál  v sekci opcí se ziskem 444%. V osmdesátých letech se stal natolik proslulým svými přesnými předpověďmi, že byl vyhlášen editorem Timers Digest  R. Jamesem nejlepším předpovídatelem trhů v celé historii  (služba, která publikuje rating poradců), podobně Hulbert rating service vyhlásila v roce 1993, že Prechter překonal třináct let po sobě index Wilshire 5000, přičemž s polovičním rizikem. Legendární George Soros  v novinách New York Times označil Prechtera za muže, jehož komentáře k vývoji trhů samy o sobě mohou tyto trhy ovlivnit, podobně se vyjádřil časopis USA Today v říjnu 1987. Tolik tedy k zakladateli moderní Elliotovy teorie.

Zpátky tedy k této teorii. Elliotova teorie předpokládá, že jednotlivé vlny jsou z hlediska doby vývoje a zejména velikosti růstu resp. poklesu ceny spojeny mezi sebou určitými vztahy, tyto vztahy lze využít k předpovědi budoucího vývoje. Vztahy mezi vlnami reflektují takzvaná Fibonacciho čísla. Leonardo Fibonacci byl italský matematik, který poprvé definoval iracionální číslo fí, tedy 0.618. Je to jediné číslo, pro které platí , že když k němu přičteme jedničku, dostaneme jeho inverzi (1/ 0.618). Proporce fí známá také jako zlatý poměr  se projevuje v mnoha přírodních i společenských jevech a definuje také takzvanou zlatou spirálu. Proporce zlatého řezu má například vodní vír, hurikán, šnečí ulita, šroubovice DNA, galaxie, mořské vlny. Stoupenci Elliotovy teorie přišli na to, že řadu Fibonacciho poměrů lze nalézt i ve vývoji cen na kapitálových trzích. Existují tedy i další poměry, nejčastěji se vyskytují 0.618,0.382, 0.50, 1.618.

Konečně se dostávám k praktické stránce. Vývoj cen na kapitálových trzích se skutečně může jevit jako náhodný, avšak pouze těm, kteří nikdy pořádně ceny na trzích nestudovali. Já naopak na několika konkrétních příkladech ukáži, že za zdánlivým chaosem se skutečně skrývá  určitý systém. Interpretace jednotlivých vln a poměrů však není jednoduchá a ani já nejsem žádný expert . Avšak právě proto, že nejsem žádný poradce, so mohu dovolit vyjádřit svoje názory bez obav, že si pokazím reputaci. Kdyby však bylo jednoduché jednotlivé vlny odhalit a předpovědět, každý účastník trhu by mohl vydělávat miliony a to nejde. Většina musí prodělat, aby někdo jiný mohl mít zisk.

První obrázek, který prezentuji, znázorňuje  Dow Jones Transportation Index v letech 1990-2005. Na obrázku je vidět růst od dna čtvrté primární vlny (1990), po které následoval vývoj páté vlny.  Neexistují zcela jednotné názory na číslování jednotlivých vln, to však není podstatné. Mým cílem je ukázat vztahy mezi vlnami. První vztah: Délka korekční vlny s počátkem na vrcholu trhu dne 30.4.1998 a koncem 31.3.2003 odpovídá svým poklesem přesně hodnotě 0.618 krát délka předchozí růstové vlny počínaje 31.10.1990. Tak tedy jestliže celá vlna od 31.10.1990 do vrcholu 30.4.1998. Časová délka vývoje vlny taktéž odpovídá délce 0.618 krát délka předchozí vlny. 

 

Na dalším obrázku vidíme vývoj indexu ^DJT od podzimu 2002 do počátku 2008, tedy celý cyklický růstový trh.  Z obrázku je patrné, že sekvence vln odpovídá pěti primárním Elliotovým vlnám, přičemž třetí vlna je prodloužená a je sama složena ze střednědobých vln (nižšího řádu, uprostřed obrázku). První primární vlna se vyvíjela 10 měsíců, stejně jako pátá primární vlna. Délka první vlny (ve smyslu ceny ) byla 1402, délka páté vlny byla 1386 (rozdíl 1%). Vlny jsou prakticky stejné, čímž je naplněna jedna z důležitých pravidel- první a pátá vlna jsou často souměrné.

    

Další vztah: Délka páté vlny je  61.8% délky třetí vlny.

Další obrázek představuje akciový index Nasdaq 100. Na obrázku vidíme vrcholovou formaci velkého trojúhelníku (TRIANGLE), jehož vývoj začal v říjnu 1999 a skončil průrazem linie podpory trianglu v říjnu 2000. Výška trianglu od počátku do nejvyššího bodu je 2516, tedy úplně stejně, kolik činila následná korekce od místa průrazu trianglu po nejnižší cenové místo v říjnu 2002. Časové hledisko: Když v říjnu 1998 skončila korekce trhu následující neblahé události toho podzimu, zejména vyhlášení platební neschopnosti Ruska a krach hedge fondu LTCM, trhy začaly opět růst. Tím skončila jedna korekce (která ani jako korekce nevypadá, ale tak vypadala celá devadesátá léta). Délka poklesu od března 2000 do října 2002 představuje 161.8% délky růstu od října 1998 do března 2000.  

  

Na následujícím obrázku je stejný akciový index, tentokrát i s korekční růstovou vlnou, která šla proti předcházejícímu poklesu probíhajícímu v letech 2000-2002.  Výška korekční vlny je 38.2% předcházejícího poklesu (Fibonacciho poměr). Do obrázku jsem zakreslil  i  linie, které pokládám za významné z hlediska dalšího vývoje. Modře je znázorněn současný cenový kanál, červeně a zeleně pak úrovně významných podpor. Zelená svislice pak ukazuje okamžik, kdy by nastala časová souměrnost – délka poklesu bude stejná, jako v letech 2000-2002. Tato událost nastane v červnu 2010. Musím ovšem podotknout, že časové vztahy jsou nejméně spolehlivé, nelze je beze zbytku pokládat za jisté. Vše je otázka pravděpodobností. Vždy budou existovat jiné alternativy vývoje.

 

Nyní si dovolím ukázat současný vývoj DJIA a naznačit možné scénáře vývoje. Cena se nyní pohybuje v sestupném kanálu připomínajícím koncovou diagonálu. Obecně diagonála vždy  představuje dlouhodobě neudržitelný cenový vývoj v jednom směru (neudržitelný až v konečných fázích)  a proto při poklesu cen je v konečném důsledku pozitivní, po ní následuje růst ceny. Avšak tak ještě nejsme. Pokud bude vývoj v tomto duchu pokračovat, měla by cena znovu klesnout na spodní linii vymezující kanál. Jako možnou úroveň podpory jsem stanovil hodnotu 6126, protože to by představovalo pokles od úrovně podpory 7948. Je třeba brát tuto hodnotu jako přibližnou. Hodnota 1822 opět vychází ze souměrnosti vln. Je to délka poklesu od úrovně podpory zformované během července až září 2008 na úrovni 11000 a úrovně rezistence konsolidace probíhající v říjnu až prosinci. 

 

Následující obrázek znovu ukazuje index ^DJT. Opět vidíme celou řadu vztahů mezi vlnami.

Vypadá to tak, že růstové korekce trvají většinou 61.8% času vývoje, po který se vyvíjela předchozí poklesová vlna.

Dvě linie zakreslené pod cenovými dny vyvíjejícími se od poloviny roku 2007 ukazují, kam až by mohla poklesnout současná tvořící se poklesová pátá impulsní vlna. Zelená tečkovaná svislice je spíše orientační časový údaj. Na délku období bych až tak nesázel, to se uvidí při konkrétním vývoji situace. 

 

 

 

Obrázek ukazuje index těžebních společností ^HUI. Ačkoliv tyto akcie zažily v posledních týdnech asi největší nárůst ze všech, nyní opět vypadají na pokles. Tomu odpovídá i struktura vln.

 

Další obrázek ukazuje stejný index, ve kterém opět můžeme najít celou řadu vztahů. Například první pokles z cenového vrcholu 17.3.2008 představoval 0.618 délky předchozí vlny , která začala 16.8.2007. Druhý příklad je hodnota, na kterou proběhla současná korekce předchozích silných poklesů probíhajících v období 26.6.-24.10.2008. Tato korekce měřila přesně 50% délky předchozího poklesu (opět Fibonacciho poměr).

 

Poslední obrázek je akciový index ^XOI složený z akcií ropných společností. 

Jaké vztahy u indexu ^XOI existují: Současná výška třetí střednědobé vlny (vývoj probíhal 23.5.-21.11.2008) činí 138.2 % předchozího růstu, který započal koncem září 2007 a skončil na vrcholu ceny 23.5.2008 (vyznačeno zelenou horizontální linií ve spodní části grafu). Délka poklesu přitom činila 50% délky předchozího růstu.( Trhy většinou klesají rychleji, než když rostou ).  Pro budoucí vývoj považuji za významnou úroveň výšky předchozí vlny krát 1.618% (černá tečkovaná horizontála ve spodní části grafu). Sem by až mohla dopadnout cena.

 

 

To je vše. Všechny informace je třeba brát jako orientační, protože trhy se mohou vyvinout i nějak jinak. Důležité je sledovat aktuální vývoj na trzích a podle toho přizpůsobit eventuelně názory na vývoj. Avšak tyto informace mohou být určitým vodítkem pro investora, co lze  v blízké  budoucnosti očekávat. Je jasné že se mohu i mýlit v odhadu, takže každý by měl používat tyto informace na vlastní nebezpečí. Dno trhu se však po propadech cen, které proběhly tento a minulý týden,  nedá očekávat v několika příštích dnech. Spíše je to zřejmě otázka několika týdnů. Na  to usuzuji nejen z výše uvedených Fibonacciho poměrů a formací, ale i z vývoje market breath indikátorů trhu, jako je Nasdaq Sumation Index a jiné (viz předchozí článek), které zřejmě nyní vrcholí.

 

Petr Fiala

 

Jak vypadá cenová bublina a následný vývoj

Minulé dva články ze 7.12. a 10.12.2008 se zabývaly katastrofální úspěšností nákupních doporučení vydávaných profesionálními poradenskými firmami a brokery.  Zmínil jsem i Warrena Buffeta, jednoho z nejúspěšnějších investorů všech dob. Warren Buffet je žijící investorskou legendou, jeho metody se pro spoustu lidí po celém světě staly návodem, jak investovat peníze.  Základem Buffetovy metody je snaha o nalezení podhodnocených akcií. Když podle svých kritérií takovou akcii nalezne, drží ji zpravidla mnoho let. Buffetova filosofie je taková, že když už se lidé jednou rozhodnou nějakou akcii koupit, měli by být o svém záměru tak přesvědčení, že ji nebudou nikdy chtít prodat. Jeho strategie tak spadá do rámce investičních metod zahrnovaných pod  název „Kup a drž“.  Já to doplním – kup a drž stále,  neomezeně dlouho bez ohledu na to, co dělají kapitálové trhy.  Jednou z otázek, na kterou bych se chtěl pokusit odpovědět, je to, zda mohou být tyto metody dlouhodobého držení  akcií bez ohledu na vývoj kapitálových trhů úspěšné v dnešní době.

Warren Buffet je zajisté velmi schopný investor, myslím si ale, že jeho metody nebudou v příštích letech příliš vhodné pro investory. Jeho fenomenální úspěch v uplynulých pětačtyřiceti letech je totiž spojen s vyjímečně silným růstovým trhem jako celkem, kdy v dlouhodobém měřítku rostla cena prakticky všech akcií.  Abychom si dokázali představit vyjímečnost uplynulého vývoje od konce druhé světové války, ukáži obrázek znázorňující graf vývoje hodnoty akciového indexu Dow Jones Industrial Average (DJIA)  od roku 1929.

 

Z obrázku je jasně patrné, že růst od roku 1974, byl naprosto extrémně silný. Prakticky stálý růst trhů trval již od roku 1785 (v tomto měřítku jsou poklesy jako ten v letech 1929-1942 pouhou krátkou epizodou vývoje). Pokud by podobný růst (jako ten v letech 1974-2000) měl trvat nadále, budou úspěšné i metody Kup a drž. Pokud byl však rok 2000 rokem, který znamenal vrchol trhu za poslední dvě staletí ( i když opticky vypadá jako vrchol rok 2007, tak zvaný ortodoxní TOP nastal v r. 2000), mělo by následovat spíše období poklesů. Když se podíváte na předchozí obrázek, kam se jeví jako reálnější další pokračování cenového vývoje – nahoru nebo dolů? Mně se jeví jako více pravděpodobný vývoj směrem dolů nebo minimálně do strany. Pokud bych měl pravdu, mohou  metody „Kup a drž“ znamenat zkázu finančního zdraví každého investora.

 

Jak vypadá cenová bublina a následná korekce

Ačkoliv nemohu opřít svůj předpoklad dalšího poklesu o žádný historický graf vývoje DJIA, z minulosti (nemám grafy vývoje trhů před rokem 1928), mohl bych najít řadu grafů , které již podobným silným růstem prošly. Všechny tyto grafy vypadají podobně – po dlouhém silném růstu připomínajícím nafouknutou bublinu následuje silný pokles odpovídajících rozměrů.

 

Předcházející obrázek ukazuje jen tu část grafu, připomínající nejvíce vývoj DJIA v letech 1929-2008.  Záměrně jsem obrázek nechal bez popisu, aby nikdo nebyl na první dojem ovlivněn tím, o jaký graf se jedná. Vývoj následující po cenovém vrcholu tohoto aktiva (vyznačeného žlutě) ukáži až za několik obrázků, aby si čtenáři mohli vychutnat určité překvapení v tom smyslu, o jaký graf se jedná.

 

Další příklady vytvoření cenové bubliny a následného splasknutí

  Obrázek. Týdenní graf vývoje ceny paládia 1992-2004

 

 

Obrázek. Týdenní graf vývoje ceny stříbra 1973-1982

 

 

   

Obrázek.

 

Nyní to již víte z obrázku. Jedná se o graf minutového vývoje měnového páru USD- CAD ( US Dolar- kanadský Dolar, minutový vývoj znamená, že jedna svislá čárka, tzv. svíčka představuje cenový vývoj za jednu minutu). Mnoho lidí zřejmě nechápe, proč srovnávám minutový graf s grafem období vývoje za 70 let. Je to z jednoho prostého důvodu. Mohl bych ukázat desítky podobných grafů akcií, komodit dluhopisů nejrůznějších měřítek – hodinových, minutových, pětiminutových , denních  týdenních nebo měsíčních. Všechny tyto grafy, u který se vyskytla cenová bublina, ať již krátkodobá nebo dlouhodobá, měly podobný vývoj. Je to díky tak zvanému fraktálnímu charakteru vývoje kapitálových trhů.  Fraktál je  geometrický útvar, nejjednodušší definice je, že se jedná o nekonečně členitý útvar. Každou jeho část lze rozčlenit na jednotky nižšího řádu, které vypadají  podobně nebo stejně, jako jednotka vyššího řádu. Jako příklad fraktálu bývá uváděno například mořské pobřeží nebo sněhová vločka. Charakter fraktálu mají i grafy cenového vývoje. Díky fraktálnímu charakteru grafů nejsme schopni rozpoznat měřítko, protože ať se jedná o stoletý vývoj  cen nebo hodinový vývoj, princip je stále stejný.

 

Obrázek. Různé fraktály

  

(zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki )

 

Cenový vývoj na kapitálových trzích  se neustále odehrává v pěti cenových vlnách směrem vzhůru a třech vlnách směrem dolů. Tím je zajištěna neustálá progrese. Delší vlny jsou složeny z kratších vln, tedy minutové vlny skládají hodinové vlny, hodinové vlny skládají zase delší vlny a tak to jde stále dál a dál.   Vývoj ve vlnách se neustále opakuje, proto na minutových grafech můžeme sledovat jakoby ve zkráceném vývoji to, co nastává u grafů delších časových úseků. Díky fraktálnímu charakteru proto na minutovém grafu můžeme dobře vidět to, co s největší pravděpodobností nastane u našeho dlouhodobého grafu představujícího vývoj akciového indexu DJIA za posledních 80 let.  Vývoj nemusí být zcela totožný, to je snad jasné, ale směr vývoje je také jasný – směrem dolů. My se totiž dnes při porovnání obou grafů nacházíme někde v horní třetině pod vrcholem a proto si myslím, že nás čeká dlouhá cesta akciových indexů směrem dolů. Za této situace však metoda Kup a drž  je pro dnešního investora zcela nevhodná.  Ačkoliv mnoha lidem mohu připadat jako fantasta, ale ti, kdo sledují kapitálové trhy všech časových měřítek dostatečně dlouhou dobu, mi jistě dají za pravdu.

 

Obrázek. Hodinový graf vývoje ceny ETF QQQQ  2007-2008

 

 

Je fascinující sledovat v reálném čase minutové cenové grafy měn, akcií nebo komodit a vidět se opakovat neustále stejný nebo podobný vývoj. Krátkodobé intradenní grafy jsou jako zrychlený historický vývoj.

 

Nyní následují další ukázky různých cenových bublin a toho, jak nakonec cenový vývoj v těchto případech dopadl. Všimněte si A-B-C struktury vln prakticky u všech grafů – žádné cenové dno se nevyvine, pokud cena neabsolvuje jeden větší růst během období převážných poklesů.

Obrázek. Denní graf vývoje ceny sojového oleje 1971-1976

Obrázky: Vývoj ceny mědi 

 

Nyní se po těch všech obrázcích , které jste viděli, vraťte zpět k tomu prvnímu – grafu Dow Jones Industrial Average a zkuste si udělat představu o tom, ve které fázi vývoje se dnes nacházíme – zda-li je tedy pravděpodobnější nový dlouhodobý růst nebo spíše pokles.

Moje tvrzení může být pro řadu lidí těžko stravitelné. V podstatě říkám, že kapitálové trhy se budou chovat nezávisle na ekonomickém vývoji, protože tyto trhy ovlivňují ekonomický vývoj a ne naopak (například ačkoliv problémy finančního sektoru v USA se začaly projevovat již poprvé v roce 2005, dokud byli investoři optimističtí a burzy rostly, tak se zdánlivě nic nedělo. Problémy vypluly na povrch teprve po vyvrcholení cen na kapitálových trzích v říjnu 2007) . Znamenalo by to, že například denní ekonomické zprávy nemají na chování kapitálových trhů v naprosté většině případů vliv (vyjma velmi krátkodobých fluktuací), protože dlouhodobí investoři nejednají podle zpráv, ale dle své nálady a názorů na budoucí vývoj, tyto názory si však musí vytvořit ještě před tím, než se objeví zprávy v médiích, jinak by nebyli schopni investovat (investoři jednají na základě svých očekávání).  Zamyslete se nad tím, zda je tento tento výklad možný.

Denně se odehraje množství událostí, které pak různí komentátoři vývoje trhů používají k tomu, aby zdůvodnili, proč trh ten den klesal nebo rostl. Avšak lidé, kteří mnoho let den co den sledují  vývoj kapitálových trhů mi potvrdí, že stejné zprávy mají různý dopad na kapitálové trhy – záleží na tom, kdy, ve kterém období a v jakých souvislostech se zpráva objeví.  Uvedu příklad: Když se na jaře tohoto roku  naplno vytvářela cenová bublina u ropy, nálada byla taková, že cena ropy již asi poroste navždycky.  V médiích  se v tu dobu objevovaly  pravidelně zprávy o tom, jak protivládní povstalci v Nigérii zaútočili na ropovod a díky tomu cena ropy vzrostla. Komentátoři si dali tyto dvě události do souvislosti a zdůvodňovali růst ceny touto relativně malou  z celosvětového hlediska událostí regionálního významu. Až měl člověk z toho pocit, že povstalci zřejmě obchodují na burze s ropou a vždy, když cena vypadá na pokles, tak zaútočí na ropovod, aby se nějaký ten titulek objevil v novinách a cena ropy zase vzrostla. Od pádu ropy z cenového vrcholu v červenci 2008 se však žádné takové zprávy na finančních serverech neobjevují. Přestali snad povstalci zcela útočit a bojovat proti vládě v Nigérii? Pochybuji. To jen přestala být potřeba neustále zdůvodňovat růst ceny ropy, ke kterému se komentátoři a analytici snažili vždy najít fundamentální vysvětlení. Cena ropy prostě začala klesat dolů bez ohledu na útoky povstalců. Zatímco před rokem fundamentální analytici předpovídali cenu ropy někde u 200 USD, dnes vidíme předpovědi od stejných firem okolo 25 USD.

Pokládám za chybné  činit investiční rozhodnutí na základě nějakých pofiderních zdůvodnění. Hledání příčin růstu ceny prostě pouze ukazuje na fakt, že komentátoři  nepochopili, že růst ceny jakéhokoliv aktiva se řídí psychologií účastníků trhu. Když budou investoři přesvědčení o růstu ceny, cena poroste bez ohledu na to, jaké události se ve světě odehrají, tedy i bez ohledu na to, zda si povstalci vybírají právě dovolenou a zrovna neútočí.  Když se objeví nějaká špatná zpráva a ceny stejně rostou, nezbývá pak novinářům, než hledat nějaké fantastické vysvětlení nebo prostě napsat, že cenový růst byl technického rázu.

Proto by lidé neměli brát ohled při investování na denní zprávy. Tyto zprávy mají pouze maximálně krátkodobý vliv a je možné, že jsou již dávno v ceně započteny. Akciové trhy zažily od roku 1974 do roku 2000 strmý růst. Za toto období jsme byli svědky nejrůznějších událostí – válek, nebezpečí jaderných konfliktů, přírodních  katastrof, bankrotů, ekonomických problémů, politických afér. Žádná z těchto událostí však neměla  vliv na to, že akciové trhy z dlouhodobějšího hlediska stále rostly, protože optimismus lidí z hlediska pohledu na akciové trhy byl prostě vysoký. Jak by mohl kterýkoliv člověk předem odhadnout to, jaký bude mít určitá událost dopad na kapitálové trhy, když tento dopad je pokaždé jiný?  To už je asi jistější sázet na dostizích nebo v kasínu, než dávat všanc svůj majetek při obchodování na burze na základě podobných odhadů.

 

Zahájení dlouhodobého poklesu trhů je způsobeno tím, že stále méně lidí má optimistický pohled na budoucí dlouhodobý vývoj na kapitálových trzích. Pohled na dlouhodobý graf  kteréhokoliv akciového indexu za posledních 80 let přesvědčí mnoho lidí o tom, že cenová akciová bublina vznikající posledních 33 let nenávratně splaskla. Proto bude převažovat pesimismus a i kdyby akciové indexy náhodou  ze střednědobého hlediska vyrostly opět k maximům z roku 2007, bude celkový dlouhodobý graf vypadat ještě daleko hůře a pesimismus lidí ještě naroste. Výsledkem bude, že tradeři začnou sázet proti dalším růstům, protože budou vidět příležitost  spekulace na pokles cen. Nakonec převaha nabídky nad poptávkou způsobí znovu cenový pokles, který bude způsobovat následný efekt – problémy v ekonomice, protože kupní síla všech obyvatel se bude snižovat – spotřeba jako motor současné světové ekonomiky bude oslabovat.  

 

Vývoj zpráv od těch pesimistických (při poklesech trhů) po optimistické  (při růstech trhů) má tendenci zaostávat za vývojem trhů. Jakmile po období poklesů začne trh růst v první růstové vlně ( z celkového počtu tří růstových vln), objevuje se málo pozitivních fundamentálních zpráv. Stále převažuje poklesová nálada ve společnosti, lidé například stále ještě šetří peníze a neutrácejí, protože nevidí zatím jistotu ekonomické prosperity.

 

Obrázek. Schematické znázornění fází růstu ceny na kapitálovém trhu

Obrázek jsem překreslil ze zdrojů na www.elliotwave.com

Druhá vlna po první růstové vlně představuje korekci předchozího růstu. Pokles ve druhé vlně však nedosáhne již minim dosažených na počátku první vlny  a spolu s nástupem třetí vlny (druhé růstové) se postupně zlepšuje i optimismus mezi lidmi. Maximum pozitivních fundamentálních zpráv se objevuje na konci třetí vlny. Čtvrtá vlna je opět poklesová, koriguje předchozí silný růst  třetí vlny. Pátá vlna, poslední růstová, znamená další nárůst pozitivních fundamentálních zpráv. Fundamentálně příznivé zprávy se objevují ještě dlouho poté, co trh vyvrcholil a byl zahájen pokles.   

 

Když to shrnu: Zatímco většina lidí si myslí, že kapitálové trhy rostou díky sílící ekonomice, je kauzalita trochu jiná. Když mezi lidmi panuje dobrá nálada (např. lidé očekávají zlepšení své ekonomické situace), odráží se to ve zvýšeném zájmu o investování na kapitálových trzích a tento zájem táhne cenu akcií nahoru. Rostoucí ceny akcií znamenají růst bohatství investorů, kteří najednou vše vidí daleko optimističtěji a jsou ochotni i více utrácet. Všem se daří lépe a výkonost ekonomiky proto roste. V okamžiku, když však investoři vidí, že trh dospěl do stádia cenové bubliny (to vidí na cenových grafech), začínají vidět možnost růstu trhu pesimisticky a zbavují se akcií. Díky tomu, že se část investorů začne zbavovat akcií, převáží nabídka nad poptávkou a ceny začínají klesat. První poklesy cen začnou vzbuzovat pochyby i u zbytku investorů. Počet prodávajících roste a nakonec se spustí celá lavina prodejů – v tu chvíli je většině investorů jasné, že bublina splaskla. Investoři budou opět čekat na okamžik, kdy cenové grafy, kterými se dnes většina traderů řídí, budou vypadat pozitivně. Cenový graf bude vypadat pozitivně, až dojde k dlouhotrvající podstatné korekci, díky které přestane graf osmdesátiletého vývoje ceny DJIA vypadat jako nafouknutá bublina. Do té doby budou další poklesy kapitálových trhů ještě zhoršovat pesimismus investorů, protože ti přicházejí o peníze. Snižující se bohatství má vliv na ochotu utrácet peníze, díky tomu se snižuje poptávka po výrobcích a spotřební ekonomika se dále zpomaluje.  Pokles trhů může být tedy relativně dlouhý a v jeho rámci se avšak mohou vyskytovat cyklické růstové vlny trvající i několik let. Pro úspěšné investování bude tedy klíčové načasování obchodů (kdy nakoupit a kdy prodat).  

Optimismus investorů a díky tomu i růst kapitálových trhů má tedy pozitivní vliv na ekonomiku, vývoj na kapitálových trzích předbíhá vývoj v realné ekonomice, je předobrazem budoucího ekonomického vývoje. Proto tedy to, co investoři vidí na dlouhodobých grafech, jak smýšlejí, má přímý vliv na chod  kapitálových trhů a ekonomiky. Proto by také lidé měli studovat grafy. Existuje již celá teorie o tom, že sociální nálada působí změny v ekonomice, politice, na finančních trzích a v kultuře. Tato teorie se nazývá „socionomics“, jejím autorem je Robert Prechter, zakladatel asi největší poradenské společnosti zaměřené na kapitálové trhy Elliot Wave International.   

Kdo přijme za svou tuto filosofii, tedy že fundamentální vývoj je opožděný za vývojem kapitálových trhů, učinil správný krok k tomu, aby se stal úspěšným dlouhodobým investorem. Nemusí již studovat fundamentální faktory a přemýšlet, jak  tyto faktory ovlivní cenu  na trzích. Ušetří si tím spoustu energie a zklamání, protože by stejně nedokázal odhadnout budoucí vývoj na základě těchto fundamentálních informací. To nám již ukázala historie – viz můj předchozí článek ze dne 7.12.2008. Stačí studovat samotný cenový vývoj a sentiment účastníků trhu.

Ten, kdo se řídí fundamentálními makroekonomickými zprávami při investování, nikdy nebude schopen nakoupit za výhodných nízkých cen, protože v době, kdy se vyskytuje dno kapitálových trhů se pozitivní zprávy prostě neobjevují. Naopak - v té době jsou noviny plné těch nejhorších depresívních zpráv.

 

Pokud by investoři jednali racionálně, nemohli by nakupovat akcie v celých dlouhých obdobích , kdy ceny na trzích vrcholily. Zároveň by nemohli v těchto obdobích být tak optimističtí. Různé průzkumy i sentiment indikátory totiž ukazují, že investoři jsou nejvíce  optimističtí právě před zahájením poklesů ceny určitého aktiva (akcie, komodity, dluhopisu).

 

 

O tom, jak fundamentální parametry jsou pro investování relativně nevýznamné a jak podstatný je naopak sentiment trhu svědčí dva ukazatele (zdroj www.elliotwave.com):

            1. Historický vývoj Price / Book Ratio

            2. Historický vývoj poměru výnosu dluhopisů / dividendový výnos

Jako příklad historického vývoje těchto ukazatelů vezmu údaje pro index S&P 400.

 

Ad 1)  P/B ratio vyjadřuje poměr ceny akcie k účetní hodnotě majetku připadajícího na jednu akcii. Hodnoty P/B Ratio jsou velmi nízké u cenových den trhů a velmi vysoké u vrcholů trhů. Tak například po většinu let od roku 1931 ( až do druhé poloviny 80. let) se hodnota P/B nacházela někde mezi hodnotami 1-2 (trhy byly relativně v normě, někdy mírně nadhodnocené, jindy podhodnocené). Mezi hodnotami 2-4.9  byla v letech 1972, a ve všech letech 1987 až 1995, mezi hodnotami 5 až 8 pak v letech 1996, 1997, 2002 až 2007 a mezi hodnotami 8 až10 pak v letech 1998- 2000. Jinými slovy v březnu 2000 (absolutní vrchol trhu) byli investoři ochotní zcela iracionálně nakupovat průměrnou akcii v indexu S&P 400 za desetinásobek účetní hodnoty.

Zatímco do roku 1987 byl vývoj na akciových trzích v porovnání s předchozím vývojem ještě racionální, stával se vývojem směrem ke konci tisíciletí čím dál více maniakální. Z hlediska vývoje P/B Ratio nás čeká ještě dlouhá cesta směrem dolů, protože hodnoty P/B jsou stále absurdně vysoké, pokud bychom vzali jako benchmark běžný průměr mimo posledních dvacet let (hodnota P/B je cca 4). Hodnoty P/B v dobách cenových den trhů byly okolo jedné, například v letech 1931, 1941 nebo dokonce okolo 0.5 (červenec 1932). 

  

Ad 2) V časech, kdy panuje vysoký pesimismus a trhy klesají je průměrná hodnota vyplácené dividendy  vzhledem k ceně akcií vysoká. Je to zejména dáno tím, že se snižuje cena akcie. Díky tomu se poměr výnosu střednědobých dluhopisů k dividendovému výnosu v těchto obdobích pohybuje okolo hodnot 0.7 až 1 (roky 1931,1932, 1941, 1928)  Jako průměrnou hodnotu lze uvažovat poměr mezi hodnotami 1-2, jako mírně zvýšenou hodnotu 2-3 (roky 1972, 1988, 1990- 1995, 2008, jako hodnotu nadprůměrnou pak hodnoty nad 3 (roky 1987, 1996-1997, 2002, 2007, jako hodnoty extrémní nad 5 (1998, 2000, 2001). Za naprostý úlet lze považovat hodnoty v roce 1999 a v březnu 2000 (vyšší jak 8).

Vysoké hodnoty u vrcholů trhů svědčí o tom, že investory vůbec v takových dobách nezajímá dividenda, protože si myslí, že zhodnotí svoje investice i bez dividendy.

Oba tyto údaje svědčí o tom, že uplynulé období od roku 1987 bylo opravdu co do růstu trhů naprosto vyjímečné a realisticky se musíme nachystat na to, že něco podobného se v dohledné době nebude opakovat. Proto budu v některém z dalších pokračování prezentovat dlouhodobé strategie, které  dokáží být úspěšné v tomto typu trhu.

Nakonec prezentuji obrázky vývoje trhů v uplynulých dnech. Nebudu přikládat žádné komentáře, vše je  napsáno přímo v obrázcích. Snad jen, že se mi čím dál více jeví jako neodolatelná ropa - její cena dopadla na další významnou úroveň podpory. Mám pocit, že prostoru dolů je již velmi málo. Cena kolem 38 USD se mi zdá jako exces směrem dolů, opět funguje sentiment investorů, kteří se chovají jako stádo - dokud cena klesá, všichni prodávají, nikdo nekupuje. Vývoj se může kdykoliv velmi rychle otočit. V létě příštího roku během plné sezóny může být cena úplně někde jinde. Jediné, proč zatím váhám a nejsem si zcela jistý, zda ještě ropa neklesne, je fakt, že akciové trhy vypadají ještě na pokles a zatím šly komodity ruku v ruce společně s akciemi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Veselé vánoce a šťastný Nový rok.

Value a growth investování během BEAR trhu - srovnání

Tento příspěvek byl zveřejněn v lednu 2009 na serveru www.patria.cz.

Ve svých  některých minulých příspěvcích jsem zpochybnil schopnost fundamentálních analytiků a poradců poradit lidem v tom, jak by měli investovat. Uvedl jsem pro své stanovisko řadu argumentů a také konkrétních příkladů z minulosti toho, jak tyto metody mohou být pro svého uživatele nebezpečné - tedy pro jeho finanční zdraví. Chtěl bych zdůraznit, že fundamentální analýza má svůj význam, ale pouze jako doplněk ke zkoumání sentimentu trhu a cen. Pokud je nějaká firma fundamentálně silná, tedy má například dobrou perpektivu z hlediska vývoje tržeb, zisku, má vysokou rentabilitu kapitálu, nízké závazky atd., je to pouze předpoklad k tomu, aby investor investováním do této firmy dosáhl zisku. Díky těmto svým fundamentálním kvalitám byly totiž v předchozích letech většinou akcie perspektivních a fundamentálně silných  společností zcela iracionálně nadhodnocené.  Jediné, co má smysl, je koupit tyto akcie za nízkou cenu. To ale není možné, protože cena takové akcie začne většinou narůstat dávno předtím, než se fundamentální parametry této společnosti stanou tak vynikajícími. Většinou cena akcií od svých dlouholetých minim začne růst v okamžiku, kdy fundamentálně tato společnost se jeví jako naprosto nezajímavá. Fundamentální analýza ve svém zkoumání silně časově zaostává za  okamžikem, kdy bylo možné akcii levně nakoupit. Fundamentální analytik  tak doporučí akcií k nákupu (nebo prodeji ) tak říkajíc s křížkem po funuse.   Proč narůstá cena akcií dávno předtím, než se fundamentální parametry společnosti stanou naprůměrnými? Je to z toho důvodu, že ti nejchytřejší investoři nejednají na základě fundamentálních parametrů společnosti, ale na základě svých očekávání, jak by se tyto parametry mohly do budoucna vyvíjet. Proto ti nejprozíravější investoři nakupují ty nejvíce podhodnocené akcie v okamžiku, kdy je nikdo nechce a kdy by žádný fundamentální analytik nevydal kladné nákupní doporučení. Navíc i kdyby fundamentální analytik byl tak prozíravý a uměl vybrat nejvhodnější kandidáty, nikdy by nemohl zvládnout načasování. Problém je totiž v tom, že trhy se chovají iracionálně, a firma může být sice vhodný kandidát, může být podhodnocená dejme tomu 50% (oproti své „správné vnitřní hodnotě“ vypočtené podle fundamentálních modelů), ale to není překážkou tomu, aby nebyla za další měsíc podhodnocená třeba o 90%.  Řešením pro optimální dlouhodobou strategii je kombinace fundamentální a technické analýzy – nejprve pomocí metod technické analýzy zjistit, v jaké fázi se trh nachází a teprve pokud je dlouhodobý pokles trhu jako celku za námi, má smysl vyhledávat vhodné kandidáty pro investování pomocí metod fundamentální analýzy.

Fundamentální analýza tedy  funguje zejména během dlouhodobých růstových období trhu, kdy roste cena prakticky všech akcií, pouze ty fundamentálně silné rostou více, jak ty fundamentálně slabé. U malé části akcií cena klesá. Během dlouhodobých poklesových trhů je tomu naopak – klesá cena většiny akcií, pouze ty fundamentálně silnější klesají o něco méně. 

 

Nicméně rozhodl jsem se zjistit konkrétní čísla - tedy jak by si během roku 2008 vedl investor, který by opominul fakt, že se nacházíme v BEAR trhu, a investoval by do těch nejlepších akcií. Byl by  přesvědčen, že jeho fundamentální metody mu umožňují vybrat takové akcie, které ho ochrání před poklesem. Otázka tedy zní: Jaká je pravděpodobnost, že investor vydělá peníze, když by investoval do skutečně podhodnocených akcií s vynikajícími fundamentálními parametry – tedy například velmi nízkou hodnotou price/earnings ratio, price/sales ratio, price/book ratio, nízkou zadlužeností společnosti atd. Ti, kterým tyto ukazatele nic neříkají, ať se prosím podívají na internet a najdou si sami o těchto indikátorech nějaké informace, zde v tomto článku pro vysvětlování není místo. Zpět k otázce, kterou ještě doplním. Je při investování do podhodnocených akcií skutečně lepší příležitost pro zhodnocení investice, než u nadhodnocených akcií, u kterých tyto ukazatele dosahují vysokých hodnot (vysoká hodnota P/E Ratio, P/B ratio, P/S Ratio nebo PEG)?

Velmi mnoho různých výzkumníků provedlo řadu testování, při kterých bylo zjištěno, že skutečně se vyplatí investovat do podhodnocených akcií. Sám jsem provedl v minulosti (v roce 2005) tyto testy a tuto skutečnost jsem si potvrdil. K testování jsem využil akcie, které splňovaly kritéria podhodnocenosti resp. nadhodnocenosti  a které jsem našel pomocí serveru www.valuengine.com, který se specializuje na stanovení vnitřní hodnoty akcií.  Kritérium podhodnocenosti:

Základní idea je poměrně jednoduchá – jestliže je cena akcie na burze nižší, než je její „vnitřní hodnota“, pak je akcie vhodná k nákupu.  Na tomto principu ostatně funguje i klasická fundamentální analýza – analytik se vždy snaží dospět k k tomu, jaká je vnitřní hodnota akcie. Pokud má být hodnocení analytika alespoň trochu objektivní, musí k výpočtu vnitřní hodnoty použít nějaký výpočtový model ke stanovení správné vnitřní hodnoty akcie. Takové modely existují a používají se ve světě již dlouhou dobu. Známý je například Gordonův model. Bohužel však jsou tyto modely odtrženy od reality, protože jsou postaveny na  nereálných předpokladech  (neměnné úrokové sazby, stále stejný růst dividendy donekonečna atd.). Tyto modely také vůbec neberou v úvahu to, jak trh v minulosti oceňoval akcii vzhledem k hodnotám fundamentálních parametrů, jako je P/E nebo P/B Ratio.

Naštěstí se z tohoto hlediska již něco změnilo k lepšímu, protože již existuje ve světě model autorů Bakshi – Chen, který mnoho z uvedených nedostatků odstraňuje (BCD model). Tento model bere při oceňování akcie v úvahu spoustu faktorů, jako je historická volatilita růstu zisku, dlouhodobý průměr růstu zisku, délku trvání obchodního cyklu, vývoj a volatilitu úrokových sazeb. Nebudu dále zabředávat do podrobností, informace o tomto modelu jsou veřejně dostupné. Každý si je může najít sám.

Tak tedy při testování jsem v březnu 2005 vybral dvacet firem z amerického trhu, které měly nejlepší fundamentální předpoklady růstu  – hodnotu PEG mezi 0.1 až 1, a předpokládaný meziroční nárůst zisku na akcii větší , jak 1000% (podle modelu BCD). Vedle toho jsem vybral i dvacet nejvíce nadhodnocených firem, jejichž hodnota PEG byla mezi 2-5 (PEG = P/E Ratio k meziročnímu růstu zisku). Po dvou letech jsem v březnu 2007 zjistil cenu všech čtyřiceti akcií. Výsledek? Podhodnocené akcie se zhodnotily v průměru o 50%, kdežto cena nadhodnocených za stejné období klesla o 11%.

Bohužel všechny testy, které jsem prováděl, byly dělány v průběhu dlouhodobého růstového trhu a nic tedy nevypovídají o tom, jak se chovají tyto akcie během poklesového trhu a zda-li by uchránily investora od ztrát.  Chtěl jsem proto zjistit, jak si vedly jednotlivé akcie za současné situace. Proto jsem opět využil server valuengine.com a našel jsem dvě skupiny akcií:

1. 21 akcií, jejichž cena na burze byla minimálně o 50% nižší, než „správná“ vnitřní hodnota stanovená dle BCD modelu a očekávaný meziroční přírůstek zisku na akcii (EPS) byl alespoň 500%.

 

2. 24 akcií, které byly nadhodnocené minimálně o 50%, a P/E Ratio bylo mezi 50-1000.

 

Tyto dvě skupiny jsem doplnil skupinou třetí – vybral jsem nejsilnější akcie dle ratingu dalšího velmi populárního serveru www.investors.com. Tento server se specializuje na ty nejatraktivnější akcie, tzv. „growth stocks“. Metodika vyhodnocení atraktivity akcií různých společností pro investora vychází z metodiky Williama O´Neilla nazvané CANSLIM. William O´Neill je autorem velmi známé knihy „How To Make Money In Stocks a jeho krédem je, že proč by si člověk měl v akciích kupovat pomyslnou Škodovku, když si může koupit rovnou sice dražší, ale výkonnější Mercedes. Velký důraz je zde kladen na předpoklad dalšího růstu zisků společnosti v budoucnu a také na momentum, tedy rychlost, s jakou narůstala cena akcie v minulosti. Čím rychlejší byl růst ceny, tím vyšší akcie vykazuje momentum. Akcie, které jsou na pomyslném vrcholu žebříčku, jsou tedy akcie těch společností, u kterých lze očekávat v budoucnu nejrychlejší nárůst zisků i ceny.  O ´Neill má na svém serveru akcie seřazeny dle uvedených  kritérií . Každé kritérium je samostatně ohodnoceno od jednoho do sta bodů, sto je maximum a má je vždy jen několik akcií.  Tak tedy z tohoto serveru jsem vybral 23 akcií, které měly rating minimálně 98 u dvou parametrů: Buď poslední reportovaný přírůstek zisku nebo nejvyšší momentum. Každý z parametrů byl zastoupen tak napůl. Všechny vybrané akcie byly na úplně nejvyšších příčkách O´Neillova žebříčku, byly tedy velmi silné ve všech parametrech metody CANSLIM (dalšími kritérii pro posouzení vhodnosti akcie pro investování jsou počet volných akcií v oběhu, zda je společnost leadrem trhu, zda-li má nový produkt, jaké procento akcií vlastní institucionální investoři a nakonec tržní trendy).

 

Zajímalo mně, která skupina akcií vybraných dle naprosto odlišných kritérií se chovala během poklesového trhu nejlépe a zda by měl investor alespoň jakousi malou šanci neprodělat při investování v těchto těžkých časech.

Zde jsou výsledky za období 16.11.2007-22.11.2008.

1. První skupina nejslibnějších, nejvíce podhodnocených akcií: Z 21 akcií pouze tři akcie vykázaly přírůstek ceny, tedy zisk. To je 14% ze všech akcií. Celkem pět akcií mělo na konci hodnotu nula – firmy buď zkrachovaly nebo byly převzaty jinou firmou. Průměrná ztráta na jednu akcii byla mínus 55.2%.

 

2. Skupina nejhorších, nejvíce nadhodnocených akcií: Z dvaceti čtyř akcií ani jediná nevykázala zisk, průměrná ztráta byla  mínus 71.2%. Celkem pět akcií skončilo s cenou rovnou nule.

 

3. Skupina růstových akcií splňujících kritéria metody CANSLIM: Z dvaceti tří akcií byly pouze dvě ziskové , to je úspěšnost 8.7%. Ani jedna akcie neskončila se svojí cenou na nule. Průměrná výše ztráty byla mínus 55.6%.

 

Tyto výsledky ještě doplním posledním měřením, které jsem provedl. Otestoval jsem k datu 6.12.2008 4055 akcií, u kterých jsem sledoval, jaká byla jejich cena ve srovnání s cenou k 1.1.2008. Zjistil jsem, že pouhých 369 akcií dosáhlo přírůstku ceny, to je 9.1%. Průměrná ztráta u ztrátových akcií byla -52.2%, průměrná ztráta se započtením i ziskových akcií byla pak -44%.

 

Svědectvím toho, jak fundamentální výběr akcií během BEAR trhu nefunguje je tragická výkonost value fondů řízených těmi největšími investičními hvězdami z USA. Tak například Dreman High Return Equity Fund manažera Davida Dremana, autora knihy Contrarian Investment Strategies, je v mínusu od počátku roku 2008 celkem -49.6% (údaj k 17.11.2008, index S&P 500 byl k tomuto datu -41%). Konkrétně David Dreman nepoužívá vůbec technickou analýzu, říká, že grafy nefungují. Nyní asi k jeho škodě.

Další příklady: Marty Whitman (Third Avenue Value Fund)  -49.6% ; Richard Pzena (Hancock Classic Value Fund) -52%, Harry Lange (Fidellity Magellan Fund)  -54%, Bill Miller (Legg Mason Value Trust) -59,4%.  

 

Na serveru www.valuengine.com jsem objevil ještě další argument vypovídající o tom, že fundamentálně skvělé akcie prostě investora od ztrát nezachrání, naopak – ty nejkvalitnější akcie mohou během největších výprodejů přivodit investorovi ještě větší ztráty, než akcie průměrné. Je to z toho důvodu, že ty nejkvalitnější akcie jsou obsaženy v portfoliích prakticky všech institucionálních investorů. Když pak dojde k výprodejům a většina investorů „vrhne“ zároveň tyto akcie na trh, dochází u těchto akcií k daleko většímu převisu nabídky nad poptávkou a tím i poklesům ceny. Důkaz je obsažen v následující tabulce.

 

Tabulka. Výkonnost akcií v závislosti na jejich ratingu

YEAR	RATING					S&P 500
	1	2	3	4	5
2008	-53,5%	-47,8%	-32,4%	-35,2%	-49,6%	-34,1%
2007	-35,0%	-21,0%	-11,0%	0,2%	13,7%	-4,0%
2006	-3,3%	11,5%	14,9%	17,9%	16,3%	12,0%
2005	4,4%	15,1%	13,4%	27,1%	34,7%	7,9%
2004	-4,9%	2,0%	7,6%	11,9%	16,3%	4,8%
2003	66,0%	59,9%	52,5%	53,0%	58,6%	23,1%
2002	-39,8%	-28,0%	-7,7%	-0,1%	4,6%	-18,6%
2001	-5,6%	-4,6%	6,6%	18,8%	35,1%	-15,2%
2000	-30,9%	-4,4%	14,2%	18,7%	31,4%	-8,7%
1999	45,6%	34,1%	19,7%	15,7%	33,6%	17,9%
1998	-29,4%	-7,1%	3,8%	12,9%	6,0%	28,9%
1997	-9,2%	4,8%	18,8%	30,9%	36,5%	24,9%
1996	7,4%	12,4%	23,2%	37,6%	56,2%	26,5%
1995	3,9%	18,4%	23,1%	30,1%	23,6%	29,1%
1994	-13,7%	-10,8%	0,5%	4,6%	5,0%	-1,0%
1993	14,3%	16,8%	19,0%	20,9%	28,6%	9,5%
1992	0,7%	3,5%	10,8%	26,1%	21,4%	2,9%
1991	45,90%	47,62%	56,04%	58,61%	61,88%	33,08%
AVERAGE	-2,06%	5,68%	12,94%	19,43%	24,10%	7,72%

Zdroj: www.valuengine.com

 

Rating je měsíčně přepočítáván, není kalkulováno s transakčními náklady ani s dividendou. Všechny akcie v jednotlivých portfoliích mají stejnou váhu. Fundamentálně nejhorší akcie s nejhoršími vyhlídkami do budoucna mají rating jedna, ty nejlepší akcie mají rating pět. Z celkového počtu cca 4000 akcií  , které server valuengine sleduje, pouhá dvě procenta splňují kritéria pro rating 5. Na serveru valuengine.com nenajdeme bohužel přesná kritéria, podle kterých je akciím rating přiřazen. Z tabulky jasně vyplývá, že ty nejlepší akcie během růstových trhů i během poklesového trhu 2000-2002 překonávaly výkonnostně akcie s nižším ratingem. Avšak počínaje rokem 2008 se situace změnila. Akcie s nejvyšším ratingem již nejsou nejlepší, byly překonány akciemi s ratingem 2, 3 i 4. Příčinou je dle mého názoru skutečnost, že jsme vstoupili do zcela evidentního dlouhodobého poklesového trhu a že tedy vyprodali své akcie i ti institucionální investoři, kteří je při předchozích poklesech v letech 2000-2002 drželi.

 

Obrázek. Porovnání výkonnosti portfolia serveru valuengine.com s S&P 500

 

Jako poslední důkaz toho, že fundamentálně silné akcie nemohou nikoho ochránit před dlouhodobým poklesovým trhem, je výkonnost známého amerického newsletteru www.pennystock.com. Provozovatel a redaktor stránek George Schlieben je zaměřený na nejvíce podhodnocené a fundamentálně slibné akcie které mají největší šanci, že porostou v příštích letech velmi výrazně vzhůru. V letech 1996 až 2007 dosahoval každoročně průměrného zisku z každého obchodu okolo 25% s úspěšností 70% (např. za roky 2006-2007 doporučil 76 nákupů s průměrným ziskem 25.1% a úspěšností 73.6%). A jeho úspěšnost v roce 2008? Z 133 doporučení bylo úspěšných pouhých 25% (skončilo ziskem), průměrná dosažená ztráta byla -33%.

Jaký lze z toho všeho učinit závěr?  Během dlouhodobého poklesového trhu má investor velmi malou šanci dosáhnout zisku spekulací na růst ceny. Nezáleží vůbec na tom, jaká je fundamentální vnitřní hodnota akcie, protože klesá cena všech akcií bez rozdílu, pouze ty vyloženě nadhodnocené akcie jsou ještě o něco horší ( to jsou často ty akcie, které byly během růstu trhů v letech 2003-2007 nejsilnější).

Pokud by velmi dlouhodobí investoři chtěli přece jen investovat, pak nejlepším řešením je dle mého názoru pravidlené investování malé částky. Osobně bych si pro tuto alternativu založil vlastní investiční účet u nízkonákladového brokera a investoval bych dejme tomu 1000 Kč měsíčně do těch nejvíce podhodnocených a fundamentálně perspektivních akcií (například podle kritérií serveru valuengine.com nebo např. George Schliebena). Cena těchto akcií sice může jít dále dolů, avšak z dlouhodobého hlediska to nehraje takovou roli. Až jednoho dne tyto akcie začnou růst, tak to bude pravděpodobně daleko větší a rychlejší růst ceny, než by investor mohl dosáhnout s průměrnou akcií představovanou například akciovým indexem S&P 500 nebo při investování s běžným investičním fondem.

 

Petr Fiala

Čeho by se lidé měli při investování vyvarovat část 1.

Když nám dne 28.11.2008 hlavní autorita v definování recesí v USA – organizace National Bureau of  Economic Research  sdělila, že USA se od prosince 2007 nacházejí v recesi, přišlo mi to k smíchu. Oznamovat informaci, kterou většina lidí dávno ví, snad ani nemá smysl. Nicméně hodně to vypovídá o tom, jak moc jsou nepoužitelné informace makroekonomických odborníků pro investování. Techničtí analytici získali informaci o tom, že ekonomika je a zřejmě nadále bude v problémech, minimálně před rokem, kdy trhy vydaly hlavní prodejní signál. Investoři si nemohu dovolit luxus, který má NBER a jemu podobné organizace plné ekonomů , naopak - jejich rozhodování  se musí odehrávat v reálném čase.

Dokonce i kdyby si naprostý laik vybral ten nejobyčejnější indikátor používaný v technické analýze, takzvaný MACD a řídil se jeho dlouhodobými signály, nebyl by od roku 2000 ztrátový ani během jediného poklesu nebo růstu trhů. Signály tohoto indikátoru sice přišly relativně pozdě, ale stále by bylo možné mluvit o zisku  z těchto investic, protože bychom vyprodali naše investice ještě před největšími poklesy – viz obrázek.

 

 

 

 

Mnoho lidí pokládá ekonomické odborníky  za hlavní autoritu v tom, jak investovat, bez ohledu na to, jak jsou většinou jejich investiční metody špatné a zpožděné. Chtěl bych nyní prezentovat některá fakta, aby alespoň část čtenářů se mohla poučit a neopakovat stále stejné chyby – totiž dát na rady lidí, kteří používají z hlediska rozhodování ohledně investic nesprávné metody. Problém je v tom, že mnoho investorů má v hlavě zmatek a hlavně neví , co v minulosti fungovalo a co ne. Investoři proto dělají své investiční závěry na základě špatně zvolených metod.   V následujícím textu bych tedy chtěl analyzovat  příčinu toho, proč jsem velmi skeptický v používání metod fundamentální analýzy pro investování, zvláště během dlouhodobého sestupného  (BEAR ) trhu. V některém z příštích článků pak prezentuji některou z metod, kterou považuji pro dlouhodobého investora za dobrou.

 

 

 Fundamentální analýza – proč se jí neřídit

 

Pod pojmem fundamentální analýza rozumím zkoumání a vyhodnocení různých ekonomických ukazatelů s cílem odhadnout budoucí vývoj na kapitálových trzích. Analyzovat můžeme:

1)  ekonomiku jako celek , abychom mohli odhadnout budoucí vývoj kapitálových trhů jako celku

            2)  jednotlivá odvětví průmyslu, záměrem je najít ta nejperspektivnější odvětví pro budoucí růst

            3) jednotlivé podniky, abychom zjistili, které z nich mají nejlepší předpoklady pro maximální růst

Fundamentální analýza se zkrátka snaží zjistit „správnou“ vnitřní hodnotu určitého aktiva nebo trhu jako celku, který může být  buď trhem oceněn správně, může být ale i podhodnocen nebo nadhodnocen. Pokud analytik dospěje k závěru, že určité aktivum je nadhodnocené, dává doporučení k nákupu. Když dospěje k opačnému závěru, dává doporučení k prodeji. Pokud si myslí, že trh oceňuje aktivum zhruba správně vydává doporučení v tomto neutrálním smyslu. V praxi se potom setkáváme s doporučeními vydávanými analytickými nebo brokerskými společnostmi typu BUY,  STRONG BUY, SELL, HOLD, NEUTRAL, HOLD, UNDERPERFORM, OUTPERFORM, MARKET PERFORM, A TAK PODOBNĚ. Nikomu nedoporučuji se těmito doporučeními řídit, důvody vysvětlím později. Fundamentální analytici se tedy snaží najít všechny faktory, které ovlivňují vývoj na kapitálových trzích, odvětví průmyslu nebo které mají vliv na vývoj jednotlivých společností.  Posledním stupněm analýzy je odhad vývoje do budoucna, který se často děje formou lineární extrapolace minulého vývoje do budoucnosti.

 

 

 

V čem je problém fundamentální analýzy: 

1. Nikdy si nemohu být jistý, zda jsem do budoucího odhadu vývoje zakalkuloval všechny faktory, které ovlivňují vývoj a zda jsem je navíc zakalkuloval ve správném poměru.

2. Nepřesnosti při určení hodnot známých faktorů ovlivňujících kapitálové trhy. Je například známo, že hodnota hrubého domácího produktu prochází dodatečnými korekcemi ze strany Statistického úřadu  USA až pět let zpětně.  Stejné korekce se dějí i u jiných fundamentálních ukazatelů.

3. Chyby a zkreslování účetních reportovaných dat ze strany firem

4. Chyby a manipulace s daty ze strany různých poradenských firem a agentur, protože nikdy  si nikdo nemůže být jistý zájmy firem, které vydávají analýzu a doporučení.  To se týká i nejuznávanějších ratingových agentur jako je Moody´s nebo Standard and Poor.

5. V době, kdy je nějaká fundamentální informace oficiálně oznámena, je již dávno  většinou zakalkulována v ceně. Na Walll Street se traduje přísloví „BUY THE RUMOURS, SELL THE NEWS“, tedy kupuj fámy prodávej fakta. Myslím, že je to svatá pravda. Přesně tak se trhy většinou chovají.

6. Cenový vývoj neovlivňují fundamentální informace, ale sentiment obchodníků. Když počet optimistů převyšuje počet pesimistů, trhy rostou a naopak. Lidé mohou být optimističtí ještě dlouho poté, co je evidentní, že ekonomika je v problémech – viz vývoj v roce 2007. Velmi často optimismus obchodníků dospěje až do stádia, kdy lidé nakupují bez ohledu na jakékoliv racionální úvahy o "správné vnitřní hodnotě". Ceny potom dospějí do cenové bubliny, jako tomu bylo v roce 2000. Tehdy na akciových trzích rostla cena všeho, co mělo něco společného s internetem, i když to byl často pouze název. Ceny akcií rostly i v naprosto neodůvodněných případech, kdy firmy neměly nejen zisky, ale dokonce ani tržby. Je to ale pouze jeden z mnoha případů, které by bylo možné uvést.

Když se  nemám řídit fundamentálními makroekonomickými rozbory a následnými doporučeními, měl bych alespoň sledovat doporučení týkající se jednotlivých firem vydávaná profesionály a jednat podle nich? Pod pojmem profesionál rozumím firmu nebo analytika zabývajícího se analýzou trhu na základě fundamentálních metod případně brokerskou společnost.

 

Na tuto otázku mám také jednoznačnou odpověď. NE – alespoň ne těch subjektů, které používají fundamentální analýzu jako hlavní nástroj. Již jsem popsal v předchozím textu, že tyto firmy vydávají různá doporučení, která mají ustálenou formu ve výrazech typu BUY, HOLD nebo SELL. Prozkoumal jsem řadu doporučení zveřejňovaných na serveru finance.yahoo.com a přesvědčil jsem se o tom, že řídit se těmito doporučeními je vysloveně nebezpečné. Investor by měl téměř dělat prakticky přesný opak. Tam, kde je doporučení nakupovat, by měl prodávat.

 

 

 

Předcházející obrázek ukazuje typickou akcii z finančního sektoru se zakreslenými doporučeními analytiků významných amerických poradenských a brokerských firem. Převážně nákupní doporučení byla zveřejňována po celou dobu vrcholícího trhu a také během celého poklesu ceny. Jediné prodejní doporučení bylo vydáno po cenovém poklesu 95% z maxim ceny v létě 2007. Tato situace není vyjímečná, je naopak naprosto typická. Následující tabulka obsahuje můj vlastní minivýzkum doporučení, která byla vydána pro sedm finančních společností v období 1.1.2007-31.10.2008. Z  těchto doporučení  bylo plných 25% pozitivních (buy, outperform), pouze 24% negativních (sell , underperform) a to přesto, že cena akcií v tomto období v průměru poklesla o 91%.

 

Tabulka. Nákupní doporučení analytiků bank, brokerských a poradenských firem

	Počet hodnocení			Cena
	Pozitivní	Neutrální	Negativní	1.1.2007	30.10.2008	Ztráta
WB	7	14	3	42	0,16	-99,62%
WM	2	4	8	52	6,47	-87,56%
C	6	7	3	51,1	12,91	-74,74%
AIG	3	8	1	69,68	1,55	-97,78%
FNM	4	7	4	57,8	0,9	-98,44%
FRE	2	5	4	63,23	0,88	-98,61%
MER	5	13	4	89,18	17,89	-79,94%
Celkem počet	29	58	27			-90.95%
Celkem v %	25,44%	50,88%	23,68%
Pozitivní doporučení= strong buy, buy, neutrální doporučení = hold, neutral, market perform, in line
Negativní doporučení = underperform, sell, strong sell

Že to není nic ojedinělého si může každý vyzkoušet sám s využitím dat ze jmenovaného serveru. Uvedu ještě druhý příklad, a sice nákupní doporučení vydávaná během v letech 1999-2003 pro akcii Apple Inc. Na tuto vysoce sledovanou akcii bylo v tomto období vydáno celkem 49 doporučení. Za celou tuto dobu nebylo vydáno ani jedno prodejní doporučení, přesto že cena poklesla za toto období o 83%. Ironií je, že během vrcholu trhu od 1.1.2000 do 30.9.2000 bylo vydáno devět doporučení, z toho pouze jedno neutrální, jinak tři BUY a tři STRONG BUY (nejsilnější vydávané doporučení k nákupu). Doporučení STRONG BUY se objevilo dokonce během tvorby druhého cenového vrcholu, po kterém se během čtyř týdnů cena zřítila o 60%.

    

 

Schopnosti analytických a brokerských firem z hlediska kvality nákupních doporučení testovala řada autorů, všichni s podobnými výsledky. Jako příklad uvedu údaje z knihy Davida Dremana "Contrarian Investment Strategies". David Dreman se zabýval velmi důkladně touto problematikou a dospěl k některým závěrům:

                        1. Výzkum provedený u padesáti dvou profesionálních obchodníků a jejich favorizovaných akcií prokázal, že 75% doporučení bylo v příštích dvanácti měsících po vydání předpovědi horších, než trh představovaný indexem S&P 500 (výzkum za období 1929-1980). Avšak při výzkumu za posledních 15 let  (do roku 1996) bylo pouhých 10% profesionálů  schopno překonat akciový index.

Dreman také zjistil výsledky doporučení u analytických superhvězd, tedy těch nejuznávanějších analytiků z celkového počtu cca 15 000. Jsou to lidé, jejichž platy se blíží platům sportovních hokejových profesionálů. Celkem dvacet těchto superstar  doporučilo 132 akcií k nákupu, z nichž jen 33% mělo nakonec lepší výkonnost, než S&P 500 (str. 90 jeho knihy).

Závěr ? Doporučení profesionálů vedou investory k tomu, aby nakupovali vesměs předražené akcie, jejichž cena vzápětí klesá. Tato podprůměrnost je natolik systematická, že může sloužit jako kontraindikátor- když se více analytiků shodne na nákupním doporučení, je nejvyšší čas prodat.

 

                        2.  Výzkum 94 251 předpovědí zisku na akcii (EPS) provedených za roky 1973-1996 u cca 1500 akciových společností prokázal, že analytici se v průměru mýlili o 44%.  Ti kdo sledují kapitáloví trhy ví moc dobře, co to udělá s cenou akcie, když reportované výsledky jsou jen o několik málo procent horší, než konsenzus analytiků.  Cena často dostane fatální zásah. Dokonce to jde tak daleko, že velmi často klesne cena i v případě, že reportované výsledky splnily očekávání – cena klesla prostě proto, že investoři již tyto výsledky do ceny jaksi automaticky zahrnuli a naopak očekávali ještě lepší výsledky. Chybné předpovědi se nevyhýbají žádným průmyslovým odvětvím, situace je ve všech odvětvích zhruba stejná. Nerozhoduje ani, zda byla předpověď provedena v době recese nebo expanze ekonomiky.

 

                        3. Předpovědi analytiků jsou velmi optimistické. Eric Lufkin ve své studii, týkající se přesnosti předpovědí analytiků v letech 1982 až 1997, zjistil, že analytici očekávali u akcií zahrnutých do indexu S&P 500 růst zisku na akcii na počátku roku v průměru 21,9%, zatímco skutečný růst byl 7,8%  (str. 98)

         

Kde jsou příčiny těchto tristních výsledků? Proč se analytici a brokerské firmy nepoučí z těchto výsledků, když ví, jak špatnou službu odvádějí svým klientům?  Na to vcelku jednoduchá odpověď. Vedle vlastní neschopnosti cokoliv předpovědět s použitím fundamentálních metod je hlavní příčinou to, že nikdo z tohoto finančního průmyslu nemá zájem na tom, aby široká investiční veřejnost byla dobře a pravdivě informována. Kdyby byli analytici pesimističtí, firmy by nevydělávaly na provizích a oni také ne. Kola byznysu se musí točit stále, ať se již trhy pohybují kamkoliv.

Když trhy vrcholí a hlavní finanční elita se potřebuje zavčasu zbavit akcií před jejich poklesem, prodá je zejména těm nejméně informovaným – široké veřejnosti. Proto je předem nemůže informovat o možných poklesech – finančníci by sami prodělali.         

Další příčiny:

                                   1. Kariérní tlaky – analytici ve firmách jsou velmi často placeni  podle toho, kolik investorů jejich předpovědi přitáhnou, tedy jaký krajíc z investorského trhu analytik získá. Nákupní doporučení je hodnoceno daleko více, jak prodejní doporučení. Například analytici firmy Prudential Securities museli měsíčně vykonat minimálně 110 kontaktů nových klientů s nákupními doporučeními, těžko by nabízeli prodejní doporučení. Při platovém hodnocení nehrála žádnou roli přesnost předpovědi . Prodejní doporučení může být pro investiční banku velmi nákladné a pro analytika může znamenat výpověď (v knize Daida Dremana je uvedena řada takových případů). Investiční banky jsou totiž v těsném vztahu s firmami, které hodnotí – pomáhají jim s emisemi nových akcií a dluhopisů a jiných záležitostech. Proto prostě není přípustné vydávat na tyto partnery jakákoliv špatná hodnocení, pokud si banky chtějí své klienty udržet. 

 

                                   2. Marketingové tlaky - velmi špatně se prodávají velmi podhodnocené akcie, jejichž cena několik let klesala dolů. I když právě tyto akcie jsou těmi potenciálně nejziskovějšími, analytici budou raději nabízet ty akcie a investiční fondy, u kterých mohou napsat do reklamního článku, že právě jejich cena uplynulých pět let rostla nahoru. Obyčejný investor - laik si na základě takové informace učiní závěr, že cena této akcie dále poroste. Díky tomuto marketingu mají poradenské firmy a investiční banky zajištěn příliv nových zákazníků, protože se mohou opřít o historické výsledky. Proto jsou také investoři ochotni platit provize poradcům a brokerům za iluzi, že dobře investovali - přitom by asi udělali lépe, kdyby namátkou vybrali padesát investičních fondů nebo ETF akcií, napsali jejich názvy na papírky, tyto papírky přilepili na měkkou podložku a hodili si šipkou. Podle zásahu šipky by investovali.

                                    

                                    3. Strach z profesního selhání při sázce na klesající podhodnocené akcie 

Když analytik radí lidem investovat do zavedených , rostoucích a možná i předražených módních titulů, riskuje méně, než při nejistotě sázky na klesající silně podhodnocenou akcii. Investoři jsou totiž zvyklí krátkozrace hodnotit zejména krátkodobou předpověď a taková sázka poradcům doposud při dlouhodobě rostoucích trzích vycházela. Pro poradce je nebezpečné poradit dlouhodobě sice dobře, ale krátkodobě špatně. Nikdo to totiž neocení. A tak analytici radí dlouhodobým investorům vyloženě špatně - z krátkodobého hlediska. Špatná krátkodobá rada může znamenat ztrátu klientely, která očekává okamžité zisky.   

 

                                    4. Neschopnost lidského mozku zpracovat správným způsobem obrovské množství faktorů a informací, které ovlivňují odhad zisku společnosti a cenového vývoje akcie. Každý lidský jedinec má jiné dispozice ke zpracování informací, všichni lidé bez vyjímky však zpracovávají informace podvědomě selektivním způsobem. Některé informace jsou potlačeny, jiné jsou vyzdviženy – záleží na osobnosti analytika. Nic nepomůže snaha o objektivitu. Řešení tak složitého úkolu, jakým je předpověď vývoje ceny akcií na základě rozboru fundamentálních dat daleko přesahuje možnosti člověka. Byl by to možná úkol pro nějaký superpočítač z centrály NASA, pokud by existoval tým lidí schopný nakrmit stroj všemi dostupnými daty. Problémem však zůstává, že nejsou ani známy všechny faktory ovlivňující cenu a ani nelze stanovit váhu vlivu jednotlivých faktorů. Navzdory různým výzkumům , které potvrdily tato fakta, jsou lidé co se týče své schopnosti něco přesně přepovědět velmi optimističtí. Čím více někdo považuje sám sebe za vyjímečného experta v určité oblasti, tím větší je jeho sebevědomí. Paul Meehl provedl mezi roky 1940-1950 výzkum mezi dvaceti skupinami klinických psychologů. Tito psychologové měli stanovit diagnózu u psychotických a schizofrenických pacientů , navrhnout léčbu a odhadnout dobu léčení. Při hodnocení výsledků předpovědí průběhu léčby byla pro srovnání použita dlouhodobá známá data z předchozích léčení. Výsledek byl, že pouze u dvou skupin z dvaceti byly předpovědi přesnější, než benchmark. Navíc se zjistilo, že kvalitu předpovědí vůbec neovlivnila délka praxe psychologů. K podobným výsledkům se dospělo při výzkumech toho, jak odborníci na zkoumání rentgenových snímků byli schopni stanovit diagnózu plicní choroby. Radiologové provedli chybnou diagnózu hned ve třiceti procentech případů, i když příznaky byly poměrně evidentní. 

Dalším zjištěním bylo to, že přesnost předpovědi neovlivňuje množství dostupných informací pro analýzu. Když výzkumníci prováděli pokusy s klinickými psychology, tak zjistili při malém množství poskytnutých informací psychologům průměrnou  úspěšnost diagnózy 26%, psychologové sami očekávali úspěšnost v průměru 33%. Když však psychologové dostali čtyřikrát více informací pro diagnózu, očekávali přesnost svých diagnóz v průměru 53%. Skutečnost byla pouhých 28%, tedy zlepšení o 2% (str. 80).

 

Co z toho všeho vyplývá? Pokud chtějí být investoři úspěšní, musí zapomenout na předpovědi různých fundamentálních analytiků a ekonomů. Lze však sledovat informace různých firem nebo poradců, kteří mají dobrou obchodní metodu a jejich filosofie je založená na technické analýze eventuelně průzkumu sentimentu trhu. Člověk by měl používat doporučení různých poradců pouze tehdy, pokud se s ním vnitřně ztotožní. Jinak vstup do obchodu a setrvání v něm je psychicky traumatizující.

 

Mnou uvedené informace se mohou někomu jevit jako kontroverzní. Vždyť například jeden z nejznámějších světových investorů Warren Buffet a s ním řada dalších založili svoje investiční metody na nákupu podhodnocených akcií, přičemž jejich podhodnocenost určili právě metodami fundamentální analýzy. Ano, nákup podhodnocených akcií je zcela jistě v pořádku, je určitě lepší kupovat podhodnocené akcie, než akcie nadhodnocené. Nelze tak ale činit bez správného načasování. Nezříkám se tedy zcela fundamentální analýzy jednotlivých akcií. Tato metoda v rukou těch nejlepších investorů také může přinášet své ovoce. Jako celek však pro neznalé investory nese víc škody, než užitku. Když mluvím o správném načasování, chci tím říci, že ani Warren Buffet není imunní  vůči ztrátám. Jeho odhadovaná ztráta činí ke konci listopadu cca 13.6 miliard USD . Buffet se tak zařadil na páté místo mezi nejvíce prodělávajícími světovými miliardáři  (článek na serveru http://politickler.com). Akcie jeho společnosti Berkshire Hathaway Inc. poklesly  oproti svým maximům z prosince 2007 k dnešnímu dni o 32%, přičemž 20.11.2008 byla tato ztráta již mínus 51%.

Srovnání toho, jaký je rozdíl investovat do podhodnocených resp. nadhodnocených akcií, provedu v příštím článku a někdy přespříště prezentuji jednu z fungujících dlouhodobých investičních strategií. 

 

Na závěr pár informací k současnému vývoji kapitálových trhů. Vývoj minulý týden byl opět velmi volatilní. Nejprve přišel pondělní brutální pokles, poté šla cena akcií až do pátku převážně nahoru. Vypadá to tak, jako by investoři již nechtěli další klesání cen akcií připustit, dostáváme se do stádia, kdy každý pokles je brán jako nákupní příležitost. Existují v zásadě dvě možnosti vývoje, které nyní ukáži na ETF QQQQ kopírujícím vývoj indexu Nasdaq 100. 

 

1) Podle první možnosti by mohlo dojít ještě k jednomu poklesu někam k úrovním cenových minim z roku 2002. Tím by byla ukončena první primární sestupná vlna (a pátá střednědobá vlna) z předpokládaných tří primárních sestupných vln dlouhodobého cyklu. Následovat by mohla druhá primární korekční vlna, která by mohla vynést cenu QQQQ někam k hodnotám mezi 40-43.50, což jsou hranice 50% resp. 61.8% retracementu (návratu) předchozích poklesů od října 2007.   Tuto možnost vidí jako velmi pravděpodobnou i analytici poradenské investiční společnosti Elliot Wave International, jedné z těch firem, jejichž názory má smysl sledovat. Na obrázku níže je vidět také objemový oscilátor ADEMA, který bude již brzy u svých maxim. Silná úroveň rezistence je v oblasti 50-denního klouzavého průměru ceny na úrovni 31.40 (tedy +8.5% od páteční uzavírací ceny). Cena QQQQ může tedy vyrůst ještě 8.5%, aniž by bylo možné vyloučit tento scénář. Teprve průraz 50 deního klouzavého průměru je přesvědčivým nákupním signálem.

   

 

   

2. Druhou možností je to, že jsme již viděli dno páté střednědobé a tím i první primární sestupové vlny a to, co se nyní odehrává, je již tvorba růstové primární vlny (II), viz obrázek níže.

  

 

 

 

Pro tento scénář by mimo jiné svědčil cenový vývoj amerických státních dluhopisů i vývoj ceny japonského Jenu. Ceny dluhopisů i Jenu jsou dle mého názoru u svých absolutních maxim. Pokles kursu Jenu je velmi příznivý pro spekulanty půjčující si peníze pro trading na japonském trhu. To, že se investoři zase začínají zbavovat dluhopisů znamená, že peníze přesouvají do akcií.

 

 

 

       

 

   

Teprve příští týden ukáže, která ze dvou variant se naplní.

 

Čeho by se měli lidé při investování vyvarovat část 2.

V předchozím článku z neděle 14. prosince jsem otevřel problematiku fundamentální analýzy. Mimo jiné jsem konstatoval, že lidé by se měli vyhnout radám fundamentálních analytiků  různých poradenských nebo brokerských firem. Chtěl bych nyní tuto informaci doplnit. Na skutečnosti, že poradenské firmy se systematicky konzistentně mýlí, založil server Investorsintelligence svůj indikátor nazvaný Advisory Sentiment Index , který investoři používají pro načasování trhů. V době kdy je většina poradenských společností velmi optimistických a hodnoty indikátoru dosahují svých historických maxim, je nejlepší doba na prodej akcií. Opačně je tomu  v okamžiku, kdy většina poradenských firem je pesimistických.  Tento indikátor má svůj počátek v roce 1963  a ukázal schopnost predikovat hlavní body obratu vývoje kapitálových trhů. Následující obrázek to dokládá. V jeho horní části  je znázorněná cena akciového indexu S&P 500, v dolní části sentiment indikátor vyjadřující rozdíl  mezi počtem optimistických poradců  a pesimistických poradců (z hlediska budoucího růstu trhů).  Je vidět, že cenová dna trhů nastávají pravidelně systematicky v okamžiku, kdy většina poradců předpokládá další poklesy a naopak – cenový vrchol nastává v okamžiku, kdy je optimismus na maximech.

Zdroj: www.investorsintelligence.com

Podobně server tradenavigator.com nabízí MBH Commodity Advisor Sentiment Index, který mapuje optimismus resp. pesimismus mezi poradci specializovanými na komodity.  Oba indikátory nevyznívají pro poradce příliš dobře. Tito lidé (nebo firmy) jsou nejvíc optimističtí v nejhorší možný okamžik – tehdy, když daný trh začíná klesat dolů. Jako druhý obrázek jsem vybral jednu z komodit – cenu kávy. Opět platí to stejné – aby mohl být spekulant úspěšný, bylo by třeba postupovat přesně naopak, než radí většina poradců. Když je optimismus na maximech, tak prodávat.

 

Zdroj: www.elliotwave.com

 

Poradenský průmysl je velmi vlivný a názory poradců dostávají velký prostor ve sdělovacích prostředcích. Tito lidé jsou bráni jako experti a novináři se na ně obracejí s žádostmi o komentář vývoje kapitálových trhů. Díky tomu pak tyto názory přebírá i široká investorská veřejnost a díky tomu také 90% lidí při investování na kapitálových trzích prodělává svoje peníze. Lidé jsou optimističtí v době, kdy by dávno měli prodávat a naopak. Existuje jeden geniální investor, který v minulosti dokázal svých znalostí ohledně této stránky trhu několikrát dokonale využít – Sir John Templeton. Templetona vyhlásil časopis Money Magazine v roce 1999 nejlepším investorem dvacátého století, dle mého názoru zcela zaslouženě. Byl skvělým psychologem, studoval cenové bubliny minulosti a dokázal se z nich poučit.  Investiční styl tohoto člověka by měl být příkladem i pro drobné investory a proto se mu budu více věnovat – neztratím přitom souvislost se špatnými nákupními doporučeními poradců, protože známek absolutního optimismu nebo pesimismu mezi lidmi Templeton skvěle využíval ke svým investičním rozhodnutím.  

 John Templeton byl během jeho investiční kariéry ten, kdo je dnes označován jako „bargain hunter“, tedy investor vyhledávající velmi silně podhodnocené společnosti, jejichž cena je sražena extrémně nízko a akcie, které nikdo nechce.Jedním z jeho základních principů bylo investovat v okamžiku maximálního pesimismu, kdy i ten poslední možný investor to vzdá. To je dle něj přesně ten okamžik, kdy již nezbývá nikdo, kdo by ještě mohl prodávat, protože všichni to již udělali. Pokud chce někdo sehnat akcie tak říkajíc „za babku“, je to možné právě v takových dobách absolutního pesimismu, protože za jiných okolností to nejde. Tento filosofický postoj je na první pohled naprosto logický, avšak pro většinu lidí v praxi nerealizovatelný. Málokdo totiž dokáže odhadnout přesný okamžik, kdy je trh již u dna a následně se musí vyrovnávat se ztrátami, i když možná dočasnými. Proto jde většina investorů raději s davem.

Uvedu nyní citát Johna Templetona, kterým uvedl knihu Templeton Way:“ Býčí trhy jsou zrozeny z pesimismu, rostou se skepsí, zrají s optimismem a umírají v euforii. Doba maximálního pesimismu je nejlepší dobou k nákupu a doba maximálního optimismu nejlepší dobou k prodeji“.  

Templeton patřil k nejlepším portfolio manažerům všech dob. Pokud by investor investoval 10 000 USD do Templeton Growth Fund v roce 1954 (kdy byl založen), jeho investice by měla v roce 1992, kdy tento fond převzala společnost Franklin Resources,  hodnotu 2 mil USD  . To je v kontrastu s tím, že při investici do indexu S&P 500 by investor získal pouhých 100 935 USD.

Z dnešního hlediska je jeho přístup trochu neobvyklý. Nezajímalo jej totiž, který trh je nyní nejlepší, ale naopak který je nejhorší. Tím zároveň plnil jednu ze svých zásad, totiž nenásledovat dav. Šel vždycky tam, odkud všichni ostatní odcházeli. Hledal instinktovně takové příležitosti, kdy vyhlídky vypadaly beznadějně, ale u kterých objevil vnitřní potenciál ke zlepšení. Díky beznaději lidí byly právě tyto investiční příležitosti k mání  za zlomek jejich skutečné hodnoty. Psychickou odolnost nakupovat aktiva, která nikdo nechce a jejichž cena může eventuelně ještě klesnout, získal částečně díky hrani pokeru, kterým si přivydělával na svá studia na universite v Yale. John Templeton postupně upevňoval svoji investiční filosofii. Zdrojem se mu staly knihy prvního „value“ investora Benjamina Grahama a také studium chování akciových trhů v letech následujících velkou depresi v roce 1929.  Z Grahamových knih pro něj vyplynul první důležitý postulát, totiž že každá akcie má svoji vnitřní hodnotu. Ze studia vývoje kapitálových trhů zjistil, že cena akcií je po většinu času odtržena od vnitřní hodnoty akcií, a to někdy velmi výrazně. Jinak podle něj nebylo možné vysvětlit některá období vývoje trhů. Například od roku 1929 do roku 1932 nejprve akciový index DJIA klesl o 89% , aby během následujících pěti let vzrostl o 372% a po tomto růstu během jednoho roku opět klesl o 49%. Proto je velmi důležité pochopit, že cena akcie a hodnota společnosti jsou dvě úplně rozdílné věci, které mnohdy lidé zaměňují.

Důležitou zásadou, kterou Templeton dodržoval bylo, že se vyhýbal akciím, které jsou široce propagovány a diskutovány. Pro firmy z Wall Street byl vždy důležitý příběh, který vymysleli analytici, aby se jim akcie lépe prodávala. Díky příběhům, že nějaká akcie má produkt, se kterým udělá díru do světa, se mohli naivní investoři s takovou firmou lépe ztotožnit a snít o svém velkém úspěchu na investičním poli.  Většinou tyto pohádky vedou k tomu, že akcie se stane rychle žádanou a přeceněnou a to je přesně to, o co brokerským firmám a investičním bankám jde, pokud mají tyto akcie ve velkém nakoupeny. Nicméně vina není jen na straně brokerů.  Pohádky a příběhy je přesně to, po čem je v investorském světě poptávka. 

Při snaze koupit akcie v době největšího pesimismu se také zaměřoval na to, aby dokázal určit, kdy takový okamžik nastal. Vedle tradičních nástrojů jako je měření fundamentálních parametrů firem se zabýval také psychologií trhu, když vycházel z toho, že nejvhodnější okamžik nastane tehdy, kdy i poslední potenciální optimisté se stali pesimisty. Tímto spouštěčem ke správnému okamžiku nákupu se stali novináři. Uveďme si jako příklad rok 1980. Celá sedmdesátá léta byla pro investory spíše noční můrou. Trhy šly odnikud nikam již od roku 1966. Během celého období se vyskytlo několik  korekcí, z nichž ta největší  v letech 1973-1974 znamenala pád indexu S&P500 o 48%. Po patnácti letech absolutně nevýrazných akciových trhů se lidé začali obracet k trhům jiným. Investoři viděli, že zhodnocení přináší investice do komodit a nemovitostí. V tom začala většina spatřovat novou perspektivu, když akcie nevydělávaly. Začaly se ozývat hlasy o nové éře investování. Až konečně v srpnu 1979 se objevil na titulní straně časopisu Business Week titulek: „Smrt akcií“. Samotný článek se zabýval tím, že penzijní fondy by měly dostat povolení přestat investovat do akcií a bondů a namísto toho investovat do realit, komodit, futures, zlata a diamantů. To byl pro Templetona signál k tomu, že je třeba nakoupit akcie a prodat komodity.  Podobné články v novinách a časopisech a podobné reportáže objevující se v televizních stanicích  dokonaly absolutní pesimismus lidí a způsobily, že 99 investorů ze sta prodalo své poslední akcie. Poté již nebyl nikdo, kdo by prodal  a proto Templeton usoudil, že jediný směr, kam akcie mohou jít, je vzhůru. V březnu 1980 akciový index S&P 500 začal růst  a tento růst se prakticky nezastavil až do roku 2000. Naopak cena komodit vyvrcholila v listopadu 1980 a od té doby klesala až do roku 2000.

John Templeton také studoval všechny cenové bubliny, které se v historii lidstava objevily, počínaje tulipány v Holandsku v 16. století  přes South Sea  v Anglii  (fenomenální růst akcií přepravní společnosti South Sea), bublinou spojenou s bezdrátovým  rádiovým vysíláním na počátku 20. století v USA a rozmachem výrobců aut v témže období. Tyto bubliny mají mnoho společného. Pravidelně byli všichni lidé velmi optimističtí, noviny byly plné článků o tom, že začíná nová éra, lidé opouštěli svá zaměstnání, aby se plně věnovali spekulaci.  Proto Templeton rozpoznal všechny tyto příznaky vznikající internetové bubliny v roce 1999. V této době stačilo založit společnost, dát jí do názvu počáteční písmeno „e“ a investoři se jen hrnuli, přesto, že firma nic neprodukovala. V prosinci 1999 byla průměrná hodnota poměru P/E u firem v indexu Nasdaq 151.7 , nebylo neobvyklé, že hodnota P/E se pohybovala okolo hodnoty 400 (trvalo by 400 let, než by se investice vrátila prostřednictvím zisku firmy). Na podzim roku 1999 vyšel článek v časopise Wired s Georgem Gilderem, specialistou na technologické akcie a průmysl vůbec, který tvrdil, že tyto akcie nejsou vůbec přeceněné, protože internetový průmysl vzroste během deseti let až milionkrát svým rozsahem. Když potom v koncem prosince 1999 otiskl finanční magazín Barron´s článek s titulkem „What ´s Wrong, Warren?“ adresovaný jednomu z nejúspěšnějších investorů všech dob, Warrenu Buffetovi, Templeton opět zpozorněl, protože začal větřit blízký konec internetové mánie. Článek si dělal legraci z nízké výkonnosti Buffetovy investiční společnosti Berkshire Hathaway v průběhu roku 2000, protože Buffet se nezapojil do internetové mánie. Dokonce vyzývaly Buffeta, že by si měl vzít ze stylu těchto daytraderů příklad a převzít momentum strategie. Tento a jemu podobné články způsobily, že do obchodů s internetovými akciemi se zapojovali úplně všichni – prodavači, sekretářky, uklízečky. Objevily se články o tom, jak učitel ze střední školy opustil zaměstnání, aby se mohl živit day tradingem. Templeton dospěl k závěru, že když jsou všichni „long“ v akciích , již nezbývá mnoho dalších lidí, kteří by byli ochotni od těch posledních „bláznů“ jejich akcie koupit. Proto hledal vhodné kandidáty na prodeje SHORT.Jeho kritériem bylo, že cena akcie od IPO vzrostla minimálně třikrát a že dochází k prodeji akcií insidery ( IPO = Initial public offering – první veřejná nabídka nově emitovaných akcií). Takových akcií našel 84 a do každé z nich investoval 2.2 mil. USD. V březnu 2000 trh vyvrcholil a poté začal klesat. John Templeton v krátké době realizoval zisk z těchto obchodů ve výši 90 milionů USD.

Jaké poučení si z předchozího textu vzít?  Asi to, že aby mohl člověk být dlouhodobě úspěšným investorem na kapitálových trzích, musí být schopen nakupovat v době, kdy všichni ostatní prodávají a noviny jsou plné názorů, že trh půjde dlouhodobě stále dolů. Naopak prodávat je nutné tehdy, když je optimismus nejvyšší a i absolutní laici začínají investovat na burze, protože to podle nich představuje jistý zisk. K úspěchu je třeba však nakupovat ve vhodný okamžik, protože poklesové trhy mohou trvat dlouho a je třeba umět vystihnout ten správný okamžik. A k tomu nám může napomoci i analýza nálady trhu, například pomocí výše uvedených sentiment indikátorů.

Tento text má již mnoho stran a bohužel stále jsem ještě toto téma nevyčerpal. Chtěl jsem ještě ukázat jeden netradiční přístup k vyřešení otázky, jak dlouhý by mohl být sestupový trh a pak zjistit, zda-li by bylo možné najít nějakou skupinu akcií imunních vůči současným poklesům. Tato témata musím odložit někdy na příště.

Vývoj kapitálových trhů v uplynulých dnech: Trhy pokračují ve svém růstu, který začal 21.11.2008. Myslím si ale, že se nyní nacházíme v blízkosti krátkodobých maxim, alespoň na pár příštích dní. Akciové indexy potřebují oddychový čas.  Z čeho tak usuzuji? Podívejme se na dva klíčové ETF certifikáty pro výkonnost současného trhu jako celku – XLF a QQQQ.  Nejprve XLF.  Finanční sektor je dnes alfa a omega kapitálového trhu. Dokud bude tento sektor silný, bude silný i zbytek trhu. Pokud bude slabý, ostatní sektory budou v nesnázích také.

 

V dolní části obrázku je průběh objemového oscilátoru VVO zachycujícího, jak tradeři akumulovali resp. jak se zbavovali akcií. Když indikátor začne klesat pod nulovou úroveň, převažují prodeje. Pokud cena akcie roste, ale indikátor klesá, je to špatné znamení, většinou předzvěst korekce. Z obrázku je vidět, že VVO postupně slábne již od prvního vytvořeného cenového vrcholu. Navíc XLF vytváří zcela evidentní wedge jdoucí proti směru převládajícího trendu – implikace jsou jasné – pokles je pravděpodobný. Minimálně je nyní nevhodné provádět nákupy, je již pozdě. Nepříznivá situace se musí zlepšit, oscilátory jako je VVO opět musí ukazovat na akumulaci, ne distribuci. Myslím si, že cena ještě jednou poroste nahoru eventuelně vytvoří nové maximum předtím, než eventuelně začne korigovat.

Další obrázek ukazuje jednu z možností vývoje ETF certifikátu QQQQ, druhou možnost vývoje jsem již ukázal v předchozím článku.

 

Na předcházejícím obrázku  si všimněte, jak 50-ti denní klouzavý průměr ceny (MA50= 31.01) a horní hranice trianglu zapůsobily společně jako silná rezistence ceny. Cena nejprve dosáhla úrovně 30.83 a vzápětí zkorigovala až na závěrečných 30.01. Pokud by v příštích dnech byl QQQQ schopen překonat MA50, bylo  by to pro krátkodobé investory velmi povzbuzující a cena by mohla rychle růst.

 

Pro dlouhodobé investory platí dle mého názoru stále to stejné, co jsem již uváděl v předchozích článcích. Dlouhodobé dno trhu je stále ještě velmi daleko, navzdory tomu, že trhy nyní několik měsíců mohou korigovat předchozí propady.

Petr Fiala

fiala@fpreal.cz

 

 

 

 

2007_11_20 Analýza trhu

analyza_trhu.pdf

2007_10_11 Analýza současné situace na kapitálových trzích

Analýza současné situace na kapitálových trzích

 

 

 

Tento krátký  text je určen všem kdo mají zájem investovat na kapitálových trzích, ale nemají přehled o celkové momentální  situaci na trhu a nevědí, která odvětví jsou nejvíce perspektivní.

Pro Vás,  kdo nemáte s trhem žádné zkušenosti, uvedu i pár základních informací. Navíc jim doporučuji přečíst si přiložený text o trzích. Tento text mám sice jen rozpracovaný, ale přesto poskytne nováčkům spoustu cenných informací.

Jak je známo, kapitálové trhy nerostou stále a plynule, ale čas od času procházejí korekcemi trvajícími řádově několik týdnů (až měsíců). Někdy dokonce trhy absolvují velké dlouhodobé korekce trvající řádově mnoho měsíců až roků a nazývajících se BEAR trhy (markets) .

Korekce vyrovnávají krátkodobé cenové excesy na akciových a jiných trzích, kdy cena aktiv většinou dosáhne extrémního výkyvu vzhledem k douhodobému průměru a má tendenci se vrátit k tomuto průměru, který se nejvíce blíží té "správné" vnitřní hodnotě cenného papíru.

BEAR markety vyrovnávají větší excesy vzniklé většinou dlouhodobým trvalým růstem akciových trhů. Díky tomuto růstu vzniknou "cenové bubliny", kdy cena aktiv neodpovídá nejen vnitřní hodnotě aktiv, ale většinou je déle neudržitelná díky  například zhoršující se hospodářské makroekonomické situaci.

Příkladem BEAR marketu je období 1929 až 1947. Před tímto obdobím burza v USA vzrostla o 443% (Dow Jones index) . Během dvou let akcie spadly o 89%. Úrovně před krizí dosáhl Dow Jones index až v roce 1954, tedy 25 let později.

Druhý BEAR market v nedávné době, kterému předcházel extrémní růst akcií zejména technologického sektoru v USA se uskutečnil v letech 2000- 2002. Během této doby index Nasdaq klesl o 85% své hodnoty . Investor, který by v únoru 1999 investoval svoje peníze na burze Nasdaq (do indexu NDX), by dnes byl na nulovém zisku (měl by zhruba ty peníze, které na počátku investoval). Investor, který by investoval do téhož indexu peníze v březnu 2000, by dnes po 7,5 letech měl na svém účtu pouhých 53% své počáteční investice. To jen dokládá, že je třeba být velmi opatrný, protože ztráty většinou vznikají daleko rychleji, než zisky.

 

Ceny akcií jsou výsledkem obchodování lidských jedinců , účastníků trhu, jejich vzájemných interakcí v režimu neustále se rodící nabídky akcií a poptávky po akciích. Akciové trhy jsou zjednodušeně řečeno jedno obrovské tržiště, kde namísto masa nebo zeleniny se prodávají akcie (nebo dluhopisy atd) a kupující s prodávajícím se také musí domluvit na ceně. Díky obrovskému rozmachu krátkodobých spekulací a neustálému přílivu nových peněz do systému kapitálových trhů vznikají cenové bubliny, kdy neustále noví a noví spekulanti se snaží vydělat na tom, že cena akcií roste. Pak mohou akcie dosáhnout skutečně absurdních cen. Je to jako kdyby na tržišti stálo v některý okamžik kilo banánů 150 Kč. Zákonitě musí taková cena jednoho dne začít padat dolů a to od okamžiku, kdy už se nenajde žádný blázen, který by takové zboží koupil. Rozbor kapitálových trhů spočívá tedy v tom, aby člověk dokázal posoudit, které akcie jsou podhodnocené, které naopak nadhodnocené. Další velmi podstatnou věcí, kterou je třeba neustále mít na paměti, je fakt, že o růstu dané konkrétní akcie většinou nerozhoduje pouze ekonomika dané akciové společnosti (jak je vydavatel akcie úspěšný). Rozhoduje o tom především celková

situace na kapitálovém trhu - jaká je nálada investorů a kam trhy směřují. Pokud trhy směřují ke korekci nebo bear marketu, bude klesat cena zhruba 60 až 80% všech akcií bez ohledu na jejich kvalitu (statisticky vzato). Stejně tak pokud je kvalitní akcie v odvětví, které momentálně prožívá útlum, tak i tato akcie má špatné vyhlídky na růst.

 

Komentář k celkové situaci:

Akciové trhy rostou s menšími korekcemi již od října 2002. Mnozí analytici se shodují v tom, že se jedná o jeden z nejdelších dlouhodobě rostoucích trhů v historii. Většinou totiž zhruba každé 4 roky nastává větší korekce. Vývoj cen v USA (i jinde ve světě, protože světové trhy jsou díky globalizaci vysoce vzájemně korelovány) prochází tzv. prezidentským cyklem, kdy akciové trhy rostou nejvíce před volbami prezidenta v USA. Je to díky tomu, že politické strany se snaží zavděčit voličům a slibují jim možné i nemožné. Díky tomu panuje mezi lidmi optimismus, lidé utrácejí peníze a díky tomu firmy vydělávají- následně rostou i ceny jejich akcií. Prezidenstké volby budou v USA příští rok. Po volbách se většinou situace zhoršuje. Trhy od roku 2002 rostly především díky obrovské podpoře  americké centrální banky FED, která ve snaze podpořit domácí průmysl, který

je postaven zejména na utrácení za spotřební zboží a nemovitosti, snižoval dva roky úrokové sazby. Díky tomu si všechny vrstvy společnosti začaly nabírat úvěry, nakupovaly a neustále se zadlužovaly (občané, firmy i vláda). Z toho důvodu vznikla další cenová bublina po technologické bublině z roku 2000 - a sice bublina nemovitostní. Každý, kdo mohl, si v USA koupil jeden a více domů  a ceny nomovitostí neustále rostly. Díky tomu občané prosperovali přesto, že byli zadlužení. Banky ale stále potřebovaly příliv nových klientů. Protože bonitních  klientů je i v USA omezený počet, snížily banky své nároky na hypoteční úvěry a začaly půjčovat i

naprosto nemajetným občanům bez příjmů. Protože však ceny nemovitostí rostly, i tito občané byli motivování k tomu, aby splátky úvěrů nějak zvládli.

Situace se však začala měnit od poloviny roku 2006. Tehdy začaly ceny nemovitostí v USA klesat a nabídka nově postavených nemovitostí byla na maximu. Nové nemovitosti již neměl kdo kupovat. Od té doby ceny nemovitostí v USA klesají a klesá i zájem o   nově postavené domy. KLesá také zájem o hypoteční úvěry. Spousta stavebních spoelčností se ocitla ve velkých problémech, některé banky začaly krachovat.  Nemajetní klienti již nejsou motivováni k tomu, aby spláceli hypoteční úvěry a to jen prohlubuje krizi.  Přitom dno stavební krize je v nedohlednu- ekonomové většinou předpokládají, že nejvíce nesplácených hypoték se objeví v průběhu roku 2008 a krize může pokračovat až do roku 2009. Stejné problémy se bohužel objevily i v Evropě, zejména ve Velké Británii, Španělsku a Německu. Důsledkem byl run na pátou největší hypoteční banku v Anglii Northern Rock, kterou její klienti vzali útokem (výběr vkladů) a kterou musela zachránit až anglická centrální banka.

Z hlediska realitní krize v USA je ale postižen celý svět. Investiční fondy, banky a hedge fondy totiž ve svých portfoliích drží cenné papíry navázané na americké nekvalitní hypotéky - tzv. hypoteční zástavní listy, a deriváty těchto listů, které hypoteční banky   prodaly na volném kapitálovém trhu. Hodnota těchto cenných papírů je blízká nule a nikdo je nechce, nikdo je ani nechce přijmout jako zástavu za úvěry, které by tito držitelé potřebovali, aby přežili krizi. Celkový objem špatných hypoték se odhaduje až na 900 mld. USD. Protože si banky mezi s sebou nechtějí půjčovat (nemají jistotu, zda potenciální dlužník nedrží tyto "toxické" cenné

  papíry), musely zasahovat centrální banky téměř všech světových velmocí a poskytnout trhu potřebné finanční zdroje (likviditu). Pouze za dva dny nejhorší krize v polovině srpna nasypala evropská a americká cenrtální banka do finančního systému přes 300 mld EUR. JInými slovy centrální banky zachraňují ty, kteří svou chamtivostí , touhou po stále vyšších ziscích vše způsobili- spekulanti v podobě největších světových investičních bank a hedge fondů. Na vše doplatí běžní občané, kteří mají na svých účtech uloženy peníze těchto zemí- jejich hodnotu jim totiž užírá velmi rychle inflace. Vlády totiž získávají peníze na záchranu finančních

  spekulantů ne z nějakých vlastních úspor, ale prostě tím, že potřebné množství vytisknou. Inflace se projevuje všude- i v České   republice- vidíme to na neustálých vyhlášeních různých firem o budoucím růstu cen.

  A proč vlády a centrální banky chrání spekulanty? Protože politici jsou také jen lidé (a mají své finance nainvestovány v těchto firmách) a neradi vidí, že se jim jejich investice do kapitálových trhů znehodnocují. Další podstatnou roli hraje fakt, že americká centrální banka FED není státní bankou USA, ale soukromou bankou, kterou založily velké americké investiční a komerční banky.

  Tyto banky mají tedy největší zájem na tom, aby se zachránily z peněz amerických daňových poplatníků. GUvernér americké centrální banky je tak pouhou loutkou v rukou velkých spekulantů.  Jeho vyhlášení o tom, že nízká inflace je cílem FEDU,  jsou   pouhou proklamací. Problém nemovitostí a hypotečního trhu v USA je velmi vážný proto, že spotřebitelský sektor v USA představuje cca 70% veškeré ekonomiky USA a je podstatnou složkou vznikajícího hrubého domácího produktu. Bez prosperujícího stavebnictví a navazujících  odvětví (vybavení domácností atd) bude výkonnost ekonomiky dále klesat, důsledkem budou nižší mzdy, růst nezaměstnanosti, růst státního dluhu na financování důchodů a zdravotnictvé (méně se vybere na daních). Tato hrozba nad USA dnes skutečně leží.

 

Dalším podstatným velmi negativním faktorem je to, že USA a její občané jsou prakticky nejzadluženější zemí světa spolu s  Japonskem (druhá nejsilnější světová ekonomika). Díky této kombinaci uvedených skutečnosti (vysoký dluh USA, krize ekonomiky, neradostná perspektiva) začal rychle klesat americký dolar. Investoři, kteří dostávali US dolar za své produkty , které dodávají do USA, se začali těchto dolarů v uplynulých týdnech zbavovat. Jedná se zejména o Čínu a další asijské země.  Někteří ekonomové očekávají úplný kolaps dolaru, který se již nyní obchoduje na absolutně nejnižších úrovních za posledních 40 let. Kolaps dolaru by mohl stáhnout ke dnu i Evropu , protože americký tzrh je pro evropské firmy nejvýznamějším odbytištěm. Pokud

  by dále klesala kupní síla dolaru, produkty evropských výrobců by se zdražily a tyto prukty by neměl kdo kupovat. Ekonomický růst je ve světě alespoň zajišťován asijskými ekonomikami a dalšími zeměmi, které těží z růstu cen komodit  (důsledek celosvětové inflace).

 

  Pokud by jste po přečtení předchozího textu nabyli dojmu, že za takové situace se již trhy měly dávno zhroutit, nejste daleko od   pravdy. To stejné si myslí spousta fundovaných nezávislých ekonomů. Někteří ekonomové dokonce přirovnávají současnou situaci  ke stavu před velkým krachem v roce 1929, jiní k situaci před krachem v roce 1987, kdy za jeden den akciové indexy v USA spadly  až o 20%. Je to paradox, ale za této makroekonomické situace dosahují trhy neustále nových a nových maxim. Vysvětlení tohoto

  jevu je především v nebývalé podpoře trhů centrálními bankami, které si prostě žádnou korekci nepřejí a raději doslova zasypávají  trhy penězi , díky kterým trhy rostou. Otázkou je , zda-li tento trend je udržitelný. Domnívám se že ne, protože povede ke skutečnému kolapsu US dolaru vlivem inflace a následnému úniku investorů z kapitálových trhů.

 

  Jaký z uvedených skutečností učinit závěr?

  1. Makroekonomická situace je spíše špatná a nepřející dlouhodobému růstu akciových trhů zejména v USA v přístích 1 až 2 letech

  2. Trhy přestou mohou růst díky masívním injekcím peněz ze strany centrálních bank

  3. Díky masívním injekcím bude přetvrvávat vysoká inflace. Inflace bude přetrvávat také proto, že USA jako největšímu světovému  dlužníkovi nezbývá nic jiného, než aby ke splácení svých dluhů tiskl stále nové peníze (a tak znehodnocoval dluh)

  4. Za dané situace v USA budou podporovat inflaci i ostatní země, aby udržely poměr  kursů jejich domácích měn vzhledem k US dolaru, protože jinak by poškodily své exportéry.

  5. Vysoká inflace se bude projevovat neustálým růstem cen zboží a zřejmě i cených papírů.

  6. Růst cenných papírů však nebude trvalý, důsledkem špatného stavu ekonomik bude vysoká kolísavost (volatilita)

  7. Nemovitostní trh v USA i Evropě představuje spíše riziko, kterému je třeba se vyhnout. Díky vysoké provázanosti světových nemovitostních trhů a závislosti jednotlivých cenových vývojů mohou vedle špatných a nekvalitních cenných papírů klesat ceny akcií i těch dobrých nemovitostních fondů , jako je např. IMMOFINANZ. Nemovitostní fondy totiž velkou část nemovitostí pořizují na   úvěr. Díky bankovní krizi, snížené likviditě bank (nižší dostupnosti zdrojů pro úvěry) a vysoké inflaci se dá předpokládat, že

  dlouhodobé úrokové sazby z úvěru , které nemovitostní fondy používají k financování nákupu nemovitostí , porostou. Tím, jak porostou jejich náklady na úvěry, bude klesat jejich zisk.

  8. Je třeba se vyhnout investicím v US dolaru

  9. Nejlepší měnou zůstává Česká koruna, naše ekonomika je stabilní. Další perspektivní měny jsou měny, jejichž státy jsou   velkými vývozci nerostných surovin, jako je australský dolar a kanadský dolar.

  10. Odvětvím, které může ze současné situace těžit, jsou všechna odvětví navázané na těžbu surovin- ropy, zemního plynu, uhlí, zlato stříbro , platina, uran a další kovy. Suroviny (komodity) totiž představují jedinou ochranu před znehodnocováním měn vlivem inflace. 

  11. Je třeba se vyhnout investicím do dluhopisů. Pokud porostou dlouhodobé úrokové sazby, bude cena dluhopisů klesat, navíc jejich výnos je znehodnocován inflací.

 

Následující obrázek je převzat ze stránek americké centrální banky a představuje růst peněžní zásoby v USA - tedy to, jak FED   podporuje inflaci neustálým tisknutím nových peněz. Růst je enormní.

 

Co by tedy potenciální investor měl udělat?

Nakoupit komodity nebo akcie těžebních společností. Dlouhodobé investice do komodit a akcií těžebních společností  mají v dnešní době několik výhod:

        1. Spotřeba energií a dalších komodit ve světě neustále roste a dále poroste. Například pouze v Číně přibývá ročně zhruba 3 mil. aut. Čína plánuje v budoucnu výstavbu až 60-ti jaderných elektráren - díky tomu bude obrovská poptávka po uranu. Některé odborné studie předpokládají, že rostoucí poptávku po surovinách bude svět schopen uspokojit pouze do let 2025 -2035, poté bude výtěžnost neustále klesat. Čeho je ale nedostatek, to roste na ceně.

        2. Nákupem akcií komoditních společností se jistíme proti inflaci

Potenciálním rizikem pro současný BULL market v komoditách je to, že pokud by došlo k další výrazné korekci akciového trhu, nezůstanou zřejmě ušetřeny  ani komodity. Je to z těchto důvodů:

          1. Při poklesu akciových trhů většina velkých investorů (bank a fondů) přesouvá své investice do krátkodobých dluhopisů, především amerických státních pokladničních poukázek, protože americká vláda stále ještě přes vše špatné je pokládána za nejjistějšího dlužníka. Díky těmto investicím roste poptávka po US dolaru (dluhopisy americké vlády jsou prodávány za US dolary) a roste kurs dolaru. Když roste kurs dolaru, většinou klesá cena všech komodit, které jsou na mezinárodních trzích kótovány v USD (ropa, zlato atd).    

          2. V okamžiku, kdy dojde ke krizi likvidity bank a fondů (tyto instituce nemají peníze na splácení svých závazků, protože cenné papíry držené v jejich portfoliích  ztratily na hodnotě), tyto instituce vyprodávají všechna aktiva, které lze rychle zpeněžit.

Díky tomu nabídka těchto cenných papírů vysoce převýší poptávku a cena klesne dolů.

 

Přes uvedená rizika se domnívám, že riziko znehodnocování vkladů v bankách vlivem inflace je vyšší, než riziko poklesu cen komodit. Dlouhodobě totiž komoditám a akciím těžebních společností nezbývá nic jiného, než růst, protože inflace ve světě je nevyhnutná a nevratná vzhledem k vysokému zadlužení největších světových mocností. Proto jsem připravil některé vhodné investiční tipy. K výběru vhodných investičních příležitostí jsem použil nástroje technické analýzy akcií. Jedině technická analýza vývoje akciového kursu umožňuje správné načasování nákupu, makroekonomická  analýza může pouze říci, kterým odvětvím se je nutno vyhnout.

 

 

Nezávazné doporučení:

Moje doporučení není jistotou, že konkrétně tyto doporučené tituly porostou na ceně. O tom, zda investor nakoupí tyto konkrétní tituly, se musí rozhodnout sám.

 

 

 

Tak tedy:

Velkou perspektivu vidím v růstu cen zemního plynu a uhlí, z toho budou těžit akcie těžebních společností těchto komodit. Na burze lze obchodovat přímo i ETF akcie představující zemní plyn (i ropu /symbol USO/ , zlato /symbol GLD/, a stříbro /symbol SLV/). Akcie zemního plynu má symbol UNG. Zemní plyn dosáhl svého maxima v prosinci 2005, kdy vystoupil na cenu 15.50 USD. Od té doby neustále cena klesala, až dosáhla minima 4,40 USD v říjnu 2006. V letošním roce cena  byla na maximu v květnu - 8,40, nyní je 6.84 USD. Ceny zemního plynu v USA mají pravidelný sezónní rytmus s velkým růstem od podzimu do jara. Je to proto, že ve vyspělých světových zemích začíná topná sezóna (stejný rytmus se týká i dalších paliv). Pokud k začínající topné sezóně přičteme obavy z inflace a pokles USD, pak je velká šance zhodnotit svoje úspory do jara 2008 investováním do akcií těžebních společností .

Vybral jsem tedy společnosti těžící zemní plyn a dále společnosti těžící uhlí. Pokud se někdo rozhodne do těchto firem investovat, měl by to udělat v dohledné době. Jinak cena může rychle vzrůst. Není však ani vyloučena ještě jedna korekce zemního plynu a tím i příslušné skupiny akcií směrem dolů, ale to je vždy riziko jakéhokoliv investování. Vybral jsem takové společnosti, jejichž dlouhodobý cenový vývoj výrazně svědčí spíše pro růst v období nejen příštích několika měsíců, ale spíše let. Proto i případný pokles by neměl znamenat fatální riziko nenávratné ztráty. Ideální pro rozložení rizika by bylo nakoupit co nejvíce těchto společností. Avšak díky vysokým poplatkům za nákup akcií u SAXOBANK to není úplně možné (cca 30 EUR za

nákup). Proto vybírejte akcie dle Vašeho uvážení. Každý obrázek představuje graf, kde v horní části je zachycen cenový vývoj akcie pomocí tzv. candlesticks, svíček. Každá svíčka představuje cenu za jeden týden nebo měsíc- maximální kurs, minimální, uzavírací a otvírací kurs. Protože však cenový vývoj není rovnoměrný a sám o sobě nám mnoho neřekne o tom, jaký je potenciál dalšího růstu , používají se různé indikátory, které cenový vývoj analyzují. Tyto indikátory jsou v podstatě filtry, které mají odstranit veškerý "šum" a ponechat podstatu - trend- tedy to, kam akcie svojí cenou směřuje. Znázorněné indikátory představují absolutně nejlepší filtry ze zhruba 150_ti otestovaných filtrů a obchodních strategií, které jsem testoval na 40-leté řadě dat. Měly

by být tedy značně spolehlivé, i když nic není nikdy 100%-tní, protože cenový vývoj vzniká díky interakcím účastníků trhu, jejich jednání je někdy iracionální (lidská psychika je emocionální v době, kdy člověk vydělává nebo naopak prodělává velké peníze, rozum jde někdy stranou).

Kdo by chtěl více diverzifikovat, může nakoupit ETF akcie ropných společností XLE resp. OIH nebo ETF akcie zlatých společností (těžebních společností) GDX. V těchto indexech jsou akcie řady společností. Výhodou je jednoduchým způsobem dosažená diverzifikace, nevýhodou je, že nákupem indexu si kupujete akcie, z nichž mnohé mají za sebou poměrně značný růst v blízké minulosti (od počátku roku 2007) a tedy již menší potenciál k dalšímu růstu. Z tohoto důvodu indexy představují sice menší riziko, než nákupy jednotlivých akcií, ale mají zase menší potenciál růstu.

 

Poslední možností a to velmi zajímavou, je investování do tzv. energy resp. royalty trusts, tedy společností, které drží těžební práva v nalezištích, a za tato práva inkasují podíl na zisku společnosti ve formě vysoké dividendy. Investor tak může vydělat peníze nejen na růstu ceny akcie na kapitálových trzích, ale i z dividendy. Společnosti se však brání krátkodobým spekulacím tak, že datum ex-dividendy je stanoveno tak ,že výplata dividendy je možná až v podstatě za rok držení akcií. Tyto akcie jsou dle mého názoru dobrou sázkou také proto, že v nejistých dobách bude chtít více institucionálních investorů vsadit na jistotu dividendy a bude investovat do těchto trustů, protože když už neroste kapitálový trh, investor dostane nezanedbatelnou dividendu, například u mnou vytipovaných společností WTU 10% p.a. , a HGT potom 6,5% p.a. Uvedené dvě společnosti, jejichž grafy jsou znázorněny v další části textu, nyní konzolidují a vytvářejí obě širokou základnu (bázi) pro další růst. Jedná se o investici na roky, přičemž akcie mají značnou šanci již nyní růst.

 

 

Přeji úspěšné investování.

 

Váš Petr Fiala

nezávislý poradce

Graf společnosti Headwaters, symbol na burze HW

 

Graf společnosti Yamana Gold, symbol na burze AUY

 

Graf společnosti Peabody Energy , symbol BTU

akcie společnosti BTU jsou mým favoritem

 

Graf Central Fund of Canada, symbol CEF

 

Graf Massey Energy, symbol MEE

 

 

Graf společnosti NGAS Resources, symbol NGAS

Akcie NGAS jsou mým favoritem. Akcie začíná být nakupována fondy , což představuje pro cenu podporu (za poslední kvartál cca 7,5% akcií).

 

Graf společnosti Newmont Mining, symbol NEM

 

Graf společnosti Quest Resources, QRCP

 

Graf společnosti Tri-Valley Corp. symbol TIV

u této akcie dochází ke značné akumulaci fondy, bylo nakoupeno 12% akcií za poslední kvartál. Navíc dochází k tzv. insider trading, kdy akcie jsou nakupovány samotnými manažery firmy. To je vždy dobrým znamením.

 

Graf společnosti Williams Coal Seam Gas Company (symbol WTU)

            WTU je royalty trust dostávající vysokou dividendu za těžební práva od společnosti Williams Production Company, která těží zemní plyn v USA a Mexiku.

 

Graf vývoje ceny akcií společnosti Hugoton Royalty Trust, symbol HGT

HGT drží  práva k nalezištím , kde těží společnost XTO zemní plyn. Je to jeden z mých dlouhodobých favoritů pro růst.